Caliber SRT4: svalovec hledá konkurenci. Zn. 300 koní

Nic moc mě v tomhle červencovým dusnu nerajcuje zvuk plácačky na mouchy, když to pleskne o okno mý mansardy v pátým patře za rohem pětatřicátý, a to i přesto, že v zájmu pudu sebezáchovy, dosahuju letos v týhle disciplíně poměrně slušnejch výsledků. Jo, na rohu pětatřicátý, přesně v tom oprejskaným, rohovým baráku, v němž sídlí i Armáda spásy. Lépe jsem si vybrat nemohl. Zato když vezmu do pravačky svou slušně zajetou Berretu, mod. 92 a lehce ji vykloním k levačce v níž mám už přichystaný plný zásobník, pak grifem zautomatizovaným kdysi v Kongu za obdobně dlouhejch dusnejch nocí ho vsunu dovnitř a rázným úderem jej nechám zaskočit, pleskne to jako tři kila hovězího o pult. Tak ten zvuk, vedro nevedro, miluju. Ten zvuk mě uklidní. Ten zvuk mě dostane do stavu, v jakém se čas od času nacházím ve svém DODGE CALIBER. Berretu v něm parkuju vpravo vedle středového tunelu. Jsme dobrá trojka, Caliber, Berreta a já. Caliber má prostřelenej blatník - honička na jižním předměstí Miami s králem pekařů místní perníkárny. Dostal ji vějš než Caliber. Umím se nachomejtat k povzbudivejm věcem. Já mám jeden čistej průstřel srdcem - dlouhá, temná historie, kdy jsem jedinkrát ve svým životě zaváhal, zda by nebyla vhodnější manželská postel, namísto sítě, co ji mám tady zavěšenou mezi stěnama. Ta síť se tu se mnou pohupuje naštěstí dodnes. A ten stav? Za rohem je pumpa. Určitě starší, než pupmař, co ji obsluhuje, takže soudě podle jeho znavenejch očí, by ji mohli brzy prohlásit za památku na časy prohibice. Ale možná tu v okolí žije víc těch, co by v zájmu svejch precizně zastřiženejch plotů na tuhle dobu raději v klidu zapomněli. Sesednu z Calibera, mrknu na pumpaře, beru čerpací pistoli podobným grifem, jako Berretu, zasouvám ji do hrdla nádrže, a v ten okamžik se mi pravidelně vybavuje ten průstřel levý srdeční komory... ani vlastně nevím proč. Pak cvaknu a beru plnou. Nevzít plnou, to je jako nechat nad ránem na pultě posledního panáka skotský, zpoloviny nedopitého. Na tohle jsmem už roky dost silně pověrčivej a tak vždycky beru plnou. Hadice sebou lehce poškubává, přesně tak, jako sebou škubali hadi za těch dlouhejch dusnejch nocí tam v Kongu. Prostě, jak vám říkám, jsme dobrá trojka, Caliber, Berreta a já. Ten pumpař má znavený oči a ještě znavenější chůzi. Šikmo přes čelo se mu táhne dlouhá tmavá jizva ve tvaru Amazonky, zařezávající se do džungle přesně, jako ta jizva do jeho vrásek. Jednou vám jeho historku budu vyprávět. Nic pro plácačky na mouchy. :yes: