Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Dakar 2018: Gabriela Novotná - Chci se vrátit!

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)
O několik dní dříve než plánovala, se vrátila Gabriela Novotná, první česká motocyklové závodnice na Rallye Dakar. K předčasné cestě domů ji donutila zlomenina klíční kosti pravé ruky po pádu v desáté etapě.

Slavná soutěž ji však uchvátila. „Rozhodně se chci příští rok vrátit,“ prohlásila odhodlaně v pátek odpoledne na pražském letišti, kde poskytla webu www.auto.cz tento rozhovor.

Od třetí etapy šplhala v průběžném pořadí výš a v úterý 16. ledna byla v cíli hodnocena na 84. místě. V tu chvíli však už věděla, že nemůže pokračovat. Mohl za to pád devadesát kilometrů před cílem ve vyschlém řečišti. „Neviděla jsem kámen, který byl v řečišti zahrabaný v písku, a najela do něj. Bohužel se mi povedlo narazit do něj předním i zadním kolem. Takže jsem chvíli jela po předním, ale neustála to a spadla na rameno,“ řekla devětadvacetiletá česká reprezentantka.

Bylo vám jasné, co se stalo?

Bolelo to, ale já v tu chvíli nevěděla, jak moc je to vážné. Ve zbývající části etapy jsem čtyřikrát spadla, protože ruka mě bolela a motorka nešla udržet. Čtyřikrát se mi jí povedlo zvednout, i když se mi točila hlava a já se musela vydýchat a napít, abych mohla pokračovat dál. Když jsem spadla popáté, už mi bylo špatně a já neměla sílu. Po nějakém čase přijela skupina lidí na čtyřkolkách a mezi nimi i Olina Roučková. Pomohla mi mašinu postavit a říká: „Můžu jet s tebou? Mám rozbitý roadbook.“ Tak jsme „dali“ do cíle dámskou jízdu.

Do jaké míry se splnil váš sen o velkém závodě?

Nezapomenutelná atmosféra, opravdu mraky fanoušků, to se musí zažít. Každý den jsem dojížděla do bivaku s úsměvem, šťastná, že můžu pokračovat dál. Pořadatelsky to bylo zvládnuté špičkově. Když vidíte dění kolem sebe, tak je neuvěřitelné, co musí organizátoři zvládnout. Zkušení borci říkali, že to A.S.O. trochu přešvihla, protože nebývá zvykem, aby i tovární jezdci dojížděli za tmy.

Bývala jste v cíli jednotlivých etap hodně unavená?

Nebylo to tak dramatické, po dobré kondiční přípravě se to dalo zvládnout. Duny v Peru nebyly to nejtěžší, pouze čtvrtý den byly hodně vysoké, ale to nebylo to nejhorší.

Co bylo to nejtěžší?

První polovina maratonské etapy, kdy se jelo po hodně měkkém písku, přes velbloudí trávu a díky husté vegetaci se dalo jet jen několika stopami. Navíc byly už hodně rozježděné. Podobné to bylo v etapě, kdy jsem spadla. Tam se jelo taky prakticky jednou stopou ve vláčku skoro tři sta kilometrů. To není nic invenčního, člověku se to zajídá.

Neměla jste problémy s navigací?

Vůbec ne. Naopak v té nešťastné etapě byla dvě navigačně náročná místa, která se mi podařilo zvládnout a dohnat ztrátu z předchozí jízdy. Každý den večer jsem přípravou itineráře na další etapu trávila minimálně dvě hodiny.

Kolikrát jste končila za tmy?

Dvakrát. Premiérově v první části maratonské etapy a pak, když jsem dojížděla se zraněním.

Zažila jste situaci, kdy vám na trati někdo pomohl (kromě zmíněného setkání s Olgou Roučkovou) a kdy jste naopak pomáhala vy soupeřům?

Často se mi stávalo, že jezdci se mě ptali na správný směr nebo orientační body. V takovém případě bylo nejjednodušší jim říct, aby se zařadili za mnou. Naopak mě několikrát pomohli soupeři zvednout motorku, když byla zahrabaná v písku. To jsou ovšem věci, které se dějí běžně. Většina závodníků ví, že se může do podobné situace dostat brzo sama.

Potkávala jste se s českými jezdci na trati?

Prakticky denně jsme se potkávali s Honzou veselým, který jel podobné tempo jako já. A hezky jsme si zazávodili s Rudou Lhotským, než musel odstoupit.

Sledovala jste, jak si vedete v průběžném pořadí v kategorii motocyklů?

Jenom orientačně. Spíše mě zajímalo pořadí žen, kde mě byly za soupeřky dvě holky z továrních umů a jedna z amatérského s tovární podporou. Povedlo se mi předstihnout Mirjam Polovou z Nizozemska, pak vypadla Španělka Rosa Romero Fot. Přede mnou zůstala pouze ostřílená Laia Sainzová, takže já odstupovala z druhého místa mezi ženami. To přijde taky hodně líto.

Poznamenalo vás zranění lídra týmu Ondřeje Klymčiwa?

Všechny nás to pochopitelně zasáhlo. První dny jsme řešili, zda budeme moci chodit a nikoho nás v té době moc vlastní výsledky ani příliš nezajímaly. Ondra je ovšem bojovník.

Z letiště vás odvezli do střešovické nemocnice. Máte představu, jak dlouho tam pobudete?

Čekají mě rentgeny, různá vyšetření, aby se zjistilo jaký způsob operce zvolit. Pak uvidíme. Dakar určitě budu sledovat dál. Měli jsme úžasný tým a báječnou atmosféru. Přeju Petru Vlčkovi a Bilu Congerovi, aby dojeli na cílovou rampu.

Chcete startovat na Rallye Dakar¨také příští rok?

Rozhodně a jednoznačně říkám: „Chci se vrátit.“

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)