Diskuse: Alfa Romeo Giulietta (1977-1985): Jůlinka číslo 2

Ono to je jeste akcentovany tim, ze Italove obecne delaji synchrony z nejakyho srackovyho materialu - odchazej totiz na vsem napric celym vyrobnim spektrem...
I na mnohem modernejsich autech.

Ty zas kecáš... a nevíš o čem.

Nahoře je to dobře, převodovky na Alfě 33 a jejích derivátech a na 75 a příbuzných, měly skutečně po té, co ujely dost km, tuhle nectnost.
Měly totiž společnou konstrukci... a na některých rychlostech 2 - 3 - 4, nevím, jestli všech, to už se mi enchce hledat a nepamauju si to, měli synchron jiné konstrukce. někde se dočteš o "zubové spojce"... není to zubová spojka v pravém slova smyslu. Je to lehčí, tenčí, a má to menší počet "zubů"... výhodou byla možnost rychlejšího řazení... dodnes jsou opravdu závodní převodovky bez synchronů, protože zdržují.
Nevýhodou byla nižší životnost.

Proti větě "Pokud mělo auto 2x - 3x kolem zeměkoule nebo víc, tak často při necitlivé manipulaci docházelo na některém kvaltu (většinou 2. a 3.) "k počítání zubů". " nemám vůbec nic... tvoje slinty o italkých *** jsou uplně mimo mísu.

Samozřejmě, úplně stené problémy měly i skutečné transaxle konstrukce od Porsche u modelů 924, 944 a 928 (Alfy nebyly Transaxle, protože neměly pevně spojený motor s převodovkou nosnou rourou, navíc Alfy měly spojku vzadu u převodovky a nikoli vpředu). Akorát těm Porschákům ješt praskaly osičky diferáků, kolo stálého převodu a podobně, protože to měli navíc materiálově poddimenzované (jako všichni Němci).
Giulietta, 75 a 90 měly hromady dětských nemocí, které se nepodařilo až do konce produkce (únor 1992 znamenal konec modelu 75) vyřešit. Zejména se jednalo o problémy se spojovacím hřídelem, který byl spojen trojicí Hurdyho spojek (a sůl tu gumu překvapivě za dvě zimy vyžrala), které řidiči často nepoznali a tím vznikaly nevývažky (hřídel se točil otáčkami motoru, převodovka byla až za ním), které měly za následek poruchy spojky a unašeče spoj, hřídele. Alfa dodávala komplet unašeče + hřídele jako vyvážený a hotový náhradní díl, ale za odpovídající cenu. Již u Giulietty se projevovalo nedostatečné chlazení zadních brzd, které vyvrcholilo u výkonnějších modelů 75 (turbo a 3.0 V6), kdy uměly zadní brzdy za jediný brněnský okruh úplně umřít. Problémy byly i s výměnou zadních destiček (poloosy se musely povolit a vyjmout kotouče), seřízením táhel řazení a samozřejmě i se seřízením dvou vojitých karburátorů WEBER 40 nebo 45 DCOE podle kubatury (které se pak používaly i na závodních Š130 RS). Pokud se nechal spoj. hřídel a jeho unašeč nevyvážený, povolovaly se i držáky karburátorů, díky čemuž se v těsnení mezi hlavou a karburátory tvořily škvíry a motor sál falešný vzduch. Nebylo to přitom okem viditelné, takže opět spousta lidí vůbec nevěděla, že je tam problém a motor nešel seřídit.
Nebyla to právě spolehlivá auta, chtěla hodně zkušeností a pevnější nervy, ale zato jízdní vlastnosti byly přímo úžasné a zážitek z jízdy byl vždy charakterizován pusou od ucha k uchu. Rozhodně bych nesouhlasil s tím, že nebyla nadčasové. Naopak, obávám se, že právě nadčasovost celé konstrukce byla jejich největším problémem...
P.S. DeDion samozřejmě není tuhá náprava!

Ádo, protentokrát s tebou výjimečně plně souhlasím! :-) :yes:

Po té zde nedávno prezentované zrůdě Priměře P12 a ještě horších výtvorech AZLK je tento skvostný sedánek opravdový balzám na duši! Toto byla vskutku nezapomenulná milánská klasika, děkuji autorovi za super článek! :-) :yes: :yes: :yes:
P.S. Klínovitý tvar v roce 1977 skutečně předběhl svoji dobu minimálně o 5 či spíše 10 let. Jinak maličká poznámka ke článku - šířku měly Alfetta a sesterská Giulietta téměř totožnou (rozdíl několika málo cm), stejně jako rozvor a téměř i rozchod. Giulietta (zejména zpočátku s těmi menšími motory) byla jasně řazená do nižší střední třídy, zatímco do střední spadala Alfetta. Podobně to bylo i u předchůdců těchto modelů, Giulie a mírně větší řady 1750/2000.