Bazar: Mercedes-Benz Vito 109 CDI - Po další úpravě

S Vitem první generace vyráběné v letech 1995 – 2003 byli mnozí nespokojení. Rez a zase rez. Mechanické části vozidla však vzhledem ke konkurenci odolávaly nadprůměrně, proto si vůz navzdory slabé odolnosti vůči rzi získal dost zákazníků. Samozřejmě ideální provozování bylo ve Švýcarsku, kde se vozovky v zimě téměř nesolí, ale mechanicky upravují. Jsme však v Čechách.

Druhé vydání

Příchod nového vydání s oblejšími a modernějšími rysy exteriéru přinesl mimo jiné novou generaci motoru OM646. Konečnou číslovku 8 v prodejním označení výkonových verzí nahradila devítka. Do testu jsme zvolili základní provedení 2,2litrového čtyřválce (109) podávající 70 kW. Že to nebylo na dodávku s celkovou hmotností 2,8 tuny příliš, bylo jasné ještě před usednutím za volant.

Méně rzi

Zkoušené Vito pocházelo z roku 2008, tedy tři roky po té, kdy Mercedes-Benz zapracoval na antikorozní ochraně a začal používat kvalitní pozinkované plechy. Pohled pod zkoušené vozidlo však odhalil, že hnací ústrojí si se rzí tykalo.

Karoserie byla ošetřená a ani na typicky nejvíce ohrožených místech korozí jsme ji příliš nenacházeli. Radost nám a jistě i předchozí majiteli dělal stav motoru. Pravděpodobně dostával olej v pravidelných intervalech a správné kvalitě, proto běžel byť se skromným výkonem spolehlivě. Další provozovatel vozu nebude mít ani starosti s filtrem pevných částic, který se ještě tomuto ročníku vyhnul.

Rejd, ale s výhradou

S přechodem na druhou generaci Vita došlo k opuštění pohonu předních kol a nastolení tradice stuttgartské značky i v této tehdy nejmenší užitkové řadě. Tím se ulehčilo přední nápravě, která začala nabízet vskutku mimořádný rejd. Její stavba však ne zcela počítala s velkým namáháním způsobeným strmým úhlem natočení kol, proto i testovaný vůz trpěl velkými vůlemi v kulových čepech. Vito se sice otáčelo téměř na pětníku, ale zvuky a působící síly na předních kolech nám ježily kůži. Čep však lze sehnat za cca 1300 korun, což není za větší stabilitu vozidla a menší sjíždění pneumatik příliš.

Pohoda uvnitř

Další přednost tvořilo zavedení šestistupňové převodovky. Řadicí páka zůstala na výstupku středové konzoly, ale ten úžasný prostor pro nohy… Pohon zadních kol uvolnil místo pro prohloubení interiéru směrem vpřed. Díky tomu a v segmentu malých dodávek unikátně velkému rozsahu nastavení volantu jsme veVitu seděli téměř jako v královské ložnici. Kdo jezdí modelem Vito několik hodin denně, dobře ví, o čem je řeč.

Stejně tak jsme si užívali dobře odhlučněné kabiny. Lepší tlumicí materiály přišly hned s druhým vydáním tohoto modelu, další pak kolem roku 2007. Součástí výbavy byl již stabilizační systém, zkoušené Vito nás navíc hýčkalo vyhřívanými sedadly. Ta byla ve velmi dobrém stavu, ačkoliv na mnohých vozidlech se nacházejí ve velmi opotřebeném stavu. O vysokém standardu vybavení také svědčí nastavitelná opěrky hlavy pro řidiče – prvek, o kterém se mnohým současných osobním automobilům může zatím jen zdát.

Koupit novější?

Zájemci o použitý model Vito může modernizace v podobě nových motorů OM651 a omlazení tváře z roku 2010 velmi lákat. Řidič však musí počítat s filtrem pevných částic, který potřebuje čas od času vypálit nejlépe dálničním provozem. Zanedbávání této věci se rozhodně nevyplácí.