DaimlerChrysler: Proč se svatba století nepovedla a koncern se rozpadl?

Výrobci, a to i ti velcí chtějí šetřit náklady. 6. května 1998 došlo k poměrně překvapivé fúzi. Německý Daimler-Benz se spojil s americkým Chryslerem. Jürgen Schrempp a Robert „Bob“ Eaton si v Londýně třásli navzájem rukama, podpis smlouvy provázely úsměvy, ale bylo jasné, že tohle není aliance dvou rovných automobilek, nebo vlastně koncernů, chcete-li. Sešly se dvě hvězdy, ale ta trojcípá hvězda vzala „Pentastar“ do čistírny. A to byla o rok mladší, tedy pokud počítáme existenci od sloučení původně konkurenčních německých firem.

Nejdřív zisky, potom pád

Rozhovory začaly už v lednu, trvaly pouhé čtyři měsíce. I když se celá transakce v hodnotě 37 miliard dolarů nazývala „sloučením rovných“, případně „manželstvím z nebes“ (obojí byla Schremppova slova), Daimler-Benz nejmenší z americké Velké trojky prakticky převzal, koupil 92 % akcií a vznikla společnost DaimlerChrysler AG, používal se módní přepis bez mezery. A to chtěl také šetřit, jeho vozy byly příliš drahé. I výrobně, navíc dále sílil tlak na snižování emisí. Ještě k tomu měl za sebou průšvih s třídou A a jejím losím testem. Krok musely ještě schválit příslušné evropské a americké úřady,

Na počátku přišly sice zisky a přijalo se 19 tisíc nových lidí, ale v souvislosti se spojením (či spíše akvizicí) se strhla lavina soudních sporů, investoři, kteří chtěli své finance vložit do Chrysleru, se bouřili. Eaton odstoupil z funkce šéfa už na přelomu milénia, kdy samotná americká část vykázala ztrátu 512 milionů dolarů. Schrempp tehdy v rozhovoru pro Handelsblatt potvrdil, že rovnocenné partnerství byla lež.

Odlišná mentalita

Kultura obou společností z opačných stran Atlantiku se střetla, odlišné mentality spolu nebyly schopny najít řeč, i když se Daimler snažil, včetně školení a workshopů. Motivační program byl ovšem zrušen, což vyústilo v masový exodus nejtalentovanějších lidí i dlouholetých manažerů a designérů ze „zámořské pobočky“. Sdílení komponentů, které si Američané představovali, navíc nefungovalo, Daimler se zdráhal poskytnout svoje platformy i díly, takže Chrysler neušetřil. Takový Volkswagen se vůči svým koncernovým značkám chová úplně jinak.

K jistému průlomu došlo na začátku tohoto století. Jistě, turbodiesely Mercedesu se objevily v retro MPV PT Cruiser, neúspěšné Chryslery Crossfire vznikly na platformě roadsteru SLK a používaly i jeho vidlicový šestiválec 3,2 l. Velká dodávka Sprinter se pak objevila v USA jako Dodge (kromě značky Freightliner, ale tu už Daimler vlastní od května 1981). Ale to bylo prakticky až na výjimky všechno.

Úspěšných modelů pomálu

Poměrně úspěšný byl jinak třeba Chrysler 300C, který v sobě skrýval E-Klasse W211. Typickým příklad propadáku však představoval Sebring ve své druhé generaci (2001-2006). Mizerně ovladatelné a příšerně nekvalitní auto nesnášeli všichni. Jeremy Clarkson se o něm vyjádřil, že jen „převádí palivo na hluk“ a následně dodal: „Tohle vyrobil buď totální pitomec, nebo čtyřleté dítě.“ Propojení obchodních sítí nepřicházelo v úvahu, plánovala se jen americká část, proti čemuž byly ovšem dealeři.

