Deník Czechs4Monte: Osudové číslo je na místě. Jdeme na to!

Výjimečnou událostí nemyslíme jen samotný rituál, při kterém se každý snaží za pomoci sebelepších prostředků dostat na auto ono „osudové“ číslo, ale fakt, že se ten velký sen začíná plnit. Při přípravě tak velké výpravy, jako je výlet party bláznů na Monte Carlo Historique, řešíte stále až příliš moc věcí a většinu z nich nestihnete. Potom na místě zjistíte, že tým nefunguje tak, jak jste si představovali. Anebo když si nalijete čistého vína, tak se sami o sobě dozvíte zajímavý fakt – nejste nic jiného než nadšenec, který pluje v opojení svým ideálem daleko za hranou reality. A tenhle kluk a jeho parta se najednou dostanou na akci, která patří k nejprestižnějším v Evropě! To jen na vysvětlenou toho, proč je lepení závodního čísla na bok karoserie tak zásadním rituálem…

Dále tu máte složitou logistiku, dlouhé hodiny pozorování krajiny z okna jedoucího auta, seznamovací večírek a upocené oblečení. Než se vůbec začalo, bylo to celé k nevydržení. Ivan i František se tak těšili do auta, že nevnímali okolí, ale to zase potřebovalo pochopit smysl všeho. Do poslední chvíle chyběly peníze. Zařídilo se to, samozřejmě ne samo. Technické zázemí špičkové, manažerské téměř žádné. Nikdo neznal své místo v týmu – to se teprve mělo stát.

A co je na tom zajímavého? Nic, parta Čechů s řízky v kapse vyrazila na velkou výpravu. Jenomže se neděje každý den, aby deset lidí se škodovkou jelo na Monte Carlo Historique. To není projížďka veteránů, ale regulérní závod. Sedíme zrovna v hotelu Fairmont v Monaku a sledujeme situaci zpoza stolu zaplněného vybranými lahůdkami. Upřímně řečeno máme hlad jako vlci. Jako celá smečka! A to všechno jen kvůli tomu malému rituálu, který se stal začátkem dlouhé cesty.

Z lázeňského městečka v Německu naše Škoda 110L vyplula v pátek v 13:18. Pak jsme strávili dost hodin dálniční jízdy – velká nuda, navíc když se půlhodiny snažíte objet kolonu. Alespoň bylo teplo. V noci jsme dorazili do Langres, útulného francouzského města, kde hořely ohně i srdce fanoušků rallye navzdory noční venkovní zimě. Tam nám dost chyběla vyhřátá „obytka“ našeho týmu, se kterým jsme se nějak minuli.

Čekalo nás skoro 1300 km brutální jízdy, kterou jsme nasávali plnými doušky. Rallye se sjíždí z různých míst – postupně z Bad Homburgu, Osla, Remeše a Barcelony. Teprve před Monakem, což jsme zažili dnes ráno, se sešlo všech 311 účastníků. Závod tohoto typu je prestižní, láká zajímavé osobnosti a je sám o sobě výzvou. I proto dokola probíráme, co jsme mohli zlepšit, kde jsme byli pomalí a kde jsme získali první body. Ale to zatím není důležité, sotva jsme začali. I když je celá akce značně „punková“, konečně jsme tým. Ano, trvalo nám to několik dní a potřebovali jsme se obrnit trpělivostí, ale konečně jsme tým. A nyní budeme tuhle hru hrát naplno.

Největší kouzlo této soutěže spočítá právě v etapě zvané „concentration leg“. Právě to je to, co odděluje zrno od plev. Normální veteránista zajede raději na párek na náměstí, ale pravý sportovní srdcač stráví týden v Monaku a okolí. Samozřejmě, že Rallye Monte Carlo je drahé, ale také tradiční a s nánosem staré slávy, která prosakuje do šedé současnosti a narušuje její jednotvárnost. A za to se prostě platí. Ani náš tým by nezvládl vystartoval bez podpory, a já děkuji bohům (a samozřejmě partnerům), že nám byl tento dar dán.

Nyní jsme upřímně řečeno hrozně unavení, řešíme všechny detaily, organizujeme výpravu, ale nejvíc se těšíme, až zítra usedneme do „Žabice“ (přezdívka Škody 110L Rallye) a vyrazíme na další cestu. Není to jednoduché, naše ega mají na nás velké nároky. Ale musíme vám sdělit, že nic nás v životě nebavilo více než tohle. Jet Monte Carlo Historique je návykové, naprosto jedinečné a přitom davy nepoznané. Ivan byl při příjezdu škodovky na startovní rampu dojatý a svého spolujezdce tím nakazil. Po prvním dnu cítíme začátek něčeho velkého…

Text: Czech4Monte Foto: Steering Media