Autem po Evropě: Jedeme na prázdniny!

Koncem května jsme ke Světu motorů přidali tradiční přílohu Autem do Chorvatska, v minulém čísle Autem po Česku a nyní seriál zakončujeme tím nejlepším ze zbytku: cestováním po vlastní ose dalšími zeměmi Evropy.

Na následujících stránkách najdete rady a tipy ze států na všechny světové strany od Česka: od Skandinávie po Portugalsko, od Francie po Bulharsko.

Proč zvolit na cestu po Evropě auto? Přináší volnost, ušetří za předražené výlety či platby za autopůjčovny. V nich čeká dost nebezpečí, jak rozebíráme na straně 12. „Navíc pro auto mluví fakt, že v porovnání s naší D1 jsou na tom jiné státy převážně lépe,“ říká Jiří Machovec, ředitel dopravních informačních systémů Global Assistance. „Jen v Polsku je síť slabá, přestože úroveň rok od roku stoupá. Rakousko a Německo jsou kvalitou známy. Slovinsko, i když na něj nadáváme, je rovněž v hlavních tazích pokryté dobrou dálnicí, stejně jako Chorvatsko. Itálie je region od regionu různá, ale hlavní tahy na sebe navazují, a tak se do místa, kam jedeme, určitě dostaneme po dálnici.“

Tato kvalita s sebou nese také věci z Česka málo známé. „Španělsko má dálnice sledované kamerami a již při průjezdu hranic z Francie mají jasno, zda jste tam vy nebo auto, kterým jedete, náhodou v minulém roce nespáchali přestupek či neuhradili pokutu. Mohou vás pak zastavit a zabavit doklady i vůz. Tato praxe je běžná i v Chorvatsku či Slovinsku,“ srovnává Machovec.

Doklady každopádně ukazujte jen policii. „Pokud ve Španělsku a Itálii dáte po nehodě z ruky zelenou kartu druhému řidiči, přiznali jste rovnou vinu,“ varuje Machovec.

Rady Světa motorů

• Pokud se v zemi nemusí svítit, je lepší světla vypnout. Na dálku upozorňujete policisty, že se blíží cizinec a zdroj peněz.
• V peněžence si nechávejte pouze nejnutnější hotovost. I z toho důvodu, že když vás policista vybídne k pokutě, velice rychle si zkontroluje, kolik a jaké bankovky máte – a podle toho rozhodne o výši.
• U půjčeného vozu z Česka nezapomeňte na prohlášení potvrzené od majitele.
• Už i v Chorvatsku (jako v jiných zemích) se vyplatí krabičky na hrazení mýtného. Ty zaplatí samy a projedete téměř bez zastávky.
• Vedle dopravních informací a uzavírek se před cestou podívejte na data prázdnin. Kde začínají, budou zácpy.
• Zjistěte si, jaké předpisy platí při nocování na odpočívadlech a mimo silnici.
• Doklady mějte ofocené. Při krádeži máte alespoň něco v ruce.
• Při nehodě v EU vypište český protokol, jeho kolonky jsou shodné všude v Unii. Nepodepisujte nic, čemu nerozumíte. Vždy můžete předložit svou verzi. Případně napište „nerozumím textu napsanému výše“ na všechny kopie dokladů.
• Telefony na všechna důležitá místa a známé si napište i na papírek někde v kufru. Když ztratíte mobil, nevíte, kam volat.

K Jadranu jinak

Nejčastěji vyrážejí Češi trávit letní dovolenou do Chorvatska – proto jsme této letní destinaci věnovali samostatnou přílohu v čísle 22. Ani druhý, italský břeh Jadranu nám ale není cizí. Naopak. Velmi často tam české rodiny míří vlastním autem a nezdráhají se dojet až na atraktivní jižní ostrovy Sicílie a Sardinie.

Itálie

Nejčerstvější řidičský zážitek máme z vínem provoněného Toskánska, pětidenní putování jsme si protáhli až do hlavního města Říma. Střední Itálie člověka ohromí rázem krajiny, překrásnými historickými městy, gurmánskými zážitky i skvělou kávou. Z nastolené pohody vás ale vyvede řízení. To je ta správná Itálie. Rychlostní omezení místním řidičům moc neříkají, přitom policejních hlídek i stacionárních radarů jsme potkali víc než dost – kdo ví, kolik z nich je funkčních?

