Byli jsme u simulace nehod: Podvádíte? Znalci vás odhalí!

Byla to rána, ale pád z koně je horší. S těmito slovy vystupuje amatérský kaskadér Milan Vašíček od volantu rozbitého chrysleru. Ani ne před minutou ho poslal přímo proti napříč zaparkovanému favoritu.

Jsme exkluzivně jako jediní novináři na sérii crash testů pořádaných soudními znalci ve Vésce u Olomouce. Zatímco americký kabriolet – mimochodem homologovaný pro Evropu, ale s neschválenými úpravami, a proto určený k sešrotování – to přečkal navenek bez poškození a normálně dál jede, stará škodovka se ohnula do banánu. Ukázalo se, že prahy pod dveřmi zkorodované už na první pohled spolykala rez definitivně. Takové auto už nechrání posádku při bočním střetu. „Po silnicích jezdí staré plechovky, které tam nemají co dělat a jsou doslova životu nebezpečné,“ komentuje výsledek organizátor, soudní znalec Leo Dadák.

Simulovanou nehodou chtěl mimo jiné ukázat, jak se liší následky pro posádku při střetu do boku auta nebo na zadní kolo. V prvním případě totiž velký díl kinetické energie pohltí bortící se plechy. Ovšem ve druhém se tato nepohlcená energie přenese naplno do skeletu karoserie a ve formě přetížení na tělo posádky. Následky jsou tedy pro ni daleko horší. Dokázat to mají i data z instalovaných decelerometrů, které vyhodnocují zpomalení auta 800 až 20.000krát za sekundu.

Jenže předpoklad platí pouze v případě, kdy nemá prohnilý bok auta odolnost papíru jako v případě našeho letitého favoritu z vrakoviště.

Nezavřít oči

Řidič Milan Vašíček se nebojí a opakovaně usedá za volant bourajících aut. Má náš obdiv, protože každý nemá nervy na to, aby se rozjel proti pevně stojící překážce. Kdyby se něco stalo, jsou připraveni hasiči s dvěma výjezdovými auty, dokonce i se stříkačkou. Snad ji dnes nebudou potřebovat. Dobře si totiž pamatujeme loňské simulace reálných nehod v Prostějově, kde se letitý Fiat Marea s Milanem Vašíčkem neplánovaně vznesl a přistál na střeše. „Není to pro mě nic nového. Když nepočítám crash testy, měl jsem v životě určitě přes deset dopravních nehod. A nikdy se mi nic nestalo. Až na jednu, kdy mi museli sešívat roztrženou pusu poté, co jsem vletěl do fekálního auta,“ směje se dobře naladěný Milan. Mimochodem první zlomeninu utrpěl až loni v dvaapadesáti letech, když spadl z koně, kterého si koupil kvůli troše adrenalinu.

Ale to už zase usedá za volant druhého favoritu a nacvičuje si sražení malé cyklistky. „To je teda hodně nepříjemný pocit,“ říká skrz okénko od volantu. Blíží se simulace střetu vozidla s figurínou při rychlostech do 50 km/h. Znalci chtějí zjistit podélné odhození těla po střetu. Milan se tedy rozjíždí a na poslední chvíli brzdí a strhává řízení vlevo. Po poměrně silné ráně figurína sklouzává po kapotě a dopadá do vzdálenosti 10 metrů od místa střetu. Bicykl fotíme u číslovky 17 m.

K místu střetu nikdo nesmí. Všichni se chtějí podívat, ale nikdo se tam zrovna nehrne. Pokroucená figurína, zadní kolo zdeformované do osmičky

a pletený kulich asi 3 m za místem střetu vyvolávají mrazení v zádech. Všechno je jako v reálu, dokonce i přihlížející diváci okolo.

Teď přicházejí vyšetřovatelé s reflexním sprejem a zaměřují místo nehody. Všechno fotí a porovnávají poškození jízdního kola. „Vidíte to pootočené sedlo? Podobně to bývá i u skutečných nehod. Způsobí to posed těla a vyvrácení postavy při střetu k vozidlu, zatímco jízdní kolo se odkloní od něj,“ ukazuje nám spoluorganizátor série testů a soudní znalec Ivan Krejsa. Dodává také, že podobný crash test u nás ještě nikdo nedělal. Chtějí si jím ověřit reálnost vzniklého poškození a porovnávají se skutečnými případy nehod podobné deformace jak na jízdním kole, tak i na autě.

