Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Černé ovce: Vysmívaná auta, která šla proti proudu. Proč se tyhle propadáky nechytly?

Aleš Dragoun
Diskuze (22)
Výrobci občas uvedou na trh modely, které boří zavedené konvence v jejich nabídce a klientela je ne úplně pochopí...

Některá auta jsou spíše tolerována než oslavována, dokonce považována za černé ovce. Svým způsobem se vymykají, třeba atypickou konstrukcí v rámci značky a ve své době je odsoudili odborníci a nepobrala veřejnost, takže jejich kariéra skončila většinou komerčním neúspěchem. Vozy budily rozpaky, nebyly dobré jako ostatní a většina lidí na ně rychle zapomněla. Jak už to tak bývá, mnoho takových si svoje pohrdání zasloužilo, ale jiné se dočkaly rychlého odsouzení neprávem. Někdy tyto bolesti vyléčil čas. Zde je devítka příkladů těch modelů, které i dodnes žijí tak trochu ve stínu.

Porsche 914

Model 914 zůstal ve své době nepochopen, skalní fanoušci jej odmítali. Porsche potřebovalo základní model místo 912 se čtyřválcem z 356, proto spojilo své síly s Volkswagenem. Přezdívka „Volks-Porsche“ však byla spíše pejorativní, v Evropě neslo auto obě značky. Předpokládalo se, že levnější čtyřválcové verze nahradí i VW Karmann-Ghia Typ 14, což se ovšem nestalo. Ty kompletovala právě zmíněná karosárna, což ovšem jejich cenu vyhnalo výše, než se původně předpokládalo.

Dvoulitrové šestiválcové modely se rodily v Zuffenhausenu, ty používaly ikonická kola Fuchs. Navrhl je Heinrich Klie, ten nakreslil mimochodem prakticky celé auto, jeho návrhářem nebyl průmyslový designér Hans Gugelot, kterému bývá připisováno. Zajímavostí oplývalo umístění vzduchem chlazených motorů: našli bychom je za sedadly, tedy uprostřed, nikoli až vzadu. Pětistupňová převodovka i přední náprava pocházely z 911, zadní zavěšení představovalo svébytnou konstrukci. Za úpravami plochého čtyřválce VW 1,97 l stál Hans Mezger, v průběhu kariéry se montovaly i menší 1,68 a 1,8 l.

V Le Mans 1970 vyhrála 914/6 třídu GTS a celkově dojela šestá. Nutno dodat, že kvůli dešti se souboje proměnily doslova ve vyhlazovací válku, protože bylo klasifikováno pouhých 7 vozů z 51 na startu! Marathon de la Route 1970 na kompletním Nürburgringu skončil totálním triumfem továrních aut, obsadily první tři místa. Vytrvalostní podnik se jel na zničujících 86 hodin! A to nebyl závodní program ze strany automobilky nijak výrazně podporován.

Triumph Stag

Značku Triumph známe z motocyklů, automobily se přestaly vyrábět v roce 1984, podlehla zeštíhlování koncernu British Leyland. Na počátku 70. let uvedla velký osmiválcový Stag. Design vznikl v Itálii u Giovanniho Michelottiho a tyto linie nezapře. Jenže původní hezký koncept se musel do série změnit. Čtyřmístné uspořádání otevřeného vozu si vyžádalo zpevnění podvozku, protože se karoserie ne úplně vhodných proporcí příliš kroutila. Nakonec byl zvolen typický znak vozu: ochranný oblouk propojený centrální tyčí s čelním sklem. Stagy s nasazenými plátěnými střechami tedy vypadaly jako kabriolety, ale byly jimi vlastně? Vždyť si zachovaly i rámy kokem bočních oken.

Kdekdo je považoval spíše za odporné bastardy, ale kompenzace slabého šasi byla nutná. Nejdříve za příplatek, později standardně dodávaný hardtop vozy proměnil v elegantní kupé. Vyloženě ošklivý Stag nebyl, spíše zajímavý... Necelých 26 tisíc vyrobených aut za sedm let svědčí o komerčním neúspěchu. Další průšvih totiž způsobil katastrofálně nespolehlivý třílitr V8, a to i ve srovnání s jinak hrozivým standardem tehdejší nabídky BL, která se nějako extrémní výdrží chlubit nemohla. Nově vyvinutému motoru byla dána přednost před tradičními řadovými šestiválci. Tři čtvrtiny „jelenů“ byly navíc vybaveny automatem. Stag určitě pomohl urychlit zánik značky, byl vhodný tak maximálně k projíždění se po bulvárech.

Ford Mustang II

Druhá generace Mustangu byla trapná. Dítě Leeho Iacoccy se zmenšenými rozměry i malými úspornějšími motory se trefilo do doby, protože debutovalo jen několik týdnů po arabském ropném embargu, které vyvolalo první ropnou krizi. Ale na první, i když stále upravovanou a zvětšovanou klasiku nenavázalo. Surovost vyměnila tahle spotřební kára pro mladíky v hnědých manšestrákách a košilích s vysokými límci za zvrácenou praktičnost. Nic víc. Vždyť kupé a hatchbacky vycházely z Pinta!

Právě zde měl původ čtyřválec 2,3 l, větší V6 Cologne 2,8 l byl dobře známý i Evropanům, tedy hlavně těm na západ od nás. Šestiválce se dočkaly kultovního označení Mach 1, nakonec přišel znovu velký vidlicový osmiválec, jenže z objemu 4,9 l měl pouhých 104 kW (142 k). Vzhledové balíčky Cobra II a King Cobra strmý pád odbytu nezachránily, zatímco v prvním modelovém roce (1974) se prodalo 300 tisíc aut, do konce krátkého života (1978) přesáhla „dvojka“ stěží milion. Pak se objevila „trojka“ s „Fox-body“, která sice postrádala divokého koně na přídi, ale vydržela skoro až do poloviny 90. let.

Ferrari 400 Automatic

Čtyřstovková řada Ferrari dostala v Paříži 1976 upravenou karoserii modelu 365 GT4 a vidlicový dvanáctiválec DOHC s objemem zvýšeným ze 4,39 na 4,82 l. Naprostou novinkou byla třístupňová samočinná převodovka Borg-Warner, později nahrazená taktéž třírychlostní GM Turbo-Hydramatic 400. Ferrari v automatu! Žádné auto z Maranella nikdy předtím nic takového nemělo. Verze GT vyznávala přece jen obvyklejší pětistupňový manuál.

Kupé 2+2 s designem studia Pininfarina vypadalo přinejmenším prapodivně, hlavně plochý čumák.

Názory na design se různí, někdo jej považuje za elegantní. Interiér v kůži včetně palubní desky byl však přepychový a stylový. V roce 1979 přišlo vstřikování Bosch K-Jetronic místo šesti Weberů. 228 kW v 6500 otáčkách nebyla špatná hodnota. Rychlé a pohodlné gétéčko poskytovalo dost prostoru posádce i zavazadlům.

Zajímavé je to, že i když si čtyřstovka zahrála ve filmu Rain Man, kde ji v úvodu řídil sám Tom Cruise, nikdy se oficiálně do USA nedovážela. Těch pár exemplářů, které po Státech jezdily, byly šedé importy, samozřejmě musely vyhovovat tamní legislativně. Poslední modernizace 412 s objemem zvýšeným na 4,94 l vyběhla až v roce 1989.

Maserati Biturbo

Když se luxusní značka snaží nabídnout „auto pro masy“, je to často nepříjemný problém. Maserati Biturbo z konce roku 1981 přivedlo trojzubce málem k bankrotu. Pochopitelně se vzhledem k manufakturní stavbě masovou záležitostí nestalo a navíc šlo o první sériové auto na světě, které mělo dvě turba (odtud název). Za to si značka rozhodně zaslouží uznání. Nebylo ovšem ani příliš výstřední, ze všeho nejvíce připomínalo klon BMW řady 3 E30, což mu mnozí měli za zlé. Stalo se základem pro všechna nová Maserati z 80. a začátku 90. let: existovalo v různých podobách: jako kupé, kabriolet i sedan.

Zůstávalo u klasické koncepce s šestiválci vpředu a pohonem zadních kol. Dojem z neuspokojivé kvality zvyšovalo kožené čalounění sedadel, spolehlivostí auta zrovna nevynikala a i když byla cenově dostupnější, o nákladném servisu se to říci nedalo. Neuspěla ani v závodech cestovních vozů. Mně osobně se tato řada líbí, jen Marcellovi Gandinimu se druhý facelift moc nevydařil. Základ karoserie převzal osmiválcový Shamal, ale i „prostřední“ Ghibli. Přechod pod křídla Fiatu z de Tomasova impéria společnost zachránil a řada dožila až do roku 1994, měla tedy životnost poměrně dlouhou. Potkat Biturbo, případně nějakou z jeho odvozenin „ve volné přírodě“ je dnes vzácný úkaz a ani na značkových srazech nemáte moc příležitostí.

