TEST Citroën Spacetourer vs. Ford Tourneo Custom – Koráby evropských dálnic

Dojem, cena, prostor a pohodlí

V době, kdy velkoprostorovým vozům zvoní umíráček a automobilky nás zavalují sice obřími, ale méně praktickými SUV, řeší stále více zákazníků zásadní otázku: kde sehnat opravdu prostorné auto pro více než pět cestujících? Jednou z možností je zaměřit svou pozornost na osobní verze užitkových dodávek, které během posledních let prodělaly obrovský vývoj. Od stroze vybavených nepohodlných a pomalých krabic se proměnily v místem překypující komfortní dostavníky nabízející zajímavou alternativu k zavedeným velkým MPV. A statistiky hovoří v jejich prospěch, vždyť u nás se prodávají lépe než Ford Galaxy či Volkswagen Sharan.

My jsme proti sobě postavili loňskou novinku Citroën Spacetourer a před rokem modernizovaný Ford Tourneo Custom. Nejdelší verze přitom zaručí

dostatek prostoru, nejsilnější vznětové agregáty svižnou jízdu a automatické převodovky pohodu při řízení.

Vzhled na druhé koleji

U vozidel podobného ražení zřejmě nikoho vnější vzhled moc zajímat nebude. V rámci maximálního využití obestavěného prostoru jsou siluety obou

automobilů totožné – hranaté krabice, v testovaných nejdelších verzích natažené jako jezevčík. Ani krátká přední část nedává příliš prostoru pro originalitu a mazlení se s křivkami. Jasnější identitou se prezentuje ford s velkou maskou a diodovým páskem ohraničenými světlomety. Mezi jeho plusy musíme zařadit také velká vnější zrcátka – pomalu dvojnásobná než u citroënu.

Jenže design není jen o estetickém cítění, ale také o praktických stránkách, což například pro interiéry obou vozů platí dvojnásob. Ford po loňské modernizaci dostal zcela novou palubní desku, které nyní dominuje displej na středovém panelu – dlouhé provedení ji má vždy, protože se prodává až od vyšší výbavy Titanium. Co nás ale na customu nejvíce potěšilo, je neuvěřitelný počet odkládacích prostor. Dokonce má čtyři držáky na nápoje – dva nahoře na kelímek s kávou a dva ve spodní části na láhev s vodou. Schránek na drobnosti nabídne také dost – praktický je i středový tunel s dvojicí boxů. A nakonec musíme pochválit výplně předních dveří, které jsou celé uzpůsobené na uložení všeho možného. Třešničkou na dortu jsou i kapsy v zadních posuvných dveřích. Citroën v tomto směru působí jako chudý příbuzný, i když ani jemu nelze nic vytknout – přihrádek má dost, dokonce i dvojitou schránku před spolujezdcem, ale méně než ford.

Milion důvodů

Zastavěná plocha blížící se malé garsonce, hromada železa, sedadel jako v kině a nabídka prostoru, kterou překonávají až autobusy. Je jasné, že takový vůz nemůže být levný. Na druhou stranu je pořizovací cena kolem milionu korun v porovnání s jejich praktičností velmi příznivá. Nejlevnějším

konkurentem testované dvojice – tedy dlouhá verze, silný turbodiesel a automat – je Toyota ProAce Kombi za 845.790 Kč s DPH (pokud oželíte automatickou převodovku, můžete mít Fiat Talento s výkonem 107 kW za 677.152 Kč). Jenže se jedná o „holátko“ v základní výbavě a s omezenými

možnostmi příplatků. Když jsme k pořizovací částce připočítali rádio, klimatizaci nebo dálkové zamykání, vyšlo nám 893.585 Kč. Může se zdát paradoxní, že konstrukčně shodný spacetourer si Citroën ve stupni Feel cení na 1 028 500 Kč.

