Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

DAF a jeho výlety do světa osobních automobilů ve velké galerii

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (5)
DAF Trucks N.V. letos oslavuje 90. výročí od svého založení. Dnes je tato firma vnímána jako jeden z největších výrobců nákladních vozidel v Evropě, ale téměř třicet let produkovala i malé osobní automobily.

Společnost DAF Trucks N.V. se během devadesáti let vypracovala na jednoho z nejvýznamnějších světových výrobců nákladních vozidel. Historie společnosti se začala psát 1. dubna roku 1928, když si nizozemský inženýr Hub van Doorne založil v Eindhovenu malou dílnu.

Hub van Doorne si svoji eindhovenskou dílnu otevřel v jedné z budov pivovaru Coolen. Zpočátku prováděl drobné svářečské a kovářské práce pro město, výrobce osvětlení a rádií Philips a další firmy.

V průběhu hospodářské krize se Hub van Doorne spolu svým bratrem Wimem rozhodli expandovat. V roce 1932 začali vyrábět přívěsy a změnili si název na Van Doorne’s Aanhangwagen Fabriek (Van Doornova továrna na návěsy), zkráceně DAF.

V roce 1949 sjelo z montážní linky první nákladní vozidlo DAF a společnost se přejmenovala na Van Doorne’s Automobiel Fabriek. O rok později vyrostla první specializovaná továrna na nákladní vozidla a začala výroba tří-, pěti- a šestitunových podvozků.

Vedle vývoje a výroby užitkových vozidel se DAF v padesátých letech zaměřil i na osobní automobily a výsledkem byla linie modelů, na jejímž počátku stál ve druhé polovině padesátých let představený malý čtyřmístný vůz.

DAF 600

DAF uvolnil první informace o svém osobním automobilu koncem roku 1957 a veřejnosti jej poprvé představil v únoru roku 1958 na autosalonu v Amsterodamu, ale výroba se rozběhla až v roce následujícím.

Dvoudveřový automobil s rozvorem náprav 2050 mm, celkovou délkou 3610 mm, šířkou 1440 mm a výškou 1380 mm zákazníky zaujal svým designem, technikou, výkony i cenou a DAF získal čtyři tisíce objednávek.

DAF 600 měl ve své přídi uložen vzduchem chlazený plochý dvouválec o objemu 590 cm3, disponující nejvyšším výkonem 14 kW (19 k) při 4000 min-1 a točivým momentem 45 N.m při 2500 min-1. Tyto hodnoty mířily na kola zadní nápravy prostřednictvím samočinné převodovky Variomatic s plynule měnitelným převodem.

Za návrhem a vývojem převodovky Variomatic stál Hub van Doorne, který přišel s nápadem samočinného převodového ústrojí s klínovými řemeny. Konstruktér Johan van der Brugghen navrhl systém, ve kterém se točivý moment motoru přenášel přes spojku a krátkou spojovací hřídel do skříně s dvojicí řemenů a dvojicí axiálně posuvných řemenic kuželového tvaru. Řemenice byly spojeny s hnacími hřídeli zadních kol, takže plnily také funkci samosvorného diferenciálu.

DAF svůj první osobní automobil vyráběl v letech 1959 až 1963, ale dva roky před ukončením jeho produkce rozšířil svou nabídku o jeho výkonnější provedení, které bylo nabízeno jako samostatný model.


DAF Daffodil

DAF 600 byl v roce 1961 v nabídce své značky doplněn o sourozence v podobě modelů 750 a Daffodil. Tato dvojice se svým starším příbuzným sdílela karoserii i převodovku Variomatic, ale odlišovala se pohonnou jednotkou a výbavou.

K pohonu dvojice nových modelů uvedených v roce 1961 sloužil plochý dvouválec o objemu 746 cm3, který byl naladěn na nejvyšší výkon 19 kW (26 k) při 4000 min-1 a točivý moment 58 N.m při 2800 min-1. DAF 750 byl automobilkou nabízen v letech 1961 až 1963 jako levnější varianta modelu Daffodil 30.

V průběhu roku 1963 tuto dvojici i výchozí DAF 600 nahradil jediný model, jímž se stal DAF Daffodil 31, který se od svých předchůdců po mechanické stránce prakticky nelišil, ale měl přepracované povrchové panely karoserie. Pod touto úpravou byl podepsán italský designér Giovanni Michelotti, který pracoval i na další modernizaci, kterou byl Daffodil 32 z roku 1965 a rovněž i následujících vozech značky DAF.

V letech 1961 až 1963 bylo podle dostupných informací vyrobeno 16.767 exemplářů typu 750, zatímco Daffodil má mít na svém kontě celkem 132.919 vozů všech svých provedení z let 1961 až 1967.


DAF 33

DAF na Daffodil 32 a jeho předchůdce navázal v roce 1967 typem 33 s důkladně přepracovanou dvoudveřovou karoserií s rozvorem náprav 2050 mm, celkovou délkou 3620 mm, šířkou 1440 mm a výškou 1380 mm. Design vozu byl dílem tehdy již dvorního návrháře značky DAF, jímž byl Giovanni Michelotti.

