Autobusem na vodík se projely tisíce návštěvníků veletrhu v Brně

Vývoj stroje, který vznikl díky evropským dotacím, stál kolem 25 milionů korun, řekl ČTK Petr Dlouhý z Ústavu jaderného výzkumu Řež, který v Brně projekt TriHyBus představil.

Prototyp vyrobila plzeňská Škoda Electric. Autobus několikrát týdně obsluhuje linku městské dopravy v Neratovicích. Tento týden byl k vidění v Brně. Podle Dlouhého byla hlavním důvodem konstrukce vozu především snaha ukázat alternativu, kterou představuje vodíkový pohon. Vývoj prototypu trval čtyři roky.

Autobus je energeticky efektivní, to ale neznamená, že je jeho provoz levnější. Důvodem je mimo jiné cena palivových článků, která je poměrně vysoká. "Vysoká je i cena vodíku, klesá s odebraným množstvím," řekl Dlouhý. Provoz TriHyBusu je nyní částečně financován z benefitu společnosti Linde, která vodík zatím dodává zdarma. Dalším limitem rozvoje konceptu je fakt, že neexistuje síť čerpacích stanic.

Na druhou stranu je podle Dlouhého výhodou konceptu vyšší energetický obsah, který má vodík oproti ostatním palivům. "Při běžných cenách by to vyšlo podobně, také díky spotřební dani, která není na vodík uvalena," řekl Dlouhý.

Jeho provoz je poměrně tichý, o čemž se návštěvníci veletrhu mohli přesvědčit. Řada z nich ani nezaznamenala, že mají jedoucí autobus za zády. Další výhodou provozu je fakt, že autobus vyrábí elektrický proud i při brzdění. Provoz autobusu je bez emisí, jediným odpadem je vodní pára. Podle Dlouhého jsou na projektu nejcennější data, která z jeho provozu odborníci dostávají. "Chtěli bychom proto autobus provozovat co nejdelší dobu. Devizou firem, které se na projektu podílí, je know how. Lidem chceme také ukázat novou technologii. Chceme předvést, že vodíkový pohon je standardní záležitost," řekl Dlouhý.

Konstruktéři chtěli vodík odebírat přímo v Neratovicích ve Spolaně, kde vzniká jako sekundární produkt. Vodík je tu ale vlhký, musí se nejdříve stlačit a projekt by tímto způsobem finančně neúměrně nabobtnal. "Kvůli jednomu autobusu nemůžeme stavět sušičku průmyslové velikosti," dodal Dlouhý.

Zkratka TriHyBus vznikla z anglických slov triple hybrid hydrogen bus. Označení trihybridní přitom neznamená kombinaci konvenčního a elektrického způsobu pohonu, ale trojici různých způsobů pohonu trakčního elektromotoru, který má výkon 120 kW a 18 tun těžký autobus rozjede nejvýše na 65 km/h.

Hlavním zdrojem energie je membránový palivový článek. V zásobnících na střeše autobusu může být uloženo až 20 kg vodíku stlačeného pod tlakem 350 bar (celkem 800 litrů). V palivových článcích probíhají reakce, které jsou schopny dodat nejvýše 50 kW, další energii poskytují baterie Li-ion (10 kWh, 40 kW) a ultrakapacitory (1,2 kWh, 200 kW. Koordinaci zdrojů energie zajišťuje řídící systém, který optimalizuje tok energie a umožňuje dobíjení sekundárních zdrojů (baterie a ultrakapacitory) při brzdění a jízdě z kopce. Díky rekuperaci není nutné, aby palivový článek dosahoval výkonu samotného trakčního elektromotoru, výkon potřebný pro akceleraci dodají právě sekundární zdroje.

Naplnění nádrží trvá 10 minut. Spotřeba vodíku je 7,5 kg/100 km, což odpovídá spotřebě nafty zhruba 20 l/100 km. Dojezd na jedno natankování je 300 km.