Připravte se na to, že temperamentní Ital nejde pro troubení ani nervózní gesta daleko, při hledání správné odbočky nebo ulice budete často cílem afektovaného výstupu.

V době naší návštěvy se konal v Římě obří sraz strojů Harley-Davidson, takže dálnice vypadala jako jedna velká motorkářská kolona. Chlapi v jedné stopě se s tím nepářou. Střihnou vám to při 130 km/h těsně před auto, jako by se nechumelilo.

Jedna místní specialita – často jedou auta po čáře a zabírají dva pruhy. To známe i ze Sicílie – čím víc na jih, tím menší kázeň. Že si chodec tlačítkem na přechodu stopne dopravu, aby mohl přejít, nikoho nezajímá. Sicilan frčí dál i na červenou, a když jsme semafor respektovali, ostatní nás vytroubili. Samotnou kapitolou je centrum Říma. Jestli tam nemusíte, nejezděte. Nechte auto na okraji a kochejte se překrásným historickým městem bez něj. Beztak najít místo k parkování třeba v okolí Vatikánu je očistec. Pokud do centra přece jen potřebujete, mějte oči na stopkách. Motorky a hlavně skútry útočí jako kobylky ze všech stran. Mistrně se proplétají kolonami, využívají sebemenší mezírku. Na větších křižovatkách

a kruhových objezdech chybějí pruhy, proudy se chaoticky prolínají. Chce to pekelné soustředění, nezpůsobit ještě větší zmatky. Ve skutečnosti má ale tenhle neuspořádaný mumraj vlastní pravidla, bourá se minimálně a člověk rychle pochopí, že stačí nezmatkovat, dívat se kolem sebe – a ono to jde tak nějak samo.

Rada z praxe: Řada čerpacích stanic zavírá velmi brzy, pak jsou k dispozici jen samoobslužné stojany. Vyplatí se základní znalost angličtiny, jinak můžete mít problémy se zaplacením či vytisknutím účtenky.

svetmotoru

Dálniční pohlazení Západu

Za společného jmenovatele všech „zápaďáckých“ zemí můžeme považovat hustou síť dálnic, zadarmo se po nich svezete jen v Německu. A i tam se o zavedení mýta žhavě diskutuje. Velmi kvalitní jízda vás čeká i na silnicích nižších tříd, všeobecně ale dejte pozor na stacionární radary a časté policejní kontroly.

Německo

Dálniční síť našeho západního souseda patří mezi nejhustší na světě. Vzhledem k obrovskému množství uživatelů ale stačí den státního svátku nebo lavina turistů chtivých moře a kolem velkých měst doprava rychle zkolabuje. Kvalita povrchu je vyhlášená, výjimkou jsou ale staré tahy, nejčastěji v bývalé východní části. Ty nemají daleko k českým drncákům. Oblíbenou pohádku o neomezené rychlosti berte s rezervou. Plošný limit zavedený skutečně není, ale místní úprava velmi často nařizuje maximum jen 120 km/h. A bývá to na úsecích dlouhých desítky kilometrů.

Rakousko

Zatímco v zimě bývá náš jižní soused vyhledávanou destinací, v letních měsících přes něj většinou jen míříme k moři. Tedy pokud někdo nepreferuje před slanou vodou křišťálově čistá jezera Solnohradska. Krásné alpské scenérie komplikují stavbu dopravních tepen, často tedy narazíte na dlouhé tunely – většinou bývají zpoplatněné. Porušování předepsaných rychlostí opravdu nedoporučujeme, policisté jsou neoblomní profesionálové.

Švýcarsko

Země, která vás dokonale uklidní. Brutální pokuty nahánějí strach, všichni jezdí tak ukázněně, že to umravní i nejdivočejší povahy. Takže se pěkně zařadit do davu a ploužit se po dálnici povolenou stodvacítkou. Na druhou stranu musíme ocenit, že všichni jedou stejně, nikdo si nenechává zbytečnou rezervu, aby brzdil provoz, jak to známe z českých dálnic. Jednoznačné minus píšeme Švýcarsku za výhradně roční dálniční známku.

