Bazar: Volkswagen Caddy 2.0 SDI - Nesmrtelný

U nákupu použitých užitkových vozidel nejde na rozdíl od osobních automobilů o částečně imageovou záležitost. Mladá generace nemající na koupi nového vozidla si raději pořídí letité BMW řady 3 těsně před rozpadem než zachovalejší vůz jiné značky. Na to se u užitkových furgonů nehraje, protože jde o prostředek k práci a finančního zisku.

Devět let bez potíží

Současná řada Caddy pochází z roku 2003, kdy se odvodila od Golfu a rodinného modelu Touran, ale kvůli dosažení vyšší nosnosti obdržela tuhou zadní nápravu a listové pružiny. Během let přišla do prodeje také prodloužená verze Caddy Maxi, ale v bazarech ji objevíme jen výjimečně. Proto jsme si vybrali základní délku modelu s motorem 2.0 SDI, který se v poslední generaci Caddy nachází od jejího uvedení.

Pětiletý automobil jakoby na první pohled ani nebyl provozován. Pouze drobné šrámy na kapotě se staly svědky nepříjemných událostí. Kdo by čekal odlupující se povrch plastů či šupiny na nich, nemůže směřovat k byť k letitému caddy.

Ani po otevření kapoty motoru na plynových vzpěrách jsme nezaznamenali ani náznak koroze v citlivých místech přechodů či napojení jednotlivých dílů karoserie. Pětileté provozování odhalovalo pouze uvolněné odhlučnění na přepážce mezi motorovým prostorem a interiérem i narezlé spojky motorových součástí.

Jako v pokojíčku

Čekat u Caddy z roku výroby 2008 prošoupané potahy sedadel či nadměrně vyleštěný volant a hlavici řadicí páky je zbytečné. Přístrojová deska při slušném zacházení vydrží dalších deset let, aniž by na ní byl znát zub času. Největší opotřebení vykazovala gumová podlaha u řidiče a tím výčet vzhledově změněných součástí interiéru skončil. Kdo viděl několik udržovaných vozů volkswagen po pěti či šesti letech, ví o čem je řeč.

Dostal zabrat

Zcela odlišný pohled poskytl nákladový prostor. Není divu, zkoušené caddy v době prodeje patřilo k nejdražším ve své kategorii a ani jako ojetina nemění cenové proporce. Kdo si caddy koupí, ten jej také bude patřičně honit, aby se mu investice brzy vrátila. Proto byl nákladový prostor vozidla obložen dřevotřískou, mimochodem velmi precizně vyhotovenou. Původní majitel pravděpodobně počítal s pozdějším prodejem, protože kromě podlahy nebyl ložný prostor výrazně poničený.

Přestože majitel nešetřil na výběru modelu, nepořídil si ani jedny boční posuvné dveře. Začátek roku 2008 ještě nebyl nahlodán ekonomickým úpadkem a nejistotou zakázek, takže majitel si byl jist dlouhodobým rozvozem lehkých břemen, která snadno vyndal zadními dvoukřídlými dveřmi.

Podvozek ouvej

Během první jízdy s caddy na počítadle kilometrů 155 000 jsme s povzdechem konstatovali, že i toto použité auto je klasikou značky Volkswagen. Caddy s interiérem jako novým a slušným nákladovým prostorem prozradilo největší slabinu. Ložiska zadních kol hučela z obou stran, zadní brzdové kotouče se nám nepodařilo vyhladit ani po několika desítkách kilometrů.

Ramena přední nápravy měla na silentblocích malé vůle, ale kdybychom vozidlo hodlali používat více let, i zde bychom investovali. Zato řízení a řazení jakoby svou přesností právě vyjelo z továrny. Jde o všechny očekávané náklady v nejbližších měsících?

Motor jako koťátko

Doba atmosférických vznětových jednotek nenávratně skončila s příchodem emisní normy Euro 5, což z pohledu ekologů s omezeným rozhledem může vypadat pozitivně. Faktem však je, že čtyřválec 2.0 SDI, který nahradil 1.9 SDI z minulé generace Caddy, patří do rodiny motorů schopných při slušném zacházení přežít celé vozidlo a najet v pohodě půl milionu kilometrů. Pokud ekologický pohled nezaměříme jen na aktuální produkci škodlivin při běhu motoru, ale také jeho životnost a tudíž odpovídající ekologickou stopu při jeho výrobě a likvidaci, pak agregát SDI předčí současné turbodiesely pracující s vysokým přeplňováním a vstřikovacími tlaky 220 MPa.

Tím však hlavní klady atmosférického dieselu končí, protože již v době prodeje stejně jako po pěti letech se k práci příliš neměl. Jednotka nejela ani

v nízkých či vysokých otáčkách a opět jsme si připomněli hlášku z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje: „tentokrát se nebudem pouštět do větších akcí“.

Jednotka SDI však měla ještě jeden kladný fakt, že je na palivo velmi skromná. Nám se během jízd mimo dálnici nepodařilo překročit průměrnou spotřebu 4,6 litru, přestože jsme se rozjížděli na plný plyn a motor vůbec nešetřili. Kvůli slabému výkonu i točivému momentu byl agregát velmi krátce zpřevodován. Dálniční trasy s motorem v otáčkách přes 3500/min jsou utrpením nejen co do hluku, ale také spotřeby kolem deseti litrů.