Jako ve skutečnosti

Při pohledu na záznamové zařízení Racelogic je ale zřejmé, že při opakované jízdě bude muset řidič zrychlit. Do figuríny totiž prve narazil rychlostí asi 31 km/h. Při druhém testu se musí přiblížit rychlosti 50 km/h. Následky tedy zřejmě budou ještě horší. „Nechce se vám do toho vrazit, reflexivně chcete brzdit a uhnout,“ přiznává Milan Vašíček, zatímco se znovu rozjíždí.

Následky nás i tentokrát ohromí, protože favorit naráží do figuríny přední částí rychlostí 49 km/h. Postava přepadá na kapotu a půlí se na dvě části. Nohy odlétly do vzdálenosti 16 metrů, těžší tělo až do 28. Všichni oněmí. „Není to žádná výjimka, takovou nehodu ve stejné rychlosti s cyklistou už jsem řešil,“ překvapuje nás Leo Dadák.

Následky střetu touto rychlostí jsou devastující i pro poměrně tvrdou figurínu, jejíž šroubovaná konstrukce nevydržela. Stejně nemalý rozsah poranění by vznikl i na těle reálné cyklistky. Pokus tedy splnil, co si jeho autoři předsevzali: porovnání reálné nehody s výsledky crash testu ve vazbě na počítačové řešení. „Dva pokusy jsou málo, proto budeme v těchto testech pokračovat pro další zpřesňování řešení podobných a skutečných nehod,“ říká Leo Dadák a dodává, že pochopitelně mají drahé simulační programy, ale je nutné v nejasných případech kontrolovat (tzv. validovat) výsledky počítačové simulace dalšími podobnými pokusy.

Byla to manipulace?

Před časem se udála na Olomoucku nehoda, která se soudním znalcům nezdála. Peugeot 306 údajně narazil do zadní části odbočující Škody Favorit v rychlosti přes 40 km/h. Podivné je, že zatímco přední část „viníkova“ auta byla značně zdeformovaná, roh favoritu utrpěl minimální poškození. Až na prasklou lampu vlastně skoro nic.

Jak se vše událo, měl ověřit vyšetřovací pokus, u něhož jsme nyní svědky. Konat se bude hned dvakrát. Favorit byl stejný, ale vyměnila se auta, která

do něj bourala. „Rozhoduje hmotnost vozidel, která musí být plus minus stejná. Zajímají nás místa kontaktu vozidel a úroveň deformace, které by se měly shodovat,“ říká Leo Dadák.

Toyota se tedy rozjíždí a vráží do rohu favoritu. Uděluje mu rotaci a otáčí ho do protisměru. To by odpovídalo. Ovšem deformace poškozeného favoritu je značně vyšší než při původní reálné nehodě řešené policií.

Totéž se potvrzuje i při druhé zkoušce, dokonce s menším VW Polo. I tady je výsledná poloha obou aut totožná a poškození ještě větší. Vylomené kolo je mementem toho, že se ve skutečnosti asi všechno událo jinak. Nejspíš tak jde o manipulovanou dopravní nehodu. „I když dostanete kompletní podklady a přiznání obviněného, měli byste se zamyslet, zda se všechno tak událo,“ vzkazují znalci přítomným úředníkům přestupkových odborů magistrátů obcí.

Jak se podvádí?

Soudní znalci rozhodně o práci nepřijdou. Podvodníci totiž neváhají zajít až do absurdna. „Jsou čím dál vynalézavější, takže někteří nabourají stejné auto třeba šestkrát,“ říká znalec Ivan Krejsa. Poznal případ řidiče, který během deseti let boural hned sedmdesátkrát. Byl to „mistr“ svého oboru, který měnil místa nehod i v jiných okresech a krajích včetně různých vozidel, aby se na něj nepřišlo. Vaz mu srazila až jednotná databáze České kanceláře pojistitelů, kde se na něj přišlo podle jména jako na nečekaně častého viníka. „Dokonce se už i stalo, že si jeden změnil jméno. Metodu měl ale vždy stejnou, takže to policistům brzy došlo,“ krčí rameny Leo Dadák.