Jenže francouz proti japonci přímo hýří komfortními prvky a můžete ho vybavit i bezpečnostními systémy, na které základní provedení toyoty nedosáhne. Ještě štědřejší je ale ford, který se v testovaném provedení prodává až od vyšší linie Titanium. Kromě pár drobností jde o naprosto důkladně vybavený automobil, který ve standardu nabídne i třetí řadu sedadel – u Toyoty se za ni připlácí 29.040, u Citroënu 32.670 Kč. I z tohoto pohledu by byla jeho ceníková cena 1.149.137 korun konkurenceschopná. Jenže Ford si pro Tourneo Custom navíc připravil speciální nabídku pro většinu provedení, takže nyní zkoušenou verzi koupíte za výrazně dostupnějších 952.149 Kč. Pro prakticky smýšlející zákazníky je to úžasná částka, protože přibližně tolik stojí Mondeo Kombi Titanium.

Dlouhý a ještě delší

A nyní se dostáváme k zřejmě nejdůležitějšímu kritériu, které bude asi pro většinu zákazníků při nákupu rozhodující – prostorovým možnostem kabiny. S lehkým náskokem vstupuje do tohoto souboje custom, který je celkově delší, širší, vyšší a disponuje i větším rozvorem náprav. To vše se promítlo do našeho měření. Jediné měřítko, ve kterém spacetourer drží s fordem krok, je výška kabiny, kde je dokonce v první a druhé řadě o chloupek lepší. Jenže na šířku zaostává v průměru o zásadních 15 centimetrů. Trojice dospělých cestujících se v zadní části nemůže rozvalovat tak jako u customu – hlavně ve třetí řadě bychom ve třech delší cestu nevydrželi.

TEST Citroën Spacetourer XL 2.0 BlueHDi – Vpředu business, vzadu párty

Také v podélném směru jasně vede ford, takže cestujícím ve druhé a třetí řadě zbude více místa před koleny. Citroën tento hendikep alespoň trochu kompenzuje možností podélného posuvu sedadel ve druhé a třetí řadě, takže prostor pro nohy lze měnit podle aktuální potřeby. A musíme uznat, že 174 cm vysoký figurant v tomto směru nestrádal na žádném místě.

Tím se dostáváme k variabilitě zadní části. Spacetourer je standardně dodáván jen s pěticí sedadel a za třetí řadu si musíte u základní verze Feel připlatit 32.670 Kč, u Shine za koženou verzi 44.770 Kč. Navíc jde o dvojkřeslo vlevo a samostatnou sedačku vpravo – oboje lze posunovat nebo úplně vyjmout. Custom má šestici samostatných křesel ve dvou zadních řadách v základní výbavě. Ta se sice podélně neposouvají, ale lze je po jednom jednoduše vyndat a podle libosti zvětšovat nákladový prostor. Druhou řadu navíc můžete otočit o 180 stupňů, takže cestující mohou sedět proti sobě.

Ford má i lépe vyřešené nastupování do zadní části. U krajního sedadla ve druhé řadě složíte opěradlo a celé ho vyklopíte dopředu, čímž vznikne velký průchod. A je jedno, zda zleva, či zprava – ford má stejně jako citroën posuvné dveře na obou stranách. U francouze můžete sedadlo vlevo nebo dvojkřeslo vpravo posunout dopředu, ale překlopit nejde (jen sklopit opěradlo), takže se na třetí řadu protahujete užší škvírou.

Více možností

S velikostí obou kabin přímo souvisí i pohodlí pro cestující. Ford si může v zadní části dovolit širší křesla zajišťující větší komfort při jízdě. Ani nám nevadí kratší sedáky, které i tak dobře podepírají stehna. Pochvalu si zaslouží dlouhá opěradla. V citroënu nám zase vyhovuje měkčí polstrování a příjemněji se cítíme v jeho přední části. Řidič sedí níž a přirozenější pozice za volantem se blíží běžným osobním automobilům. U fordu je více znát jeho původ v užitkovém voze a zvýšená pozice není tak komfortní. Zapomenout nesmíme ani na přepravní schopnosti obou vozů. Vždyť osm lidí směřujících na dovolenou k moři s sebou potřebuje spoustu zavazadel. Vyznění je také v tomto měřítku naprosto jasné. V osmimístném uspořádání zůstane u citroënu za třetí řadou 989 litrů pro náklad, u fordu 1447 l – počítáno ke spodnímu okraji bočních oken. U obou lze vyjmout všechna zadní sedadla, čímž přepravní kapacita francouzského vozu vzroste na 4554 l, ale u customu dokonce na 5,8 m³, takže se z něj stane přeborník ve stěhování čehokoliv. Ford boduje i nižší nákladovou hranou, výše vyklápěným zadním víkem i rozměrnějším vstupním otvorem. Jedno malé plus za praktičnost získává spacetourer – za přenosnou samonabíjecí svítilnu v levém boku kufru.

