Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Byli jsme na Dacia Pikniku: Jak probíhal už třetí ročník?

Petr Slováček David Šprincl
Diskuze (0)

Na třetím ročníku Dacia Pikniku, neformálního setkání majitelů dacií, jsme nemohli chybět. Tak nadšené publikum prý v Šiklově mlýně na Vysočině dlouho nepamatují.

Kdo zavítal o druhé červnové sobotě poblíž Zvole nad Pernštejnem, nestačil se divit – z deseti aut na silnici nesla zaručeně aspoň polovina znáček Dacia. Aby ne, vždyť se tady ve westernovém městečku Šikland konal už třetí ročník akce pro všechny majitele těchto rumunských aut. Do přírodního areálu se nakonec vešlo neuvěřitelných 7121 návštěvníků, kteří dorazili v 1627 vozech. Není divu, že pro parkování byly vyhrazeny velké louky. Nejčastěji tam byly k vidění logany, dustery a sandera, jak v civilních barvách, tak i s firemními polepy a všemožně vylepšené.

Jen starších kousků bylo pomálu, vždyť naši cenu o nejstarší auto vyhrála supernova „teprve“ z roku 2002. Marek Pimper sice vyrazil na cestu veteránem Dacia 1300 z roku 1975, ale dlouho odstavené auto odmítlo službu. „Nakonec jsem se musel vrátit, i když by dačka asi dojela. Ale akci jsem si nemohl nechat ujít, takže jsem nakonec dorazil jiným autem,“ krčil rameny, když jsme si povídali na stánku Světa motorů. Přesně tím vystihl nadšení, které bylo typické pro majitele dacií. Řada z nich si auta koupila navzdory připomínkám okolí a jsou už roky spokojeni. „Koupil jsem si logana hned v roce dva tisíce pět, když byl ještě na pořadník. Jezdil jsem se na něj dívat na kole ze Sezimova Ústí až do Borku u Českých Budějovic, tak mi ho nakonec nechali přednostně za vytrvalost,“ směje se Miroslav Friedl, který s vozem od té doby najezdil po Čechách i Evropě přes sto tisíc kilometrů bez jediné závady.

Ostatně loajalitu zákazníků by mohli Dacii ostatní značky závidět – na Facebooku má 40.000 fanoušků a skoro každý, s kým jsme hovořili, nám potvrdil, že si příště koupí zase vůz od tohoto výrobce. Třeba Miroslav Stříška z Kolína už nyní používá pro podnikání dva dokkery a teď se chystá pořizovat pro přítelkyni duster s automatem EDC. Těšil se proto na testovací jízdy v terénu. Modely s pohonem všech kol jich letos podnikly 651 a kroužily kolem areálu od rána až do večera bez zastavení. Ostatně vozy byly v permanenci i na dalších stanovištích – například účastníci zkoušeli, kolik nákladu se vejde do interiéru dusteru, a na loganu si zase vyzkoušeli výměnu kola na čas. I nás zmátla soutěž o hádání deseti rozdílů na dvou zcela stejných bílých vozech. Doteď mimochodem nevíme, v čem se vlastně lišily.

Kdo měl už dost aut, mohl zavítat do westernového městečka, kde se celý den točily atrakce. A zlatým hřebíčkem akce bylo vystoupení Michala Davida. Jeho „Vítr v kapse“ jako by vystihl hlavní myšlenku akce – že jsou vozy Dacia především hodně muziky, na kterou není potřeba mnoho peněz. A především mají nadšené majitele!

Byli jsme u toho

Návštěvníci akce soutěžili v dílčích disciplínách i ve velké ceně o nové auto. Kdo neuspěl v oficiálních soutěžích, mohl se zapojit aspoň do tří disciplín Světa motorů, kde vyhrál roční předplatné. Zájem byl veliký, podmínkou byla účast po celou dobu akce tak, aby si výherce mohl přijít pro poukázku na pódium.

Nejstarší auto Martin málem rozsekal

Supernovou 1.4 8V Rapsodie z roku 2002 přijel Martin Kovář, devětadvacetiletý dělník z továrny TPCA v Kolíně. Starší auto na akci nebylo.

Upřímně, nevypadáte na to, že byste v roce 2002 řídil?

To ne, je mi devětadvacet. Rodiče si teď pořídili dustera a supernovu chtěli vyhodit. Přišlo mi jí škoda. Vždyť jsem na ní začínal!

Kdy?

Naši ji koupili v Moravských Budějovicích, když mi bylo čtrnáct, takže chvíli po tom – bylo mi šestnáct sedmnáct. Učil jsem se v ní i na řidičák a nakonec ji v osmnácti skoro rozsekal, když jsem koukal do telefonu. Byla by jí škoda. Vždyť toho zažila! Tahala i karavan.

Vyhrál jste předplatné na rok. Co s ním?

Svět motorů čtu pravidelně a právě jsem o předplatném uvažoval. A tátovi zrovna končí, takže se o něj snad popereme. Já bych ho bral, a rodiče by si ho zasloužili taky, když mi vítězné auto vlastně přenechali. Tak uvidíme.

Pro nejmladší vůz to byla první cesta

V disciplíně o co nejnovější auto bylo pořádně natěsno. Ale tak jednoznačný výsledek jsme opravdu nečekali. Výherce Petr Böhm z Havlíčkova Brodu si totiž své oranžové Sandero Stepway vyzvedl teprve dva dny před akcí. A tak pro něj cesta na Dacia Piknik byla vlastně první.

Proč jste se rozhodl zrovna pro sandero?

Protože bylo prostě nejlepší ze všeho, co jsem vybíral. A navíc je krásné, vždyť se na něj podívejte.

Mimochodem proto jste s ním mohl zajet až k hotelu a nezůstal jen na parkovišti?

Přesně tak. Kromě toho mého je tady snad ještě jedno nové jako vystavené. Když jsem přijížděl, tak mi ukazovali, že je tak hezké, abych ho postavil co nejblíž k budově, aby bylo vidět.

Vybíral jste i podle Světa motorů?

Občas vás čtu, dřív častěji. Teď budu každý týden, když jsem vyhrál předplatné.

Nejojetější logan dojel až do Turecka

Zblízka byste nehádali modrému kombi MCV 1.5 dCi, že se tachometr blíží půlmilionu s hodnotou 482.640 km. Však je na něj majitel Petr Podhorský od Kroměříže pořádně pyšný. Vzhledem k tomu, že má s partnerkou dohromady pět dětí, tak se mu sedmimístné auto náramně hodí.

Kde všude jste s autem byl?

Auto jsem kupoval jako nové a za první tři roky jsem natočil čtvrt milionu. Projelo Polsko, Turecko nebo Ukrajinu.

Měl jste s ním někdy potíže?

Bohužel mě potkalo pár nehod, takže třeba dveře jsou lakované, stejně jako zadní víko. A nedávno se přede mnou otočila oktávka na střechu a patník mi odhodila na kapotu. Ale jinak auto věrně slouží. Vždyť je pořád původní výfuk, poloosy nebo spojka. Turbo jsem měnil nedávno ve 465 tisících.

Nehodláte auto za novější? Proč?

Myslím, že nějakých sedmdesát tisíc ještě v pohodě ujede. Když jsem ho kdysi kupoval, měl jsem doma japonské auto střední třídy. Nakonec jsem ho dal pryč a nechal si dacii, která mne nikdy nezklamala.

Petr Slováček David Šprincl
Diskuze (0)