Častou metodou je pustit auto z vedlejší, aby strčilo přední část do křižovatky – tím vjet úmyslně před vozidlo na hlavní silnici. Podvodník pak vydělá na povinném ručení „viníka“, protože mu zbude pořád dost z přemrštěné částky odbyté opravy. Samy pojišťovny proto investují do vlastního vyšetřování. Vždyť deset až čtrnáct procent z nahlášených případů je pokusem o podvod, nejvíce právě v oblasti motorových vozidel. „Minimálně je typické, že se lidé snaží něco si přihodit ke škodě,“ říká Milan Káňa z pojišťovny Kooperativa.

„Pro objektivitu je také nutné dodat, že někdy i pojišťovny neplatí, nebo platí jen částečně škodu vzniklou při skutečné nehodě, kterou určí jako pojistný podvod,“ říká Milan Krejsa a ukazuje na střet chrysleru s favoritem. Zatímco první vyšel téměř nepoškozen včetně světlometů, druhý má značnou hloubkovou deformaci. „Mnozí likvidátoři i někteří znalci by při prohlídce poškozených vozidel konstatovali, že tato vozidla se nestřetla a že k jejich poškození došlo jiným způsobem a na jiném místě. My jsme však při tomto pokusu viděli, že ke střetu došlo, a je to také zadokumentováno,“ dodává Ivan Krejsa.

Kdo nekrade, není Čech

Češi podvádějí stále více, přestože jim při usvědčení hrozí desetileté vězení. Nejčastěji klamou v Praze, středních Čechách a Moravskoslezském kraji. „Klient nahlásil škodnou událost, při které mělo dojít k samovolnému sjetí vozidla do vodní nádrže. Pochyby o příčině této škody už začali mít pojišťovací specialisté v momentě, kdy se podívali na mapu. Na samotném místě pak zjistili, že pokud by auto bez řidiče dokázalo vjet do vody, muselo by se vyhnout hned několika pevným překážkám: lavičce, třímetrové hromadě dřeva a betonovým sloupům plotu. Ve spolupráci se soudním znalcem proto udělali pokus, který nereálnost celého nehodového děje potvrdil. Škoda byla zamítnuta,“ vzpomíná Václav Bálek z Allianzu a dokazuje tím, že jedině reálné vyšetřovací pokusy odhalí pravdu a najdou skutečného viníka.

Jenže je soudním znalcům nikdo řádně nezaplatí. Ceník odměn počítá jen s maximální sazbou 350 Kč za hodinu. Na pokusy a vyšetřovací metody pomocí nákladných moderních technologií, jako jsou 3D skenery, kamery, fotoaparáty, potřebné přístroje a další, nezbývají prostředky. Musí se tedy získávat z jiných produktivnějších zdrojů, než jsou téměř nevýdělečná řešení dopravních nehod.

Tři otázky pro Lea Dadáka, soudního znalce

Obstojí znalecký posudek ve srovnání se svědeckou výpovědí?

Rozhodující jsou vždy pevná data. Svědci by měli přijít na řadu až potom.

Jak často jde u soudu znalec proti znalci?

Je to dnes na denním pořádku. Zasáhla do toho významně i advokacie. Jde zkrátka o obrovský byznys, zejména u náhrad poškozeným, na které se mnozí advokáti a advokátní kanceláře specializují. Jedná se o sumy překračující desítky procent z vysouzené částky.

Které nehodové děje je nejobtížnější šetřit?

Velmi obtížné jsou střety se zvěří. Bohužel jsou přitom dost časté. Potíž je v tom, že zvíře obvykle od nehody uteče. Dále také nehody, kdy jsou všechna vozidla odstavena z konečných poloh po nehodě, nejsou žádné stopy a každý účastník říká úplně něco jiného o průběhu nehody.

