Bugatti a jeho moderní historie (1. díl)

Úvod, Bugatti EB110

Ettore Bugatti svou automobilku založil v roce 1909 a během následujících tří desetiletí se mu podařilo ve spolupráci se svým synem Jeanem stvořit značku, jejíž automobily jsou dodnes vnímány jako jedny z nejúžasnějších na světě.

Půvabné vozy s typickým chladičem ve tvaru koňské podkovy byly mimořádně úspěšné na závodních drahách a oslovily i bohatou klientelu. Bohužel dalšímu úspěšnému rozvoji slavné značky zabránila celá řada nešťastných událostí v čele s úmrtím Jeana Bugattiho v roce 1939.

Po skončení druhé světové válce se sice Ettore Bugatti chtěl vrátit mezi výrobce osobních automobilů a připravoval spuštění výroby nových modelů Type 68 a Type 73, ale bohužel v roce 1947 zemřel.

Automobilka, resp. značka se bez svého zakladatele ještě nějakou dobu snažila o návrat na výsluní, ale ten se jí jako mnoha jiným slavným výrobcům sportovních a luxusních vozů z dvacátých a třicátých let nezdařil a na počátku šedesátých let zcela zmizela ze scény.

Nová kapitola značky Bugatti coby výrobce automobilů se začala psát ve druhé polovině osmdesátých let dvacátého století. Konsorcium podnikatelů, v jehož čele stál Romano Artioli, založilo v italském Campogallianu nedaleko Modeny firmu Bugatti Automobili S.p.A.

Právě tehdy se začala psát nová kapitola v historii slavné značky, kterou pro veřejnost do jisté míry odstartoval koncept Bugatti ID90, jehož premiéra se odehrála na autosalonu v Turíně v roce 1990.

Bugatti EB110

S návratem Bugatti mezi výrobce automobilů je nejčastěji spojován právě stříbrný koncept ID90, který mělo na svědomí studio ItalDesign a byl oficiálně představen veřejnosti. Tato maketa v životní velikosti působila velmi atraktivně a zároveň elegantněji než návrh, který měl na svědomí Marc Deschamps ze studia Bertone.

V plně funkční stroj a základ pro Bugatti EB110 GT se nakonec proměnil návrh, za nímž stál Marcello Gandini. Modrý prototyp s poměrně ostrými liniemi nebyl světu prezentován a posloužil především pro vývoj sériového vozu, pod jehož finálními liniemi je nakonec podepsán Giampaolo Benedini.

Přesně 110 let od narození Ettore Bugattiho byl 15. září 1991 na zámku ve Versailles a zároveň i pod Velkým obloukem v pařížské čtvrti La Défense představen zcela nový model Bugatti EB110 GT.

Supersportovní kupé ohromilo svět svým vzhledem a především technikou. Podvozek z uhlíkových vláken vyvinula letecká firma Aerospatiale, na návrhu zavěšení kol se podílela firma Messier-Bugatti, specialista na leteckou a kosmickou techniku, Bosch dodal systém ABS, Weber vstřikování paliva a Michelin vyvinul speciální 18palcové pneumatiky.

Bugatti EB110 GT s celkovou délkou 4400 mm, šířkou 1940 mm, výškou 1114 mm a rozvorem náprav 2550 mm bylo vybaveno vidlicovým dvanáctiválcem o objemu 3,5 litru s přeplňováním čtveřicí turbodmychadel IHI.

Motor o výkonu 412 kW (560 k) spolu s šestistupňovou manuální převodovkou, pohonem všech kol a propracovanou aerodynamikou umožňoval kupé o hmotnosti 1620 kg akcelerovat z 0 na 100 km/h za méně než 3,5 s a dosáhnout maximální rychlosti přes 340 km/h.