Lotus Elan M100

Pokus o vzkříšení jména Elan nevyšel. Roadster s plochým čumákem vypadal moc dobře, motor byste jistě čekali před zadní nápravou. Jenže ouha. Lotus se nacházel na přelomu 80. a 90. let pod křídly koncernu General Motors, což měl vzbuzovat dojem, že budoucnost má zajištěnou. Jakou? Koncernový čtyřválec 1,6 l od japonského Isuzu se totiž ukázal ve skutečnosti po otevření přední kapoty a tuhle nápravu také poháněl. Lotus nikdy předtím ani potom žádnou předokolku už nepostavil.

Britové sice ještě působili ve formuli 1 a sem tam při závodech experimentovali i se 4x4, jenže tohle byla opravu silná káva, nebo spíš čaj. Pravda, nepřeplňovaná verze agregátu měla 132 koní (97 kW) a ta s turbem dokonce 164 (121 kW), navíc na Lotus nekonvenční koncepce nijak neubrala z jízdních vlastností a ovladatelnosti. Jenže příběh skončil v polovině 90. let, kdy padlo impérium nového majitele Romana Artioliho (vlastnil i Bugatti). Veškerá práva včetně výrobního zařízení koupila Kia, která až do roku 1999 vyráběla v malých počtech svoji verzi. To už si dnes také skoro nikdo nepamatuje...

BMW 3 Compact

Bavoři v první polovině 90. let neměli minulého věku v nabídce nic menšího než trojkovou řadu. Přece jen chtěli přilákat mladší a méně majetnou klientelu, tak na jaře 1994 přišli s hatchbackem Compact. E36 zkrátili o „kufr“ a jeden boční pár dveří, ale tohle auto mělo víc kompromisů, protože tak úplně do příslušné generace nepatřilo. Vizuálně sice ano, místo zadních víceprvkových závěsů však dostalo vlečená ramena z předchozí E30.

Useknuté bavoráky navíc vypadaly... no, divně, prostě jako dvě třetiny normální „trojky“. V základu byla jen patnáctipalcová kola a relativně slabé čtyřválce, které mohli lenoši dále přidusit čtyřstupňovým automatem. M3 jsme se nedočkali, ta vznikla v jediném prototypu. Prostě vlastnictvím tohohle auta majitelé dávali najevo, že si nemůžou dovolit skutečné BMW (nejlevněji se dal Compact jednu dobu pořídit pod 700 tisíc korun). Automobilka jej překvapivě udržela i v generaci E46, ten byl navíc opravdu ošklivý, ale pak už se ho definitivně vzdala. Naštěstí.

Jaguar X-Type

Jaguar byl na přelomu tisíciletí luxusní značkou s bohatou historií, ale mizerným odbytem. Potřeboval tedy menší model, který by prodeje pozvedl, ve střední třídě nemohl nic nabídnout. Vzhledem k tomu, že britskou značku tehdy vlastnil Ford, sáhl do svého portfolia a pro X-Type použil platformu Mondea. Do vývoje jiného šasi s typickým zadním pohonem modrý ovál investovat nechtěl.

Vidlicové šestiválce měly svůj původ také v nadnárodním koncernu, šlo o Duratecy s jinými hlavami. Samozřejmě našly své místo vpředu napříč, počítalo se totiž s předním pohonem, i když se zprvu nabízely jen čtyřkolky. Exteriér napodoboval větší typy svou chromovanou mřížkou chladiče a čtyřmi kruhovými hlavními světlomety. Osobně se mi retro styl líbil více než to, co od Jaguaru koupíme nyní. Vevnitř bychom našli kůži a dřevo, auta se však nezbavila nálepky překarosovaných fordů, většina lidí se jim proto posmívala. V nejlepším roce (2003) se prodalo 50 tisíc kusů, odbyt ovšem rychle padal, X-Type prostě vyvolával spíš hluboké rozpaky. Dnes nám přitom přijde britská kočka v kombíku a s turbodieselem, který jsme si mohli pořídit my, úplně normální...

Aston Martin Cygnet

To byl nápad, dodat všem majitelům Aston Martinu One-77 ještě přibližovadýlko pro manželku s názvem Cygnet! V první řadě šlo ovšem o snížení tabulkových emisí CO2 na značku. Všichni si ho pamatujeme, třímetrové mikro na základě Toyoty iQ. Městský pidižvík se sice všude vešel, ale když Gaydon uvolnil prodej pro ostatní zájemce, stál 958 tisíc korun. V přeplněných centrech Paříže, Londýna a Milána se nechytl ani originál, protože i Toyota cenovku trochu přestřelila. Jenže exkluzivní Brit přišel na trojnásobek! Kromě odlišné přídě a neuvěřitelně luxusního, kůží potaženého interiéru pro dva (plus dva, tedy spíše nákup) ale nenabídl nic víc. Ani nemohl.