Francie

Podobně jako v Německu se po Francii klikatí neskutečné množství silnic a dálnic, zácpy jsou tu na denním pořádku a parkování ve městech také není žádný med. Pokuty bývají vysoké a s policisty, kteří často odmítají mluvit jinak než francouzsky, toho bez znalosti jazyka moc nevyřešíte.

Španělsko a Portugalsko

Na západní cíp Evropy je to sice dálka, přesto takový výlet spoustu z nás láká. A nejde jen o novodobý fenomén – vzpomeňte si, jak se do Portugalska vydali filmoví manželé Pavel Zedníček a Dáša Veškrnová v Chobotnicích z II. patra. Slunečné počasí a velmi kvalitní silnice jsou důvodem, proč právě v těchto zemích absolvujeme většinu jízdních prezentací nových automobilů. A také tu najdeme vývojová centra výrobců, takže na jihu Španělska můžete nachytat nejeden maskovaný prototyp. Důkazem efektivního využívání evropských dotací budiž nové úseky dálnic vedoucích často odnikud nikam s minimálním vytížením. Ale stojí a jsou poseté kamerami. Policisté nejsou zrovna mírumilovní, angličtina jim moc neříká a kontakt s nimi může patřit k nejslabším zážitkům z dovolené.

Rada z praxe: Jedete-li vypůjčeným vozem, zjistěte si o jeho minulosti co nejvíc. Jakmile policisté odhalí podle registrační značky starší, ale dosud nezaplacený přestupek, můžete mít zbytečné komplikace kvůli chybě někoho jiného.

svetmotoru

Divoký Balkán

Na chorvatské pobřeží jezdíme lavinově. Ostatní země bývalé Jugoslávie i další balkánské státy však stojí v postraní našeho zájmu. Přitom i ony mají co nabídnout. Občas to chce dobrodružnější náturu, ale vyplatí se.

Řecko

Do Řecka můžete vyrazit dvěma štrekami. Jedna vede přes Rakousko do Itálie a poté trajektem z Brindisi a Bari na Korfu, do Patrasu či Igoumenitsy. Druhá míří přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makedonii. V obou případech počítejte s tím, že urazíte zhruba dva tisíce kilometrů.

My jsme si z Řecka přivezli samé pozitivní dojmy. Zejména ostrovy v Egejském moři vás dostanou nedotčenou krajinou. Navštívili jsme Samos, Kos i Rhodos a pokaždé se setkali jen s třemi druhy silnic – magistrálami (v Čechách silnice I. třídy), úzkými, ale kvalitními komunikacemi a prašnými polními cestami. Nic mezi tím. Řidič zde najde nepřeberné množství vraceček, šikan i rovných úseků podél pobřeží. Za zmínku stojí křivolaké silničky k horským vesnicím. Na řádění v autě vhodné nejsou, ale pokud si půjčíte čtyřkolku nebo skútr, zaručujeme skvělou zábavu. Do skutečně odlehlých koutů ostrovů se ale s běžným vozem nepouštějte. Prašné a kamenité silnice by mohly vašemu motorovému společníkovi hodně uškodit. Minimálně hrozí proražení pneumatiky nebo olejové vany. V horách navíc nečekejte ani svodidla. Ta jsou podle Řeků i na hlavních tazích zbytečným luxusem. Se vší bohorovností přistupují místní také k řízení a na silnicích je to znát. Na ostrovech se jezdí maximálně sedmdesátkou, občas je potřeba obalit nervy zdejšími specialitami, míst pro předjíždění není moc.

Bulharsko

Chystáte se do Bulharska jen k moři? Pak doporučujeme usednout do letadla a ušetřit dobrých 1800 km jízdy. Pokud je pro vás cílem i samotná

cesta přes ostatní balkánské země, můžete se v jejím závěru těšit na kvalitní bulharské silnice a bezproblémový pohyb po nich.

Bosna a Hercegovina

Kdo spěchá na jih, ať se této zemi vyhne. Dálnice prakticky chybí, doprava se plazí po okreskách. Milovníci krásných pohledů na řeky, jezera a hory

si však přijdou na své. Za vidění stojí vodopády přímo v centru historického města Jajce, kde je i obrovský a dostupný kemp.

