Deník Czechs4Monte: Ocitli jsme se v obklopení kopců

Ráno po etapě z Monaka do Velence jsme si raději přivstali. Jednak jsme chtěli strávit klidnou snídani ve Valence a pak bylo důležité si prohlédnout startovní pole. Každý má na svém závoďáku nějakou specialitu, kterou stojí za to prozkoumat. Měli jsme dost času na to, abychom dokonce podali i protest proti posádce Volva Amazon, která nás v předvčerejší etapě ignorantsky brzdila. Ale byli jsme překvapeni, neboť nikdo naší stížnosti příliš pozornosti nevěnoval. Jeden Nor nám vysvětlil, že když vás někdo v testu blokuje, je to váš problém. Ok, pro příště víme, že cestu si musíme najít sami.

I když jsme byli ještě trochu rozladěni z našeho předchozího výsledku, snažili jsme se naplno. Od začátku jsme soustředěně řídili a navigovali. Kdyby byl sníh, bylo by to pro nás lepší – máme motor vzadu, umíme řídit a drsné podmínky by oddělily zrno od plev. Jelikož bylo ale víceméně sucho a slunečno, namísto štěkavých pokynů do interkomu jsme během testů jen snadno kontrolovali rychlosti a vzdálenost a přitom se kochali neskutečnou krajinou, kterou jsme projížděli. Byl to nádherný výlet, i když náročný – startovalo se dle pořadí z minulého dne, což dává logiku. Ti nejlepší jedou první a nehrozí, že potkají v testu „gentlemana“, který to prostě nedává a bude je brzdit.

My startovali někde na konci, ale nevadilo nám to. Pochopili jsme, že zásadní je letět všude mimo testy, co to jde, abychom měli čas na servis a komunikaci s médii. Zároveň jsme se dokázali protáhnout, dát si něco k jídlu a pohodlně pokračovat dál.

Při prohlížení výsledků dnešních zkoušek jsme si uvědomili jednu zásadní věc – tady jsme absolutní amatéři, profíci jezdí úplně jinou ligu. Zatímco my při dodržování rychlostního průměru měli odchylku například 10 m, oni to dávali na metr přesně. Nechápeme, během 30 kilometrového úseku nevíte, kdy vás kde budou měřit, takže je nutné jet pořád přesně. To znamená synchronizovat tripmaster s krabičkou, která dle zadaného průměru ukazuje, kde je třeba na trase být. Není to tak lehké, když se objeví několik vracáků do kopce...

Náročné, krásné, dlouhé a plné závodního sexappealu – takové je Monte Carlo Historique. My už začínáme věřit, že se dostaneme do cíle. Škoda 110 L, která mimochodem sklízí obdiv od mnoha lidí kolem včetně zkušených posádek, se sem vrátila po 45 letech. Máme jen jeden cíl – projet cílovou bránou v Monacu. Tak nám držte palce, ať to zítra zvládneme!