Vedle pro značku DAF tradiční tříprostorové karoserie s jedním párem dveří byl typ 33 v nabídce i jako lehký užitkový automobil s dvou- nebo čtyřmístnou karoserií. Koncem šedesátých let byl automobilkou DAF postaven prototyp 33 Buggy s otevřenou laminátovou karoserií, k jehož sériové výrobě však nedošlo.

V přídi typu 33 se ukrýval známý vzduchem chlazený plochý dvouválec o objemu 746 cm3, který byl naladěn na nejvyšší výkon 19 kW (26 k) při 4000 min-1 a točivý moment 58 N.m při 2800 min-1. Tyto hodnoty i nadále mířily na zadní kola prostřednictvím převodovky Variomatic.

DAF 33, jehož pohotovostní hmotnost byla pouhých 660 kg, dosahoval nejvyšší rychlosti přes 110 km/h. V roce 1972 došlo v rámci modernizace k nahrazení 6V elektroinstalace modernějším 12V řešením. Výroba typu 33 byla ukončena v roce 1974.


DAF 44

DAF 44, který byl představen v září roku 1966, byl prvním osobním vozem značky, u nějž došlo k výraznějšímu nárůstu rozměrů i jízdních výkonů a rovněž se stal prvním typem, jehož výroba probíhala v novém podniku v Bornu v provincii Limburg.

Karoserie typu 44 s rozvorem náprav 2250 mm, celkovou délkou 3850 mm, šířkou 1540 mm a výškou 1380 mm byla opět dílem italského designéra Michelottiho. Vedle dvoudveřového provedení se stupňovitou zádí byl model 44 nabízen i jako praktické třídveřové kombi.

Vedle větších rozměrů a prostornějšího interiéru se ve srovnání se svými předchůdci mohl DAF 44 pochlubit i větší a výkonnější pohonnou jednotkou v podobě vzduchem chlazeného plochého dvouválce o objemu 844 cm3. Tento motor disponoval nejvyšším výkonem 25 kW (34 k) při 4500 min-1 a točivým momentem 71 N.m při 2400 min-1.

DAF 44 s převodovkou Variomatic před zadní poháněnou nápravou a pohotovostní hmotností 725 kg byl schopen dosáhnout nejvyšší rychlosti kolem 125 km/h a z 0 na 100 km/h akceleroval za 34,0 s.

Technika typu 44 byla využita pro lehké užitkové vozidlo, které v letech 1969 až 1971 pro švédskou poštu vyráběla pod označením KVD 440/441 společnost Kalmar Verkstad AB.

DAF vyráběl typ 44 do listopadu 1974 a brány závodu v Bornu od zahájení produkce opustilo celkem 167.902 vozu. Pokračovatelem designu i techniky se ovšem stal typ 46, který byl uveden v listopadu 1974 s přepracovaným interiérem a upraveným podvozkem ve stylu typu 66. Do ukončení výroby v roce 1976 vzniklo celkem 32.353 vozů typu 46.

DAF 44 se stal podobně jako model 600 základem pro řadu dalších modelů, odlišujících se především výkonnějšími pohonnými jednotkami a rovněž úpravami na podvozku a v oblasti designu.


DAF 55

První novinkou na základech modelu 44 se již v prosinci roku 1967 stal DAF 55, který byl zároveň prvním vozem své značky, v jehož přídi nebyl uložen plochý dvouválec. Pohonnou jednotku z vlastního vývoje totiž nahradil kapalinou chlazený řadový čtyřválec Renault B110 o objemu 1108 cm3 s nejvyšším výkonem 33 kW (45 k) při 5000 min-1 a točivým momentem 80 N.m při 2800 min-1.

V souvislosti s instalací čtyřválce upraveno odpružení předních kol, kdy přední příčné listové pero nahradily torzní tyče. V případě brzdového systému došlo k použití dvouokruhového a původní bubny typu 44 nahradily na přední nápravě kotoučové brzdy.

Vzhledově se DAF 55 od výchozího typu 44 lišil prakticky jen mřížkou masky chladiče na přídi karoserie dvoudveřového sedanu. Ten byl uveden na trh koncem roku 1967 a v září roku 1968 se v nabídce objevilo i třídveřové kombi, které rovněž využívalo kompletní karoserii typu 44 s novou mřížkou masky chladiče.

Zcela novou verzi karoserie přineslo v březnu roku 1968 uvedené dvoudveřové kupé s 2+2místným uspořádáním interiéru a elegantně klesající linií střechy. Toto provedení slavilo u zákazníků úspěch a s karoserií kupé byl údajně prodán každý osmý DAF 55, přestože se nejednalo o příliš praktickou verzi.

DAF 55 ve své standardní podobě s rozvorem náprav 2250 mm, celkovou délkou 3880 mm, pohotovostní hmotností 785 kg a převodovkou Variomatic mohl uhánět rychlostí kolem 135 km/h a z 0 na 100 km/h akcelerovat za 20,4 s. V letech 1967 až 1972 bylo vyrobeno celkem 164.231 exemplářů všech provedení modelu 55.