Kvadrokoptéry při vyšetřování: Ze vzduchu lepší výhled

Během simulovaných crash testů nám nad hlavou neustále bzučela kvadrokoptéra s kamerou (ze zpráv známá jako vojenský „dron“). Přítomní soudní znalci si ji nemůžou vynachválit. „Vždy jsem dělal fotky seshora. Ale znamenalo to, že mě museli vytáhnout hasiči na jeřábu,“ vzpomíná znalec Leo Dadák. Společně s Ivanem Krejsou kvadrokoptéru poprvé použili před dvěma lety při vyšetřování nehody a bez ní už si to nedovedou představit. Dokážou tak totiž z výšky nasnímat situaci na místě nehody. Když jsou přivoláni přímo k ní, pak i včetně vozidel a jejich poškození. Potom je možné až s centimetrovou přesností simulovat průběh nehody na přesných podkladech a lépe zjistit její správný průběh. Neobešlo se to ale beze ztrát. Používaný Phantom DJI 3 stojí několik desítek tisíc korun a první znalcům uletěl, ale nenašel se. Při každodenním použití navíc narážejí na nelibost úřadů. Leo Dadák už musel řešit udání na Ústav civilního letectví za neoprávněné používání bezpilotního prostředku. „Jsem tedy první znalec, který má kvadrokoptéru s registrační značkou. Potřebuji k ní ještě pilotní průkaz,“ hořce se směje Leo Dadák. Dodává, že ani pak nesmí stroj používat v místech, kde je hodně lidí. K tomu totiž musí být výjimka ministerstva dopravy. Je to škoda, protože se pomocí pohledu z výšky snadno hledají chyby v nákresech nehodových plánků ze strany policie.

Víte, že…

… v oboru silniční dopravy je v ČR přes tři stovky soudních znalců? V oblasti oceňování motorových vozidel přes čtyři sta. Seznam najdete na serveru

Justice.cz.

… abyste se mohli stát znalcem v oboru silniční dopravy, musíte absolvovat vysokou školu nejlépe automobilního oboru, zvládnout postgraduální studium v délce tří let a prokázat odbornost před komisí?

3D Sken: Skvělý, ale není zájem

Cenným pomocníkem při dokumentaci a následné analýze dopravních nehod by mohl být 3D laserový skener s přesností až do 1 mm na 330 metrů. Během několika minut dokáže komplexně digitalizovat situaci na místě střetu včetně poškození vozidel. Mnohokrát tak zpřesňuje topografickou dokumentaci ve spisu k případu, který v dnešní praxi obvykle mívá jen pár fotek. 3D skener je autonomní a precizní měřicí systém, který vysílá laserový paprsek v infračerveném spektru v okruhu až stovek metrů.

Po nasnímání je možné zapnout interní fotoaparát a dostat tak ještě barevnou informaci v kvalitě až 70 megapixelů. Psali jsme o tom už loni v reportáži z crash testů v Prostějově. Bohužel se situace od té doby v zásadě nezměnila a policisté stále běhají po místě nehody se známým měřícím kolečkem. Na vině nejsou ani tak peníze, přestože například 3D laserový skener z USA stojí více než milion korun, ale je v tom spíše nechuť k použití nových metod dokumentace ohledání. Místo toho dopravní policisté dostali tzv. totální stanice, které zaměstnávají minimálně dva lidi při šetření dopravní nehody. „Skenerem jsem například schopen za dvě minuty pořídit jeden sken, což je jeden pohled na nehodovou situaci. V rámci standardní nehody, tedy dvě auta v sobě, jde o pět pohledů a prakticky to nejde udělat špatně. Skener pracuje automaticky a je doslova nabitý technologiemi,“ obhajuje metodu Zdeněk Marek z Katedry kriminalistiky Policejní akademie České republiky. Ukázal nám letošní horkou novinku v oblasti 3D: ruční laserový skener s hmotností 1 kg a cenou 350.000 Kč, který dokáže plně bezkontaktní metodu digitalizace.

Výhodu mobility snižuje rozsah skenování, který je od 40 cm do 5 metrů. V praxi to ale nevadí, protože se používá na skenování deformací částí vozidel. Mimochodem umí nasnímat i okem neviditelné brzdné čáry nebo skvrny, protože mají jinou odrazivost a skener pracuje také v infračervené oblasti. To vše lze za slunečného dne i v noci. Omezením jsou jen velmi lesklé nebo průhledné materiály. Dnešní soudní inženýři a znalci pracují s podklady od Policie ČR. „Díky 3D skenování jsme schopni dokumentovat přesně, komplexně a detailně místo dopravní nehody včetně oblastí, které mohly mít vliv na samotný nehodový děj, například i místa zakrytého výhledu, vyjeté koleje, sklon vozovky a další,“ končí Zdeněk Marek.

