Brisk RS 01 WRC: Neslavný osud pětisetkoňové fabie. Proč nikdy pořádně nejela?

Táborský výrobce zapalovacích svíček a automobilové elektroniky Brisk postavil ostré soutěžní náčiní v jediném exempláři. Speciál nazvaný RS 01 WRC nedostal tudíž nikdy oficiální homologaci. Zahraniční servery informovaly o tom, že na vývoji auta spolupracovala britská firma Prodrive Davida Richardse, což byla pravda, smlouva mezi oběma subjekty skutečně existovala. Coby vizuální základ posloužila tehdy čerstvě vyběhlá první Fabia, která však byla přetvořena do podoby dvoudveřového kupé. Zadní část boků trochu připomínala elipsovitý Renault Mégane v téže verzi. Kupé však ve skutečnosti odkazovalo na legendární škodovky 130 RS a pozdější 180/200 RS, i když mělo motor vpředu.

Brisk samozřejmě důsledně odstranil všechna loga s okřídleným šípem, mladoboleslavská automobilka s tímto projektem neměla vůbec nic společného. Duchovním otcem byl majitel a generální ředitel Brisku Mojmír Čapka, který práce spustil v polovině minulé dekády, konstruktérem pak Jaroslav Macek. Elektroinstalaci měl na starosti Jaroslav Kolář, na stavbě se podíleli také nástrojaři Petr Volanský, Jan Matějka a několik dalších lidí.

Z koncernových dílů

Jako pohonnou jednotku použila tato parta nadšenců přeplňovaný zážehový dvoulitrový čtyřválec. Agregát s objemem 1998 cm³ se podařilo vyladit na šílených 368 kW (500 koní) v 7800 otáčkách při maximálním plnicím tlaku 2,5 MPa. Výfukové turbodmychadlo bylo vyrobeno na zakázku. Motor používal sekvenční dvojité vstřikování paliva a pochopitelně vlastní závodní svíčky Brisk Racing DOR 1O DS Evo 2, klikový hřídel pocházel z Octavie TDI, hlava válců zase z Audi S3, Točivý moment dosahoval maximální hodnoty 600 N.m/3700 min^-1, přes dvoukotoučovou suchou keramickou spojku jej přenášela šestistupňová sekvenční převodovka. Jako správný World Rally Car měl RS 01 pohon všech kol s trojicí samosvorných diferenciálů, i když pouze pasivních, nikoli aktivních.

Šlo vlastně o siluetu, karoserii z kevlaru, uhlíkových vláken a laminátu na příhradovém ocelovém trubkovém rámu. Sériový původ měla jen světla a maska chladiče. Auto bylo 4002 mm dlouhé, 1890 mm široké a 1270 mm vysoké. Podvozek s dvouapůlmetrovým rozvorem využíval nezávislých závěsů s trojúhelníkovými rameny a tlumičů Proflex. Kotoučové brzdy od Porsche měly čtyřpístkové třmeny a průměr 330, respektive 320 mm, kola byla osmnáctipalcová, vpředu je od sebe dělilo 1670 mm, vzadu menších 1620 mm. Podle regulí FIA dostal vůz vnitřní ochrannou klec, samočinný hasicí přístroj, bezpečnostní palivovou nádrž, interkom a diagnostiku pro snímání telemetrie motoru, počítalo se i s dalším vývojem včetně senzorů na šasi. Veškerá výbava ctila Přílohu J.

Tunová raketa

Pouhou tunu (oficiální údaj) lehké zářivě rudé kupé vystřelilo z klidu na stovku během 2,7 s a koketovalo s dvojnásobkem, tedy hranicí 200 km/h. Akcelerací se tedy mohlo měřit s rallyekrosovými speciály a s nejrychlejšími supersporty planety. Jaroslav Macek odhadoval jeho hmotnost ještě níže, na zhruba 920 kg. Odborníkům se představilo v pražském hotelu Mövenpick v květnu 2007, výstavní premiéru si odbylo na autosalonu v Brně o měsíc později, samotná stavba přitom začala teprve v lednu. Výrobce plánoval testy přímo na domácích i zahraničních rychlostních zkouškách, chtěl nabídnou vůz také novinářům i veřejnosti. První zkoušky, za volantem seděl většinou hlavní konstruktér, odhalily nedostatek přilnavosti, takže na zádi přibylo křídlo.

RS 01 WRC, který primárně sloužil jako pojízdná laboratoř, se skutečně objevil coby „předskokan“ alespoň začátkem srpna v Rallye Pelhřimov. Dostal logicky startovní číslo 00, na střechu oranžový maják a pilotoval jej opět Macek. Zlobila však elektrika a vůz ani pořádně nejel, na další plánované akce do Moskvy, Petrohradu, Paříže, Itálie a na Pražský rallysprint tak ani nevyrazil. Později se zúčastnil propagačních jízd na okruhu v Brně, to už se psal letopočet 2012. Podvozek a brzdy se ani během času nepodařilo spolehlivě odladit, nikdo vzácný exemplář nechtěl otloukat na šotolinových cestách, konstruktér Macek z Brisku navíc odešel. K plánovaným startům v závodech do vrchu (měl jej řídit Václav Pech!) nikdy nedošlo, stejně jako k překonávání rekordů a následné stavbě série umírněnějších speciálů s předním pohonem - těch mohlo být až šest. Také Festival rychlosti v Goodwoodu zůstal jen zbožným přáním

Podle všeho jej vlastní stále táborský Brisk, odpočívá v jeho areálu a používá se k reklamě na místních akcích, v roce 2013 si ovšem udělal výlet i do srbského Bělehradu. Registrační značku pochopitelně postrádal, takže jej museli přepravovat na přívěsu. Předpisům WRC samozřejmě ani nevyhovoval, měl vyšší výkon než restriktory maximálně povolených 300 koní (221 kW) a byl i lehčí. Je škoda, že se v jeho vývoji nepokračovalo, publicitu už při uvedení udělal firmě velkou, díky internetu pak doslova po celém světě.