auto.cz

Jeho instalací odpadá nepříjemné pobíhání se škrabkou a smetáčkem kolem auta, spouštění motoru, aby se vůz zahřál a s tím související oblaka dýmu z výfuku. Navíc všechny zmiňované činnosti stojí čas, který tímto neztrácíme. Studené starty navíc agregátům vadí, volnoběžné otáčky jsou vyšší a spotřeba paliva letí nahoru.

Pomocné agregáty určené k vytápění pocházejí z nákladních a obytných aut. Nezávislé topení s palivovými hořáky je nejčastěji teplovodní. To zvládá ohřát nejen motor, ale i interiér. V předchozím odstavci zmíněné studené starty jsou tak minulostí. Vůz také díky tomu vypouští do ovzduší méně exhalací a motor má po startu nižší spotřebu (o zhruba 30 %) než v případě studeného startu. Srdcem systému je spalovací komora vyrobená z ušlechtilé oceli. Do té se ventilátorem vhání vzduch, který se míchá s palivem (benzin, nafta, záleží pochopitelně na tom, co spaluje Vaše auto) přiváděným čerpadlem z nádrže. Spotřeba běžícího systému je kolem 0,5 litru paliva za hodinu.

Zařízení je napojeno na chladicí okruh motoru a ohřívá v něm kapalinu. Teplý vzduch tedy proudí přes stávající systém vytápění a dá se bez problémů regulovat jeho intenzita. Systém může být díky vodotěsné konstrukci umístěn prakticky kdekoliv v automobilu.

Mimochodem, pokud si myslíte, že v létě bude zahálet, jste na omylu. Má totiž také funkci nezávislého větrání. Při stání na slunci můžete pomocí topení zapnout ventilátor vozu a vyfoukat horký vzduch pryč z interiéru.

Jednodušší variantou je teplovzdušné topení rozšířené zejména u kamionů. Na rozdíl od teplovodního je vyrobeno z hliníkové slitiny, funkčnost je ale obdobná. Jeho montáž je poměrně rychlá, umístit lze ale pouze do kabiny. Je vhodné pro delší dobu topení, proto jej využijí právě dálkoví řidiči při přestávkách. Vzduch lze rozvádět po vnitřním prostoru individuálně, ohřátý začne proudit ihned po startu.

Oba systémy se dají regulovat předvolbovými hodinami, čas spuštění tedy lze naprogramovat. Dálkové ovládání až na 1 kilometr nebo pomocí mobilního telefonu je rovněž samozřejmostí. Jejich nespornou výhodou je i to, že můžeme v zimě s vozem i delší dobu stát, aniž bychom zapínali motor.

Nezávislé topení vyrábějí například firmy Eberspächer, Webasto, Truma či Ateso. V současnosti se levnější varianty pohybují nejčastěji kolem 18 tisíc korun, pro majitele starších automobilů nejsou tedy předmětem zájmu, byť se dnes dají instalovat prakticky do každého. Několikahodinová montáž přijde minimálně na dalších 3.000 korun. Nabízejí je také někteří výrobci jako příplatkovou výbavu, částky, které musí zájemce vynaložit, jsou ale vyšší. U německých značek dosahují i dvojnásobku.

V tomto ohledu existují ovšem i další volby. Elektrické topení je populární zejména ve Skandinávii a lze jej nabíjet také z domácí sítě. Právě nutná přítomnost zásuvky na 220 V je jeho hlavní nevýhodou. Výhodou jsou naopak příznivější ceny. Užitkové automobily a autobusy využívají topení vzduchového.

Na závěr pár rad. Vytápění by nikdy nemělo trvat déle než samotná jízda, jinak se palubní akumulátor nestačí dobít a následují další problémy - nehnete se z místa. Topení se doporučuje zapnout jednou za měsíc naprázdno, a to i v létě. Prověří se jeho funkčnost a autu to rozhodně neublíží. Moderní zařízení mají také paměť chyb.

Zapomněli jsme na něco? Jaký je váš názor na nezávislé topení? Doplňte nás prosím v diskusi.