Motor a zpřevodování, jízda

Bez nafty to nepůjde

Aktuální hysterie kolem vznětových agregátů nám při pohledu na oba vozy připadá naprosto neadekvátní. Co jiného než silné turbodiesely by mělo tyto velké a těžké vozy pohánět? My jsme vybrali nejsilnější naftové dvoulitry s podobnými výkony, které pro snížení oxidu dusíku vyžívají katalyzátor SCR s močovinou. V citroënu čtyřválec disponuje 130 kW a točivým momentem 400 Nm, ve fordu 125 kW a 405 Nm.

V číslech jsou rozdíly minimální, ale pocit z obou motorů se liší. Hned nás zarazil hrubý chod agregátu v customu a jeho méně účinné odhlučnění. Proti němu si pohonná jednotka ve spacetoureru jen tiše ševelí. Navíc nás překvapilo, jakou dynamiku v sobě kultivovaný citroën skrývá. Zrychlení na stovku zvládne za 8,8 s, kdežto ford za 11,0 s. Jeho dominance se potvrdila také v pružnosti. V automatickém režimu zrychlí ze šedesátky na stovku za 6,9 sekundy a z 80 km/h na 120 za 9,1 s. To jsou parádní hodnoty, za které by se nemusel stydět lecjaký sedan střední třídy. Ford za ním v tomto směru hodně zaostává.

Nový Ford Tourneo Custom chce být luxusní dodávkou. Nabídne i vzduchový podvozek

Jak to? Základním problémem fordu je jeho provozní hmotnost 2420 kg, což je o 640 kg více než v případě citroënu. Přitom užitečné zatížení customu jen 795 kg se může smrsknout na osm statných pořízků, kteří si zavazadla budou muset poslat poštou. Také připojení maximálně tunového vozíku může v očích některých zákazníků znamenat nepřekonatelný problém.

Co všechno skryje automat

Lehčí spacetourer má navíc k dispozici osm stupňů, z nichž prvních šest je ještě o chlup těžších než ve fordu. Ten se při 130 km/h roztočí na 2700 otáček, takže při dlouhé jízdě je jeho hůř utlumený motor nepříjemně slyšet. Citroën už na šestku točí 2600 otáček a pak může řadit ještě dva další kvalty. Na dálnici tedy otáčky klesnou na 2000 min^-1 a v autě je příjemné ticho.

Spacetourer je díky nižší hmotnosti pohotovější, což potvrzuje už oficiální hodnota zrychlení z nuly na stovku – 8,8 versus 11,0 sekundy. Naše měření pružnosti v automatickém režimu vychází velmi podobně. Když si může převodovka citroënu při 60 i 80 km/h zvolit optimální stupeň – což dělá rychle a hladce – pomůže vozu udržet před fordem náskok 1,5 a 2,7 sekundy. Při manuálním zamčení čtyřky, pětky a šestky se karta nečekaně obrací a v poslední disciplíně custom ujede spacetoureru skoro o deset vteřin. Tohle překvapení vysvětluje odlišná charakteristika obou dieselů: zatímco točivý moment nového motoru Ford EcoBlue vrcholí už při 1750 min^-1, citroën potřebuje rovné dva tisíce otáček – a to prosím v laboratorních podmínkách. V praxi je rozdíl ještě zřetelnější a pod 1700 min^-1 se spacetourer umí chytit do úplně mrtvého pásma. Což se mu právě stalo při měření s uzamčenými kvalty v nízkých otáčkách. Jenže 99 % řidičů se řazením nebude unavovat a tuto práci přenechá elektronice. Přece si nekoupili automat, aby pak přemýšleli nad tím, jaký stupeň zvolit. Proto v dynamice a pružném zrychlení vítězí spacetourer. Ten navíc jasně dominuje i ve spotřebě paliva, kde se pozitivně projevila dlouhá osmička. Testovací trasu s většinovým podílem dálnice ujel s krásným průměrem 7,3 l/ 100 km, což nás u tak velkého auta příjemně překvapilo. Počítali jsme spíše s hranicí 8,5 l, ke které se přiblížil ford.