Giovanni Michelotti využil DAF 55 za základ studie Siluro. Futuristicky působící kupé se stalo při své premiéře v roce 1968 na autosalonu v Ženevě jedním z prvních vozů s klínovitým profilem karoserie, z nějž se následně stala módní vlna, která zasáhla celá sedmdesátá léta a promítla se do designu více či méně slavných vozů.

DAF 55 se dočkal i ostřejšího provedení Marathon, odkazující na úspěch vozu v náročné soutěži London-Sydney, v níž v roce 1968 skončil na 17. pozici. Tato verze byla nejprve nabízena jako sada úprav, které dodatečně namontoval prodejce a zahrnovala zvýšení výkonu na 48 kW (65 k), litá kola, upravené odpružení a úpravy interiéru.

DAF v roce 1971 nabídl přepracovaný typ 55 v provedení Marathon s karoseriemi sedan a kupé, jejichž čtyřválce byly laděny na 47 kW (63,8 k). Dále se tyto vozy mohly pochlubit posilovačem brzd, litými koly a stylovými pruhy na bocích karoserie.


DAF 66

Vrcholem evoluce osobních automobilů značky DAF se stala modelová řada 66, která přímo vycházela z modelů řady 55 a představovala vlastně jejich důkladnou modernizaci, odrážející se v technice i designu.

Pod kapotou měl DAF 66 i nadále uložen čtyřválec Renault B110, ale v upravené podobě s nižšími emisemi škodlivých výfukových plynů. Zároveň tato pohonná jednotka nabízela výkon zvýšený na 35 kW (48 k) při 5000 min-1 a točivý moment 76 N.m při 2700 min-1. V případě provedení Super Luxe byl k dispozici výkon 40 kW (54 k) a pro 1100 Marathon pak až 45 kW (61 k).

Motor s vyšším výkonem doplňovalo nové řešení zadní nápravy, kdy byly kyvadlové nápravy nahrazeny s nápravou De Dion s diferenciálem v kombinaci s převodovkou Variomatic. Toto řešení mělo přispět k lepšímu manévrování s vozem při nízkých rychlostech. S výjimkou základního provedení byly standardem kotoučové přední brzdy.

Přepracovaná technika se ukrývala v modernizované karoserii s novým řešením předních partií, jimž vévodila velká mřížka chladiče. Na zádi byly použity užší koncové svítilny. Design měl i tentokrát na svědomí Giovanni Michelotti.

DAF 66 byl od počátku svého uvedení na trh a spuštění sériové výroby v září roku 1972 nabízen jako dvoudveřový sedan, třídveřové kombi a atraktivní kupé. Vedle karoserií bylo možno volit mezi výbavami De Luxe, Super Luxe a Marathon.

Rok 1973 přinesl model DAF 66 1300 Marathon se čtyřválcem Renault o objemu 1289 cm3 a nejvyšším výkonu 43 kW (58 k). Kupé v tomto provedení dosahovalo nejvyšší rychlosti 145 km/h a z 0 na 100 km/h akcelerovalo za 18,0 s.

DAF 66 se stal posledním sériově vyráběným vozem své značky a v letech 1972 až 1975 vzniklo celkem 146.297 vozů této modelové řady. Závod v Bornu ovšem s výrobou neskončil a pod křídly automobilky Volvo v produkci pokračoval. Díky tomu vzniklo Volvo 66, které se od původních vozů značky DAF lišilo jen v detailech a bylo nabízeno již jen jako sedan a kombi. V letech 1975 až 1980 pak vzniklo 106.000 těchto vozů.


Foto: DAF Trucks N.V., Wheelsage.org, Veterán Auto.cz, Auto.cz

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (5)
9. 4. 2018 10:14
Re: Nutno
Jasně.
Ale malé výkony řemen dnes už jakž takž stíhá. Myslím tím výkon +/- kolem 40 kW.
Avatar - Uživatel_5340709
9. 4. 2018 10:01
Re: Nutno
No právě, když se člověk podívá co muselo ujít Subaru s lineartonicem, nebo audi se steptronicem, tak je jasné, že myšlenka tehdy předběhla technologické možnosti.
Ještě mě tak napadá, že myslím tehdy i experimentovali s gumovým kolem přítlačovaným na rotující plochý talíř, a převod se měnil s poloměrem vzdálenosti přitlačovaného kola na talíř a středové osy talíře. Tohle řešení mám například u pohonu sněhové frézy.
9. 4. 2018 09:12
Re: Nutno
Fungovaly naprosto v pohodě. Musely se však pravidelně měnit, ostatně i jako v těch skútrech. No a tehdy ještě nebyly tak dobré materiály a konstrukce těchto řemenů, proto také čím vyšší výkon, tím dříve potíže.
Avatar - Uživatel_5340709
9. 4. 2018 09:06
Nutno
ještě dodat, že ta variátorová převodovka, v podstatě stejná jak dnešní skútry, byla největší slabinou aut. Prokluzující a praskající řemeny byly na denním pořádku. Přitom myšlenka konstrukce takových lehčích aut byla dobrá.
9. 4. 2018 08:59
DAF 600.
To měl místo blinkrů jenom ty mikro lampičky na B sloupku ??? :-|