Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Alfa Romeo 75 Turbo Evoluzione IMSA: Italská M3 je na prodej!

Aleš Dragoun
Diskuze (0)
Klínovitá Alfa Romeo 75 vzbudila v polovině 80. let rozruch. Nevzdala se ani závodění. Jeden z ostrých kusů bude k mání o tomto víkendu v Miláně, za zhruba tři miliony korun.

Původní společnost Anonima Lombarda Fabbrica Automobili (A.L.F.A.) vznikla v roce 1910, aktuálně stále skomírající automobilka má tak za sebou 106 let života. A vlastně i závodní kariéry, protože se alfy, ať už tovární, či soukromé objevovaly na startu nejrůznějších klání prakticky po celou dobu. Od třicátých let minulého věku řídil slavnou automobilku s křížem a hadem ve znaku stát, v roce 1986 přešla pod křídla Fiatu.

Odvážný klín

To už byla na světě řada 75, skutečně skalními fanoušky pokládaná za poslední čistokrevný model značky. Označení získala podle tehdejšího půlkulatého jubilea. Návrhářům firemního Stile Centra v čele s Ermannem Cressonim se klínovité tvary vozu neuvěřitelně povedly, i černý pás na bocích byl originální.

Zážehové čtyřválce měly původně jen dva dvojité karburátory, zatímco v té době se už začalo prosazovat vstřikování. To dostaly až později, stejně jako dvě svíčky na válec (Twin Spark), zkrátka nepřišli ani milovníci nafty. „Settantacinque“ vyznávala ještě klasickou koncepci, navíc poměrně originální. Motory bychom našli vpředu podélně nad nápravou, jednokotoučovou suchou spojku a pětistupňovou převodovku naopak u osy zadní.

Turbo Evoluzione

Pětasedmdesátka měla také vzácné specifikace. Třeba pětisetkusovou Turbo Evoluzione, která vznikla na jaře 1987. Alfa se chtěla postavit BMW M3 E30 v závodech cestovních vozů skupiny A a tuhle sérii potřebovala pro homologaci. Silniční auta prozrazoval agresivnější bodykit, hlavně s výraznými nárazníky a prahovými nástavci. A také rudá patnáctipalcová kola a nápis 75 Turbo na bocích. V jiné než červené barvě ani k mání nebyla.

„Dopovaný“ celohliníkový čtyřválec DOHC o výkonu 114 kW (155 k) neměl standardní objem 1779 cm3, ale jen 1762 cm3. Proč? Protože po vynásobení koeficientem 1,7 pro přeplňované motory by se těsně nevešel do třílitrové třídy, ve které chtěla Alfa Corse závodit. Snížení docílili konstruktéři zmenšením vrtání z 80 na 79,6 mm.

IMSA

Úžasné vidlicové šestiválce sice modelu Turbo Evoluzione chyběly, ale i tak rozhodně stojí za hřích. Síň RM Sotheby's nabídne na aukci „Duemila Ruote“ (Dva tisíce kol) v Miláně tento pátek 25. listopadu dokonce „Tipo IMSA 75 T“, tedy ještě vzácnější závodní specifikaci skupiny A1 pro americký okruhový šampionát s výkonem 400 koní (294 kW) v 6000 otáčkách.

Jde o „ufficiale“, tedy továrně postavený kus výrobního čísla AC 022. Bohužel k němu nevydala žádný konkrétní popis včetně historie, jen sérii fotografií Toma Wooda. Turbodmychadlo zde každopádně pracovalo při maximálním plnicím tlaku dvou barů, odlehčené speciály vážily jen 976 kg, z klidu na stovku sprintovaly za 4,87 s a při použití správných převodů na dlouhých rovinkách koketovaly s třístovkou.

Vrtošivé Milano

Fenomenálních, byť i značně vrtošivých 75 se za necelých sedm let produkce (od května 1985 do února 1992) vyrobilo 378,5 tisíce, nabízely se také v USA, tam se jmenovaly Milano. V souvislosti s aktuálním místem dražby je to taková hezká náhoda... Stává se z nich vyhledávaný youngtimer, ceny rostou.

Tuhle konkrétní rudou krásku s bílými pruhy, nezbytnými emblémy, čtveřicí předních přídavných reflektorů a pětipaprskovými černými koly si RM cení na 100-120 tisíc eur (2,7-3,24 milionu korun). To je pořádná kopa zlata, ale závodní M3 z Mnichova, respektive Garchingu, které se proslavily celosvětově, stojí ještě více. V na kost oholeném kokpitu najdeme kromě dvouramenného volantu, předepsané ochranné klece a specifických přístrojů také dvojici anatomických sedaček Sparco.

Alfa 75 nebyla na okruzích a kopcích tak úspěšná jako její německý soupeř, nenavázala ani na své předchůdce, ale už dnes se jedná o kus (nedávné) automobilové historie a neuvěřitelné auto, které šlo doslova proti větru. Rudo-bílý cesťák je jistě funkční a byl by hřích, kdyby jej budoucí majitel neprohnal při setkání starších aut na nějaké trati, i když potřebuje přívěs, protože na silnici s ním vyrazit nemůže. Youngtimer má přece jezdit a ne stát v garáži, případně muzeu.

Foto: Tom Wood/RM Sotheby's

Aleš Dragoun
Diskuze (0)