V roce 1992 byla představena odlehčená a výkonnější Bugatti EB110 SS, která se na první pohled odlišovala kruhovými vstupy vzduchu za bočními okny a designem kol. Výkon pohonné jednotky byl zvýšen na 450 kW (612 k) a hmotnost se naopak snížila na 1570 kg.

Bugatti EB110 SS umělo vystřelit z 0 na 100 km/h za 3,3 s a dosahovalo rychlosti přes 350 km/h. Tuto verzi vedle jejího vzhledu a výkonů proslavila i skutečnost, že si jeden exemplář ve žluté barvě pořídil v roce 1994 Michael Schumacher, který jej vlastnil následujících devět let.

Z bran automobilky v italském Campogallianu nakonec vyjelo jen 95 sériových exemplářů Bugatti EB110 GT a pouhých 31 EB110 SS, které doplňovalo 13 prototypů a předsériových automobilů.

Na znovuzrozenou automobilku Bugatti v polovině devadesátých let bohužel dolehla evropská a severoamerická ekonomická recese. Svůj díl na jejím konci pak měly do jisté míry i příliš ambiciózní plány jejího vedení.

84

Fotogalerie

Bugatti EB112

Autosalon v Ženevě roku 1993 se stal místem světové výstavní premiéry pro Bugatti EB112. Tento model neměl zůstat pouhým výstavním exponátem, ale stát se podobně jako supersportovní kupé EB110 GT a EB110 SS sériovým zástupcem své značky.

Design karoserie tohoto čtyřdveřového vozu mělo na svědomí studio Italdesign a za návrhem linií odkazujících na aerodynamické Bugatti dvacátých a třicátých let má stát samotný Giorgetto Giugiaro. Model EB112 díky svým plynulým liniím působí výrazně elegantnějším dojmem než starší kupé EB110.

V přídi vozu s rozvorem náprav 3100 mm a karoserií dlouhou 5070 mm, širokou 1960 mm a vysokou 1405 mm je až za přední nápravou uložen 6,0-litrový vidlicový dvanáctiválec, disponující výkonem 336 kW (457 k), který prostřednictvím šestistupňové manuální převodovky pohání všechna čtyři kola.

Bugatti EB112 měla nejen díky svým rozměrům poskytovat maximální možný cestovní komfort čtveřici pasažérů usazených do samostatných sedadel v interiéru čalouněném a obloženém těmi nejkvalitnějšími materiály. Automobil s pohotovostní hmotností 1800 kg měl být schopen akcelerace z 0 na 100 km/h za 4,7 s a dosahovat maximální rychlosti okolo 300 km/h.

Sériová produkce modelu EB112 se měla rozběhnout v roce 1996, ale samotná společnost Bugatti Automobili S.p.A. nakonec před svým neslavným koncem dokázala vyrobit jen dva exempláře, z nichž má jeden červenou a druhý černou karoserii. Firma Monaco Race Team pak má stát za dokončením dalších tří rozpracovaných vozů z pozůstalosti po automobilce.

15

Fotogalerie

Bugatti EB118

Po neslavném konci Bugatti Automobili S.p.A. v roce 1995 získal práva na slavnou značkou německý koncern Volkswagen AG, který její oživení ve své režii pojal jako velkolepou ukázku svých možností.

V roce 1998 je založena Bugatti Automobiles S.A.S. a ještě v tomto roce představuje na autosalonu v Paříži svůj první automobil, jímž se stal koncept velkého a náležitě luxusního dvoudveřového kupé EB118.

Design byl opět prací studia ItalDesign a Giorgetto Giugiara. Linie karoserie přitom vycházely ze čtyřdveřového EB112, od nějž se kupé vedle počtu dveří odlišovalo i řadou detailů. Vpředu se například zvětšila maska chladiče, vzadu se změnila koncová světla a zadní okno bylo jednodílné. Interiér pak byl navržen ve stylu art deco.

Automobil dlouhý 5050 mm, široký 1989 mm a vysoký 1420 mm neměl být pouhou bezzubou skořápkou a byl vybaven celohliníkovým 18-válcovým motorem o objemu 6,3 litru. Tato pohonná jednotka složená ze tří řadových šestiválců uspořádaných do W měla nabízet výkon 408 kW (555 k) a spolupracovat se stálým pohonem všech kol.

Podle dostupných informací bylo kupé EB118 od počátku zamýšleno pouze jako koncept, který má upozornit na skutečnost, že Volkswagen získal značku Bugatti, ale i přesto mají existovat rovnou dva exempláře, z nichž jeden má tmavě hnědou karoserii a druhý modrou.

9

Fotogalerie

Bugatti EB218

Motoristický svět a především příznivci značky Bugatti se ještě pořádně nevzpamatovali z pařížské premiéru kupé EB118 a jen o pár měsíců později se na jaře roku 1999 představil další koncept slavné značky.

Autosalon v Ženevě nabídl v roce 1999 mimo jiné odhalení luxusní čtyřdveřové Bugatti EB218. tento vůz byl podobně jako kupé evolucí návrhu modelu EB112 z první poloviny devadesátých let, ale ve srovnání s ním působil ještě honosnějším dojmem.

Giorgetto Giugiaro se svým týmem totiž pozměnil siluetu vozu a namísto splývavé linie střechy lehce naznačil stupňovité členění zadních partií. Došlo rovněž na poměrně zásadní nárůst vnějších rozměrů. Limuzína s rozvorem náprav 3335 mm se natáhla na celkovou délku 5375 mm, zatímco celková šířka byla 1990 mm a výška 1455 mm.

Podobně jako kupé EB118 byla i limuzína EB218 vybavena 18-válcovým motorem o objemu 6,3 litru s výkonem 408 kW (555 k), roztáčejícím všechna čtyři kola prostřednictvím pětistupňové automatické převodovky.

Bugatti EB218 s pohotovostní hmotností 2177 kg stojí na 18-palcových kolech obutých do pneumatik o rozměrech 285/50 R18. Maximální rychlost luxusní limuzíny s interiérem bohatě obloženým ušlechtilým dřevem a kůží se měla pohybovat okolo 250 km/h.

8

Fotogalerie

Bugatti 18/3 Chiron

Po velkém luxusním kupé EB118 a limuzíně EB218 představila společnost Bugatti Automobiles S.A.S. na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v září roku 1999 koncept supersportovního vozu 18/3 Chiron.

Design tohoto automobilu ve studiu ItalDesign navrhoval Fabrizio Giugiaro, který aplikoval některé detaily a linie z dvojice předchozích vozů s motorem vpředu na nízké kupé, jehož pohonná jednotka je uložena před zadní nápravou.

Bugatti 18/3 Chiron využívá komponenty podvozku a pohon všech kol z Lamborghini Diablo VT v kombinaci se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, i když některé zdroje uvádějí pětistupňovou manuální převodovku a 18-válcovým motorem o objemu 6,3 litru. Tato pohonná jednotka byla opět naladěna na výkon 408 kW (555 k) a točivý moment 650 N.m.

Dvoumístné kupé s karoserií z kompozitních materiálů je dlouhé 4420 mm, široké 1994 mm, vysoké 1150 mm a má rozvor náprav 2650 mm.

Pohotovostní hmotnost vozu, stojícího na 20-palcových kolech s pneumatikami 265/30 ZR20 vpředu a 335/30 ZR20 vzadu, se měla pohybovat okolo 1700 kg a samozřejmostí měla být schopnost pokořit rychlost 300 km/h.

Podobně jako koncepty EB118 a EB218 se ani kupé Bugatti 18/3 Chiron nestalo základem pro sériový model. Jediný postavený exemplář tohoto vozu pak stihl jen měsíc po jeho premiéře zastínit zcela nový koncept, který byl v říjnu roku 1999 představen v Tokiu a následně se proměnil v sériovou Bugatti Veyron EB 16.4.