Audi 200 C3: Sen ředitelů německých firem slaví 30 let

Audi 200 existovalo ve dvou generacích. První hranatá C2 (typ 43) z října 1979 se vyráběla jen necelé čtyři roky. Produkce druhé s kódem C3 (typy 44 a 4Q) byla spuštěna v červnu 1983, výstavní premiéru si však limuzína vyšší střední třídy odbyla až v září ve Frankfurtu. Na délku měřila těsně přes 4,8 m, rozvorem 2687 mm by však dnes příliš neoslnila. V osmdesátých letech to bylo ale něco jiného. Pravda, dlouhé převisy karoserie byly kritizovány už u o rok starší a malinko menší řady 100, ze které série 200 do značné míry vycházela. Místa uvnitř však bylo dost a 610 l pro zavazadla také jistě dostačovalo. „Stovka“ se chlubila tehdy rekordním součinitelem odporu vzduchu 0,30, větší sourozenec byl na tom s 0,32 o něco hůře.

Nabídl však výhradně výkonné pětiválce a alternativně pohon obou náprav, standardně zabírala jen přední. Nejslabší verze byly také velmi lehké, vážily jen 1260 kg. Základem portfolia pohonných jednotek byla ta atmosférická s objemem 2,1 l (přesně 2144 cm³) s výkonem 100 kW. Čtyřkolka Quattro dostala tentýž agregát, ale s turbodmychadlem a 134 kW. Už ta mohla na německých dálnicích závodit s Mercedesy 500 SE W126, BMW 745i série E23, Jaguary XJ12, či honosnými a vzácnými Maserati Quattroporte třetí generace. V Ingolstadtu ale dbali i na čistotu výfukových plynů, katalyzátor byl k mání již od počátku, byť za příplatek. V létě 1984 následovalo kombi Avant. To muselo záhy vzdorovat T-Modellu Mercedesu E W124 a švédskému hranáči 760 od Volva. Mercedesy byly díky větší image prodejně úspěšnější. Nutno dodat, že tvary prosklené zádě Avantu na rozdíl od elegance trojcípé hvězdy vyvolávaly rozpaky. Nabídku rozšířil větší motor 2,2 l (2226 cm3)/101 kW. Jeho turboverze poskytovala v polovině osmdesátých let dokonce 121 kW.

Počátkem roku 1988 přišel na řadu facelift, který se dotkl hlavně hodně inovovaného interiéru a s ním i vyladěné přeplňované pětiválce 2,2 l se 147 kW, respektive o 7 kW slabší s v kombinaci s třístupňovým automatem. Manuální převodovky měly vždy pět rychlostí. Zvenčí se decentně změnily nárazníky a světla, ale zde o nijak radikální zásahy nešlo. V březnu 1989 následovala špičková 200 Quattro 20V. Čtyřventilový turbomotor 2,2 l dával až 220 koní (162 kW) a překonání rychlosti 240 km/h nebylo pro sedany vůbec žádným problémem, ve své době patřil mezi nejrychlejší na světě. Kombi Avant sice koketovalo jen s dvěstětřicítkou, ale pro rodinný stěhovák to bylo opravdu slušné. Cenovka 74.500 marek vypadala velmi optimisticky, brzy ale top verze tvořila doma až 80 % prodejů celé řady! Hledáte diesel? Ne, ten se pod kapotu nikdy nedostal. Ani s turbem, natožpak bez něj! Tehdy jeho instalace do tak velkého a prestižního auta nepřicházela v úvahu.

Výroba kombi v Německu skončila v červenci 1991, sedany byly nahrazeny již v listopadu 1990 řadou 100 C4. Do posledních aut se ještě dostal airbag řidiče. S úspěchem se vyvážela i do Japonska a USA. Čínské úřady si však mohly objednat prodlouženou verzi vyráběnou lokálně u FAW ještě na konci století. Z typů 100 a 200 bylo odvozeno i opravdu luxusní Audi V8. Hlavně kombi 200 Avant přežilo do dnešních dnů poměrně hodně. Pozinkovaná karoserie vzdoruje korozi i v severských zimách, přitom hodně exemplářů má najeto dávno přes půl milionu kilometrů. Mechanika je i přes použití turbodmychadel poměrně robustní.

„Dvoustovce“ nebyl cizí ani sport. Továrna nechala homologovat tohle velké auto pro skupinu A, pochopitelně s pohonem všech kol. Hannu Mikkola s ním vyhrál keňskou Safari Rally 1987 a Walter Röhrl skončil hned za ním. Němec však uměl i na sněhu, což dokázal třetím místem už v lednovém Monte Carlu. Fin zase získal bronz pod řeckou Akropolí. Poté tovární tým v barvách HB definitivně skončil a vozy si rozebrali soukromníci. V roce 1988 se radikální speciály s přeplňovanými pětiválci 2,1 l/375 kW proháněly po zámořských okruzích seriálu Trans Am. Ze třinácti závodů jich vyhrály osm (Hurley Haywood a Walter Röhrl po dvou, Hans Joachim Stuck čtyři). Haywoodovi patřil díky pravidelnému bodování jezdecký titul, Audi pak značkový.

Tuningem řady 200 C3 se zabývali mnozí slavní němečtí úpravci, ať už jde o rodinu Abtů, Waltera Tresera, či firmu Zender. Nesporně zajímavým kouskem byl Family Reisemobil od firmy Bischofberger. Ano, skutečně šlo o obytné auto!