Austin-Healey: anglický gentleman

Donald Mitchell Healey se narodil v roce 1898 v Perranporthu v anglickém hrabství Cornwall a již od mládí mu učarovaly automobily. Stal se úspěšným automobilovým závodníkem: v roce 1928 například vyhrál rallye RAC a v roce 1931 dokonce rallye Monte Carlo. Hned po skončení druhé světové války založil ve Warwicku vlastní firmu s názvem Donald Healey Motor Company a začal stavět sportovní automobily. Jeho první modely používaly motory Riley 2,4 l a dodávaly se v otevřené verzi Westland i jako kupé (Elliot). V roce 1948 dodala karoserie pro dva prototypy česká firma Oldřicha Uhlíka. Další spolupráci zabránil komunistický puč a znárodnění jeho podniku.

V letech 1947-1949 vyráběl Healey dvoudveřový kabriolet s plátěnou střechou Sportsmobile, navržený podle vkusu amerických zákazníků. Nebyl příliš úspěšný, takže se prodalo jen 23 vozů. Úspěšnější byl vysloveně sportovní dvousedadlový Silverstone, jehož se v letech 1949-1951 vyrobilo 105 kusů.

Pro londýnský autosalon Earl’s Court Motor Show 1952 připravil Healey zcela nový model dvoumístného sportovního vozu, označeného číslovkou 100, vyjadřující maximální rychlost v mílích za hodinu. Pod kapotou měl čtyřválec o objemu 2660 cm3 z vozu Austin A90. Tento roadster se stal senzací autosalonu a natolik zaujal šéfa BMC Leonarda Lorda, že okamžitě zakoupil práva na jeho výrobu. Do konce roku 1952 bylo ve Warwicku vyrobeno 20 vozů pod nově vzniklou značkou Austin-Healey. V květnu následujícího roku byla zahájena výroba v továrně firmy Austin v Longbridge. Vozy Austin-Healey 100 měly interní označení BN1 a od srpna 1955 BN2.

U modelu 100M byl výkon motoru zvýšen ze 66 kW na úctyhodných 81 kW a třístupňovou převodovku nahradila čtyřstupňová. Pro vozy Healey byla typická maska chladiče ve tvaru papírového draka. Ta zůstala u typu 100 zachována, jen se rozšířila a snížila. Dalším zajímavým prvkem bylo sklápěcí čelní sklo. Sklo se pákovým mechanismem vyklápělo spodní částí dopředu, čímž se snížil aerodynamický odpor.

Pro závodní účely vznikl model 100S. Byla to kopie speciálního testovacího vozu, s nímž se v roce 1954 umístil Stirling Moss na třetím místě ve dvanáctihodinovce Sebring. Donald Healey chtěl vůz pojmenovat „Sebring,“ ale toto označení již použila firma Fraser-Nash. Celkem bylo v roce 1955 postaveno v závodě Warwick 55 vozů 100S. Jeden exemplář byl předělán na kupé, sloužící osobním potřebám Donalda Healeyho. Vůz měl hliníkovou karoserii a výkon motoru se zvýšil na 97 kW. Dnes je tento model velmi ceněnou sběratelskou lahůdkou a údajně jsou v Evropě pouze dva kusy.

V roce 1956 byly u modelu 100 nahrazeny čtyřválcové motory 2660 cm3 šestiválci o objemu 2639 cm3. Prodloužením rozvoru dosáhla délka rovné 4 metry a za předními sedadly se objevila další dvě nouzová sedadla. Vůz dostal jméno 100 Six (interně BN4). Mírně se změnil i vzhled vozu, maska chladiče dostala oválný tvar a čelní sklo již nebylo sklopné. Větší rozměry a těžší motor znamenaly vyšší hmotnost (1122 kg) a nižší jízdní výkony. V roce 1957 byla výroba přesunuta do Abingdonu a na žádost zákazníků byla v březnu 1958 obnovena výroba dvoumístného roadsteru (BN6).

Nedostatky modelu 100 Six se v roce 1959 pokusil napravit Austin-Healey 3000 Mark I (BT7 a BN7) s třílitrovým šestiválcem OHV (2912 cm3) a dvěma karburátory. Tento „velký Healey“ měl krásné vyvážené tvary sportovní karoserie a luxusní výbavu. Komu nestačila velikost zavazadlového prostoru, mohl si pomoci montáží nosiče zavazadel na zadním víku. Sportovnímu vzhledu napomáhala i kola s drátovým výpletem a středovou maticí. Luxusní interiér měl sedadla čalouněná kůží, textilní koberce a dřevem vykládanou přístrojovou desku.

V dalších letech se typ 3000 dále vylepšoval: v březnu 1961 se objevil Mark II, v lednu 1962 Mark II Convertible (BJ7) a v říjnu 1963 poslední verze Mark III (BJ8) se třemi karburátory a výkonem kolem 112 kW (150 k). Existovala i verze s pevnou odnímací střechou (hardtop). Austin-Healey 3000 Mark III se vyráběl až do konce roku 1967 (v následujícím roce se vyrobil jediný poslední kus). Pracovalo se ještě na prototypu Healey 4000, ten se ale do výroby nedostal a spolupráce s koncernem British Leyland (BL) byla ukončena.

Vraťme se však ještě do roku 1958, kdy byl Donald Healey pověřen konstrukcí nového levného sportovního automobilu použivajícího co největšího množství sériových dílů koncernových automobilů. Malý dvousedadlový sportovní automobil určený pro široké vrstvy se jmenoval Sprite Mark I, brzy však dostal přezdívku „frog-eye“ (žabí oko). Příčinou byly světlomety umístěné na kapotě, aby vyhověly americkým předpisům o výšce světlometů nad vozovkou. Vůz vyráběný v továrně MG v Abingdonu navrhl Gerry Coker s ohledem na maximální úspornost. Sprite neměl například víko zavazadlového prostoru a zavazadla se ukládala za sklopná zadní sedadla, podobně jako u naší Škody 105/120. Dveře byly bez klik a zadní nárazník byl nahrazen dvěma svislými „kapkami“. Vůz poháněl výborný litrový čtyřválec z Austinu A35 s výkonem zvýšeným na 36 kW (49 k), který postačoval k dosažení maximální rychlosti kolem 135 km/h. Verze Mark II již měla světlomety v blatnících a byla prakticky identická s vozem MG Midget. Do ukončení výroby v roce 1971 vznikla ještě další provedení až do verze Mark V. Celkem bylo vyrobeno kolem 130 tisíc těchto oblíbených autíček.