Miliardář Kirk Kerkorian v dubnu 2005 ostrouhal, ten hodlal koupit amerického výrobce už v polovině 90. let a tehdy se o to pokusil podruhé žalobou na německou stranu. Ceny akcií následně spadly takovým způsobem, že Jürgen E. Schrempp z čela společnosti ke konci téže sezóny odešel a nahradil jej Dieter Zetsche, který je v čele dodnes. Přišel... od Chrysleru a Američané mu neřekli jinak než „Dr. Z“, na čemž si dokonce svého času zámořská automobilka založila reklamní kampaň. Výměna na nejvyšších postech byla dokonána... Zetscheho už prosadil Schrempp po zmíněném odchodu a výměně amerického managementu, stejně jako Wolfganga Bernharda. Krátce se ve vedení samotného Mercedesu, tedy značky, vystřídali ještě Jürgen Hubbert a Eckhard Cordes.

Propouštění a konec spolupráce

Jenže i on začal díky svazku churavět a propouštět: o práci přišlo 14 tisíc lidí. Zároveň se DaimlerChrysler zbavil podílu v Mitsubishi Motors Corporation. V červnu 2006 se uzavřely brány původní továrny Willys-Overland v Toledu, což mají mnozí hlavně Němcům dodnes za zlé. V roce 2007 přišel definitivní konec. Chrysler sám za předešlý rok ohlásil masivní ztrátu 1,5 miliardy dolarů a jasně řekl, že propustí 13 tisíc zaměstnanců. V květnu bylo oznámeno, že americká automobilka přechází pod investiční společnost Cerberus Capital Management, ačkoli mezi zájemci bychom našli i General Motors, kanadského dodavatele dílů Magna International a investory Blackstone. Ani Kerkorian napotřetí neuspěl. Transakce byla dokončena v srpnu a její hodnota činila 7,4 miliardy dolarů. Jenom!

Německý výrobce změnil své jméno na Daimler AG. Trochu paradoxně vypadlo příjmení toho důležitějšího vynálezce: Carla Benze. Nová společnost dokonce musela pořádat Jaguar, respektive Ford o práva na značku, ačkoli britský Daimler vznikl přesně opačně! Stálo ji to 20 milionů dolarů...

Daimler si ponechal si zprvu takřka 20 % akcií Chrysleru, ale nakonec se jich zbavil. Cerberus přímo jemu zaplatil 1,35 miliardy dolarů, jenže Němci sami v USA proinvestovali 2 miliardy a investiční společnosti poukázali zase zpátky 615 milionů dolarů.. Sice sami krváceli na Maybachu a Smartu, ale to v tu chvíli představovalo podružnou záležitost... Ukázalo se, že spojení bylo vlastně špatnou myšlenkou už od začátku, sešly se dva koncerny s rozdílným image... Jürgen Hubbert se koneckonců o produktech Chrysleru vyjádřil jako o „šrotu“.

Bankrot a FCA

Když následně udeřila krize a odbyt klesal, nová Chrysler Group LLC vyhlásila v dubnu 2009 řízený bankrot, stejně jako General Motors. Dostala vládní půjčku, kterou splatila skoro celou a poté skončila v náruči tehdy ještě ne zrovna zdravého Fiatu. Před třemi lety byl vytvořen nový koncern Fiat Chrysler Automobiles (FCA). Nedávno proběhly médii spekulace o tom, že se chce spojit s Volkswagenem, ale Sergio Marchionne najednou nemá zájem. Uvidíme, jak celá věc dopadne.

Každopádně Chrysleru zbyly v nabídce některé komponenty z této éry, i když už od nutného rozvodu uplynula takřka dekáda. Dodge Challenger čtvrté generace byl navržen v roce 2006 a toto kupé se vyrábí stále, Jeep Wrangler pořád požívá šestistupňovou manuální převodovku, samočinný „pětikvalt“ A580 pochází také z této doby. Dokonce i současný Grand Cherokee má ještě platformu Mercedesu.