Jako oheň a voda

Při hodnocení jízdy se nejprve vrátíme k automatickým převodovkám. Plynulý a jemný chod skříně citroënu zvyšuje pohodu při jízdě a kontrastuje

s hrubějším a cukavějším řazením samočinné převodovky ve fordu. Obě ústrojí tak svým charakterem korespondují s chováním celých vozů, protože

spacetourer se nad nerovnostmi jen pohupuje a je mnohem pohodlnější. I díky nezávislému zavěšení většinu nerovností tlumí s naprostým přehledem,

což ocení nejen řidič, ale hlavně cestující vzadu. Rozvážný vláčnější projev odtržený od reality okolního světa má ale svá úskalí. V přímém směru není tak stabilní a je více náchylný na boční vítr. Připadá nám, že má mnohem lehčí přední část, takže řízení působí odtažitě a gumově. O natočení kol se k řidiči dostává jen minimum informací.

TEST Citroën SpaceTourer 2.0 BlueHDI Business – Když MPV nestačí

Tady citroën výhodu sofistikovanějšího podvozku nedokáže prodat, do zatáček je potřeba jezdit pomaleji, protože se v nich více naklání. Neblahý vliv na stabilitu jízdy mají určitě i zimní pneumatiky Michelin Agilis. A pozor, nejde o lajdáctví servisu, že nepřezul na letní. Spacetourer totiž může být vybaven za příplatek 11 500 Kč systémem Grip Control na různé nastavení elektronických jízdních asistentů při zhoršené adhezi. Jenže s ním dostane vždy standardně zimní pláště, stejně jako testovaný vůz.

Ford s tuhou zadní nápravou představuje pravý opak. Jistotou jízdy připomíná běžné osobáky, se kterými by se mohl rovnat svojí stabilitou. Při vyhýbacím manévru mezi kužely si vede suverénně a překvapivě celkem rychle reaguje na natočení volantu. Jenže tyto jeho vlastnosti ocení možná jen řidič. Posádka z tvrdšího podvozku asi moc nadšená nebude. Filtrování hrbolů u něj není tak důkladné a na příčných nerovnostech poskakuje ze strany na stranu.

Závěr

Závěr

Výsledek je neuvěřitelně těsný. Vítězný Ford Tourneo Custom zabodoval hlavně prostornou kabinou, přepravními schopnostmi, množstvím odkládacích přihrádek v interiéru, pohodlnými křesly nebo velmi slušnou jízdní stabilitou. Připomenout musíme také férovou cenu a bohatší výbavu. Jenže Citroën se za spacetourer nemusí vůbec stydět, přestože při jízdě nepůsobí tak jistě a posádka má k dispozici méně místa. Francouz u nás zabodoval krásně komfortním naladěním podvozku, jemným řazením, dynamikou zrychlení, a hlavně příznivou spotřebou.

Jak známkujeme

Známky se odvíjejí od nejlepšího auta v dané kategorii a hodnoceném parametru. Měřitelné veličiny známkujeme podle odstupu od lídra. Nově hodnotíme po půl stupních. Do 5 % ztráty přidělujeme ještě známku 1,00, dále je stupnice po 10 %. Za odstup 5 až 15 % dáváme 1,50, za 15 až 25 % 2,00 atd. Příklad: Nejlevnějším užitkovým vozem s délkou 5,3 metru, vznětovým motorem s výkonem nad 120 kW a automatickou převodovkou je Toyota ProAce 2.0 D-4D 130 kW 8AT Kombi, která po splnění požadavků na výbavu Světa motorů stojí 893.585 Kč včetně DPH. Dostává tedy jedničku, stejně jako auta s cenou do 938.550 Kč. Za cenu od 938.551 Kč do 1.027.623 Kč udělíme známku 1,50 atd. Podobně postupujeme i při subjektivním hodnocení (vzhled, zpracování), vždy vyčíslujeme odstup od nejlepšího. Známku můžeme dále upravit, pokud chceme zohlednit například extrémně bohatou výbavu, nadstandardní záruku a podobně. Známka za oddíl Cena a výbava není součástí celkového hodnocení! Jedná se o samostatnou disciplínu.