Pod kapotou se skrývala pořád jen třináctistovka se 73 kW (99 k), která newtonmetry přenášela dopředu přes šestistupňový manuál, na výběr byl i variátor. Pokud někdo čekal svalnatou V8, či dokonce V12, musel by ji výrobce namontovat dozadu za auto na přívěs. Cygnet skončil na podzim 2013 po necelých třech letech produkce, neprodalo se jich prý ani 800 kusů. Supersportovní aston to prostě nebyl, i když se s ním parkovalo určitě lépe než s jinými. Jenže klidně může předběhnout svou dobu, až autům s velkými motory definitivně radnice evropských metropolí zakážou vjezd... Jak se s tím poperou výrobci těch luxusních a drahých?

Aleš Dragoun
Diskuze (22)
Avatar - Bully_
18. 1. 2017 00:18
Re: Lotus Elan
Vite vubec, o cem mluvite? Elise, a to uz i MkI. s K-motory dodnes bez problemu jezdi v tvrdych podminkach malych okruhu. Chci videt dalsi motory, co vydrzi tolik. Nehlede na jejich snadne upravovani, slo s nimi delat hodne. Motory od Toyoty 2ZZGE se do Elise/Exige montovaly uz v posledni generaci, s vychytanymi chybami a Lotus je jeste docela vyrazne upravoval. Podivejte se na jakakoli ziva Lotus-fora s hodne uzivateli (D, GB, ..), opet preji kazde automobilce podobne motory, co vydrzi takove zachazeni. Pojem "glass engine" pochazi z modelu Toyoty se ZZ-GE z pocatku vyroby, vase tvrzeni je silne mimo. Lotusy mely spoustu chyb a nepodarenych veci, ale predevsim Eli/Exi MkI.+II. jsou jak jizdne, tak po motorove strance ve sve kategorii tezko prekonatelnym etalonem.
18. 1. 2017 00:00
Re: BMW 3 Compact je fakt hrůza
Jo, iQ bylo nedoceněný. To je geniální auto, nevím proč se i v západní Evropě tak špatně chytlo. Bylo, pravda, trochu dražší, ale když s Smart dovybavil na stejnou úroveň stál stejně nebo víc, jezdil však podstatně hůř (při srovnání jsem se ve Smartu od 90 km/h na dálnici bál, s iQ to bylo jako ve větším autě - 150 žádná rychlost), měl větší poloměr otáčení a tak i ve městě se s ním hůř parkovalo, no a hlavně jen 2 sedadla (iQ má 4, i když prakticky spíš 3 a půl) a ještě aspoň malý kufr.
Ta vyšší cena šla ale na vrub také velmi nestandardním technickým řešením, zajišťujícím prostorný interiér a dobré jízdní schopnosti a manévrovatelnost při minimálním půdorysu (převod řízení nad motorem, převrácený diferenciál, plochá nádrž v podlaze, ...)
Přebrandovat ho na Aston Martin byl ovšem úlet. Ale tuhle raritku bych fakt chtěl mít v garáži. :-)

Jinak se mi článek i s jinými auty dost trefil do vkusu: 914 - jedno z mých nejoblíbenějších Porsche, F400 - jediný Ferrari, který bych fakt chtěl, Cygnet - už jsem psal výše, X-Type se mi docela líbí a technika Mondea byla v té době pro Jaguar zárukou lepší spolehlivosti :-), a i po Stagách jsem v Anglii docela pokukoval.
17. 1. 2017 15:06
Re: BMW 3 Compact je fakt hrůza
Rád věřím, ale jeho design je fakt hrozný. A tím nemyslím jen ta odporná světla, ale i podivně nesedící linie zadku... :-O :-O :-O
Avatar - Dinar
17. 1. 2017 14:30
Re: BMW 3 Compact je fakt hrůza
Compact E46 je jízdně nejlepší trojková varianta, což znamená, že taky s přehledem jízdně nejlepší auto své třídy v dané době.
Mezi těmi propadáky nemá co dělat, jezdil skvěle, prodával se dobře, pojetí malého hb se zadním pohonem se transformovalo do řady 1, takže je to velmi úspěšné auto.
Ano, compact je vítězem. ;-)
17. 1. 2017 12:58
Youngtimery
Koukam, ze se tu autor otira o Biturbo - hodne nahore na seznamu aut v garazi snu zu od dob kdy se ctyrdverovou verzi jezdil zloduch Sanchez v Licence to Kill. Bude asi na case si pospisit, nez to vsechno zrezne a rozpadne se.

No a Ferrari 412 je paradni GTcko akorat ceny vsech F-ek v soucasne dobe jsou uplne mimo reality (kdy jsou casy Testarossy za 40k EUR - promarnena sance)

Jinak prima clanek