Bugatti se ve vizi Adriana Bigginse vrací na závodní tratě

Bugatti byla určitě nejslavnější značkou meziválečného období. Úspěchům pomohly i vavříny ze závodních tratí, nejen Grand Prix, ale i sportovních klání a Le Mans. Po předčasném tragickém odchodu Jeana Bugattiho a poválečném skonu otce Ettoreho neměl firmu kdo vést, druhý syn Roland nebyl vynikajícím manažerem ani geniálním konstruktérem. Moderní F1 zažila jediný start Maurice Trintignanta s unikátním typem 251 v Remeši 1956. Měl řadový osmiválec 2,43 l umístěný uprostřed napříč!

Nezapomínejme ani na druhý návrat. EB110 SS startovala v Le Mans 1994, modrý vůz třídy GT1 s čtyřikrát přeplňovaným dvanáctiválcem 3,5 l nasadil francouzský malovýrobce Michel Hommell a pilotovala jej trojice Alain Cudini/Éric Hélary/Jean-Christophe Boullion. Žádná závodnická béčka, nicméně vytrvalostní bitvu bohužel nedokončila. Stříbrná bugattka stejného typu se objevila i za oceánem. To bylo ale vše, dosud jsme žádný jiný moderní vůz značky na startovní čáře neviděli...

S konceptem Vision GranTurismo (2015) lze závodit alespoň virtuálně. A co dál? Snít můžeme vždycky... Brit Adrian Biggins přináší svou vizi, jak by mohl budoucí závodní vůz (a možná následník silničních Veyronů a Chironů) vypadat. Jeho poměrně dramatický digitální návrh vychází právě z moderního Chironu, celková silueta zůstala v základech zachována, ale spoustu prvků interpretuje jiným způsobem...

Tak třeba designérovu verzi tradiční podkovovité masky chladiče rozděluje uchycení předního splitteru, spíše mohutného zobáku, lopatkovitého difuzoru, než tradičního lízátka. Další zajímavostí jsou viditelné žluté pružiny, část zavěšení předních kol je tedy vystavená na odiv. Pěkné a efektní! Boky rozvíjejí tvar písmene C, který známe z Chironu, nicméně boční skleněná plocha je protažena hluboko dopředu. I tohle vypadá hodně originálně. Střeše nechybí „šnorchl“ a nelze si nepovšimnout výrazných ploutví. Konkrétně dvou na zadních blatnících a jedné středové. Typický zaoblený tvar zde ustoupil rovněž dramatickému difuzoru.

Takové řešení vypadá rozhodně půvabněji než na současných, rychle vymírajících hybridních prototypech třídy LMP1. O technice řeč není, zatímco Veyron s osmiválcem W16 a čtyřmi turby začínal na tisícovce a končil na 1200 koních (883 kW), nástupce se jménem jednoho z nejslavnějších pilotů všech dob pohání upravený agregát s 1500 k (1103 kW). Rychlost 420 km/h pro ně oba není na vhodné dráze nedosažitelná... Chiron však debutoval teprve loni a bude trvat ještě pár let, než ho nahradí následník trůnu. Hybridní? A proč by vlastně nemohl vypadat nějak takhle?

Foto Adrian Biggins/Behance.net