Šrámy od obchodních center: Kdo je viníkem?

Jeden z testů měl ukázat na typickou nehodu, kterou řeší domácí pojišťovny: dvě auta se střetnou při couvání z parkovacích míst. Zkušební jezdci ale narážejí na nečekaný problém, když se nejsou schopni střetnout ve stejný čas. „Trénovali to snad hodiny, ale nejde to nacvičit,“ sděluje nám přihlížející Leo Dadák. V praxi se přitom podobné nehody stávají dnes a denně. Nejčastěji stejným způsobem, jak nám zakrátko ukazuje žlutá toyota a zelený favorit. Tedy s vyjížděním na stranu spolujezdce, kdy se druhé auto schová za sloupek karoserie. Nakonec se to podaří a roh favoritu promačkává zadní dveře toyoty. „Je to, jak jsme plánovali. Poškození obou vozidel odpovídá přesně našim modelovým situacím,“ mne si ruce Leo Dadák. V reálu se u takových nehod řeší škoda půl na půl, pokud se účastníci nedohodnou jinak. Jestliže má rozhodnout soud, obrací se na znalce. „Rozhodování o příčinné souvislosti se vznikem a průběhem nehody souvisí se situací před nárazem. Je nutné zjistit výhledové poměry z obou vozidel, tedy kdo koho mohl nebo nemohl vidět a v jakém čase před střetem,“ říká Ivan Krejsa. Rozhodující pak také je, které auto bylo v pohybu a které stálo. Příčinná souvislost se vznikem nehody je potom především na straně pohybujícího se řidiče, alias je označen za viníka. V podobných případech mají úředníci a soudy postupně rozšiřujícího se cenného pomocníka: kamerový systém, který už mají všechny supermarkety nainstalován. Pro řidiče může hovořit i třeba záznam z kamery umístěné ve vozidle.

Tři otázky pro … Roberta Sedláka, znalce z Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně

Je u nás běžné, aby se nehodové události ověřovaly reálnými crash testy?

Není, u nás se obvykle jen ověřují svědecké výpovědi prostřednictvím vyšetřovacích pokusů. Například v Německu je to častější jev.

Zaostáváme tedy proti cizině?

To rozhodně ne. Znalecké postupy jsou jinak srovnatelné. Práci zahraničních kolegů sledujeme na mezinárodních konferencích, kterých se také

účastníme.

Jak se změnily metody soudních znalců proti minulosti?

Dnes je potřeba výkonná technika. Existují programy, které dynamické děje spolehlivě spočítají, důležité je ovšem správným způsobem definovat vstupní podmínky. Dřív to bývalo rozhodně zdlouhavější, když se muselo vše ručně spočítat a pak rýsovat na milimetrový papír.

Auto bez řidiče: Jako James Bond

Příště se prý můžeme těšit na testy s dálkově řízeným autem. V zahraničí je totiž obvyklé, že nárazové zkoušky probíhají ve vyšších rychlostech a bez řidičů, u kterých by mohlo dojít k vážným zraněním. I při nárazech do 50 km/h dochází k prohnutí krční páteře, k natažení zádových i ramenních svalů. A proto není bezpečné, aby při simulované nehodě v rychlosti kolem 100 km/h seděl v autě řidič. Řešením jsou vozidla řízená na dálku. Jenže systém řízení navíjením na kladky má nevýhodu v tom, že auto může v průběhu zvyšování rychlosti kamkoliv uhnout. Neexistuje tak jistota, že se trefí přesně na určené místo. Nebo že dokonce objekt úplně nemine! Osvědčilo se tedy řízení na dálku vysílačkou jako u leteckých modelů. Ve Vésce u Olomouce jsme viděli vývojovou fázi takového vozidla. Technici se ale stále střetávají s dílčími nedostatky. A aby toho nebylo málo, autor konceptu měl den před crash testy sám vážnou dopravní nehodu. Naživo jsme tedy ještě letos systém nemohli vidět v akci. „Od takové reálné nehody si slibujeme deformace aut jako při skutečném střetu. To nejde laboratorně nasimulovat,“ říká Leo Dadák.