Nejistá budoucnost Rallye Dakar: Kde všude se může jet? A vrátí se do Afriky?

Pro legendární rallye se vžilo všeobecné označení Dakar. Získala ho po senegalské metropoli, ve které končila většina ročníků, když soutěž ještě sídlila v Africe.

Kdo za to může?

Od roku 2009 se soutěž usadila v Jižní Americe a nikdo nedokáže teď říci, zda a kde bude i v ročníku 2020. Francouzští organizátoři ze společnosti

Amaury Sport Organisation (A.S.O.) mají za sebou turbulentní sezony. Před dvěma roky uspořádali ročník, za který schytali zdrcující kritiku. Vždyť

například kamiony tehdy absolvovaly pouhých 29 procent závodní vzdálenosti! Naopak loňský jubilejní Dakar se nadmíru podařil a účastníci na něj

pěli samou chválu. A.S.O. však před jedenačtyřicátým ročníkem odřeklo pořadatelství Chile. Zásluhou Peru se nakonec poprvé v historii jelo pouze

na území jediné země.

Pořadatelé z A.S.O. by příště rádi protáhli trasu Dakaru do tří zemí, přičemž každá má jiné prostředí. Jasno chtějí mít nejpozději v květnu, ale může jít pouze o jejich zbožné přání. „Situace v Jižní Americe se za posledních několik let dramaticky negativně změnila,“ říká šéf A.S.O. Etienne Lavigne

a připomíná: „V současné době panují v Argentině, Chile, Peru takové ekonomické podmínky, podle nichž se jen těžko odhadují úmysly jejich politických představitelů.“

Francouzští organizátoři ovšem doplácejí na svou filozofii. Založili ji na poplatcích, které jim musí pořadatelské země zaplatit. Mluví se o pěti milionech dolarů za jednotlivý stát v každém ročníku. Uvedenou částku nikdo a nikdy oficiálně nepotvrdil, ani nevyvrátil. Obyvatelé jihoamerických zemí rádi fandí, ale po dvou týdnech rallye mají ve zbývající části roku existenční starosti. Právě ty jsou pro místní politické špičky zajímavější, a tak investují peníze, kam je třeba.

A.S.O. se snaží domoci finančních prostředků i jiným způsobem. „Ve srovnání s ročníkem 2018 jsme letos při stejném počtu motocyklů zaplatili na startovném o sedm tisíc eur více. Mám obavy, že pokud by se rallye přestěhovala do Afriky nebo jinam, ceny se ještě zvýší. Dakar se stal fenoménem a lidé si rádi zaplatí. Každý rok zájem výrazně převyšuje počet závodníků, jaké může pořadatel přijmout,“ říká Ondřej Klymčiw, který jako manažer svého týmu zajišťoval zázemí pro pět motocyklových jezdců.

Tři cesty Dakaru

Zatím zřejmě nejreálněji se na leden 2020 jeví varianta letošní první poloviny Dakaru s průjezdem do Chile přes dunová pole pouště Atacama. Trasa by

mohla nahlédnout do Argentiny. Tamní provincie jsou údajně pro, ale vláda v Buenos Aires má jiné starosti o chod země. Jistota nepanuje ani v Chile, které věnovalo značné prostředky za zajištění bezpečnosti země před možnými přírodními katastrofami hrozícími z Tichého oceánu. Navíc země letos pořádá podnik mistrovství světa v rallye a to stojí také nemálo peněz.

Rallye Dakar 2019, cíl: Prokop nejúspěšnější Čech. Historické šesté místo!

„Pokud nepřijdeme na to, jak situaci zlepšit, budeme se muset vydat jiným směrem,“ tvrdí Lavigne. Ale kam? Zpátky do Afriky to půjde obtížně.

V první polovině ledna se zde jede soutěž podobného typu, nazvaná Africa Eco Race. Její šéf Jean-Louis Schlesser má smlouvy s vládami Maroka, Mauritánie a Senegalu na právo, aby závodní kolona automobilů a motocyklů mohla na území těchto zemí.

Hlouběji do nitra černého kontinentu si nikdo z bezpečnostního hlediska netroufne poslat konvoj, který čítá tři tisíce lidí. Navíc těžko si představit takřka vedle sebe dvě velké rallye současně v jednom termínu. Jet jindy nepřipadá v úvahu. Africa Eco Race necouvne a ochranná známka Dakar je spojena čtyřicet let se začátkem roku. Ve světě se nic zajímavého neděje, a tak může Rallye Dakar poutat pozornost.

Pro Rallye Dakar se nabízí jako teritorium Arabský poloostrov, kde se konají podniky Světového poháru v crosscountry. To je obrazně řečeno zmenšený Dakar z deseti na tři dny. Podle informací českých účastníků letošního podniku Africa Eco Race chce prý Saúdská Arábie koupit společnost A.S.O., jež organizuje Rallye Dakar. Může se však jednat o klamný manévr, protože organizátoři obou konkurenčních podniků se mají rádi asi jako kočka s myší.

Svoji logiku představuje možnost jet soutěž v terénech, kde se pořádá v červnu Silk Way Rallye. Trasa soutěže, kde vládnou ruské kamiony Kamaz, vede z Moskvy přes Kazachstán až do Číny. Variantou je i Mongolsko. Pro ruského prezidenta Vladimíra Putina to může být lákavá představa, jak se ukázat světu.

Co si myslí Josef Kalina, který byl na Dakaru letos potřiatřicáté a třikrát jako člen vítězné posádky v kategorii kamionů? „Největší šance dávám variantě Peru a Chile. Pokud jde o možnosti v arabském světě a Rusku, zde mohou nastat bezpečnostní rizika, ale tratě a peníze by tam byly. Nejméně věřím návratu do Afriky,“ říká Kalina.

Kdo chce pomoci?

Do situace kolem Rallye Dakar se vložila Mezinárodní motocyklová federace (FIM), která chce podnik začlenit do mistrovství světa dálkových soutěží.

Zkušenosti s organizací seriálů na dvou i čtyřech kolech totiž již od začátku devadesátých let minulého století dokazují, že nejlepší pro každou disciplínu je, když ji řídí soukromý promotér.

Smutné jsou bohužel dva poslední případy. Od roku 2014 prosperovalo mistrovství světa v rallyekrosu, než ho Mezinárodní automobilová federace (FIA) zlikvidovala tím, že protežovala elektrické formule, na které slyší velké automobilky. Z rallyekrosu odešly.

Rallye Dakar 2019 shrnutí: Bylo to peklo na zemi!

Druhý případ je ještě aktuálnější. FIA po loňském Světovém poháru v crosscountry s jedenácti podniky tento seriál rozdělila na dva. „Znovu dokázala, že je schopná zničit cokoliv, co funguje. Letos si budu vybírat pouze navigačně těžší, a to kvůli přípravě na Dakar,“ říká letos šestý Martin Prokop.

Budoucnost Rallye Dakar naznačil Marc Coma. Jako sportovní ředitel A.S.O. byl autorem tratě tolik chváleného ročníku 2018. Pro pořadatele však

už nepracuje. „Podobné soutěže patří do historie. Jejich průběh se totiž obtížně kontroluje a řídí. Podle mě by se mělo jet tak sedm až devět etap. Je nutné hledat lokality, kde se obejdeme bez spojovacích úseků,“ tvrdí Španěl, který Dakar na motocyklu vyhrál pětkrát, z toho čtyřikrát v Jižní Americe.