Albánie

Hlavní tahy zdaleka nejsou tak špatné, jak bychom tipovali. A na nich samý mercedes – starý, nový, takovou přesilu nemají ani v Německu. Kolem silnic vojenské bunkry a pasoucí se osli, celkově docela zajímavá atmosféra podpořená nápisy v azbuce – kdo neumí, trochu se občas zapotí. Anglicky se domluvíte spíš ve větších městech, na venkově jsme ale měli problém i s objednáním jídla. Překvapí hustá síť moderních čerpaček a také zlodějské sklony zmatených a pomalých celníků na hranicích – nezdráhali se vyžadovat podstatně větší poplatek, než nařizuje zákon. Lhali vám do očí, nadávali, a když začalo být opravdu dusno, raději jsme pustili pár korun navíc, než abychom riskovali problém. Zažili jsme jak naprosto pohodový provoz, tak chaos a agresivní bezohledné chování – hlavně projíždějící Italy. Připravte se zkrátka na cokoli, o umění řidičů svědčí desítky pomníčků podél cest.

Černá Hora

Pláže podél pobřeží dlouhého jen asi 100 km jsou v sezoně celkem plné a jet sem vyloženě kvůli koupání bychom ani nedoporučili. Kdo ale miluje přírodu, najde v pohoří Durmitor na severu země hotový ráj. Zdejší klikatá silnice do města Žabljak vede překrásnými scenériemi, cestu vám zpestří třeba stáda divokých koní a dobytka přímo před autem. Zcela na jihu u hranic s Albánií vytváří delta řeky Bojana kouzelný ostrov s příjemným kempem a klidnými písčitými plážemi. Že jsou striktně nudistické, to jsme zjistili až po zaplacení ubytování…

Makedonie

Země, které jsme nikdy nevěnovali větší pozornost, nás překvapila špičkovou kvalitou dálnic s minimem placených úseků, řídkým provozem, příjemnými cenami a sympatickými lidmi. Spousta krásné přírody určitě stojí za návštěvu.

Rada z praxe: Nezapomeňte si doma zelenou kartu jako důkaz zaplaceného zákonného pojištění! Bez ní prakticky nemáte šanci přejet jediné balkánské hranice.

svetmotoru

Klidný Sever

Podle posledních průzkumů nás sever Evropy láká. Češi vyrážejí čím dál častěji poznávat specifickou přírodu – fjordy, soustavy jezer, nekonečné lesy…

Veřejná doprava vyjde draho, proto se dá často dohromady větší parta, vytíží auto, sdílí náklady a spojí rovnou všechny země dohromady – Švédsko, Norsko i Finsko.

Sever je synonymem řádu, pravý opak jižanského temperamentu a chaosu. Auta se tu sunou striktně podle předpisů, nikdo nikam nespěchá, řidiči jsou ohleduplní, klidní a na nějakou ztracenou minutu nekoukají. Člověku to podvědomě nedá šlápnout na plyn a vyčnívat z ukázněného davu. Navíc hrozba nezdravě vysokých pokut nad našincem visí jako vykřičník.

Na rovinu ale říkáme, že je to kolikrát nuda. Směrem na sever řídne osídlení krajiny a vzdálenosti mezi městy se rapidně natahují. Jedete klidně sto kilometrů monotónní lesní krajinou, už máte chuť přidat nad rámec zákona a vtom zničehonic cedule upozorňující na radar – samozřejmě funkční. Stejně tak můžete potkat policisty na místě, kde byste je úplně nečekali. Takže pěkně klídek.

Rada z praxe: Nevěřte slepě navigacím. Nepodařilo se nám zjistit proč, ale opakovaně nás na severu přístroje GPS zklamaly. Dokonce i ten zabudovaný v domácím volvu ukazoval hlouposti a táhl nás navzdory všemožnému přenastavování šílenou obklikou, která při tamních vzdálenostech znamená i stovky kilometrů. Vyplatí se věřit ukazatelům, případně se zeptat na cestu – lidé jsou ochotní a v drtivé většině mluví dobře anglicky.

svetmotoru