Deník Czechs4Monte: Škoda 110 L Rallye projela cílem. Dokázali jsme to!

5. 2. 2016 • 14:49

Bylo to náročné, zažili jsme všechno kromě sněhu a ledu, ale i tak můžeme prohlásit, že jsme výzvu v podobě Monte Carlo Historique zvládli! Věříme, že už nyní je každému jasné, že to opravdu není projížďka starých aut po hezkých silnicích.

Zásadní je sledovat čas, to už víme bezpečně. Naposledy jsme vystartovali z Valence něco po desáté hodině a palubní karta od pořadatelů hlásila, že na přejezd do La Turbie (kousek od Monaca) máme 9 hodin a 45 minut. Měli jsme ujet 450 km v rámci Etape Comune před tím, než přijde finále v podobě noční jízdy.

Jelo se báječně. Na naší straně stálo počasí, pohodový provoz i bezproblémová funkčnost našeho závoďáku. Servisní i mediální tým se pohybovaly nezávisle a stíhaly všechno, co bylo domluvené. Jeli jsme celou dobu velmi svižně, takže se občas vyplašila nějaká stařenka či jsme způsobili rozruch na návsi horské vesničky. Bavilo nás to – byli jsme plni optimismu a poučeni z předchozích chyb nabírali jistotu, že dokážeme vylepšit naše umístění. První testy – také pohoda. Na suchu se jede v klidu, i vracáky se dají stíhat. Být sníh a led, bylo by to jistě řidičsky výživnější, ale nám to nevadilo. Hlavní cíl je přece dojet...

V autě jsme v té době strávili už víc než pět dní a bylo to znát. Posádka se výrazně sladila a Ivan i František v pohodě plnili své role. Navíc čím dál jasněji rozeznávali, o čem celé Monte je. Zásadní je jezdit na čas, trefovat jízdní průměr v dlouhých zkouškách (někdy přes 30 km) a nenechat se příliš zlákat zastávkami na kávu a podobně. Opět jsme si uvědomili, že dosáhnout na soutěži tohoto kalibru nějakého úspěchu vyžaduje mnohem víc než jen nadšení a řidičské schopnosti. Příkladem budiž tripmaster – ten náš se rozcházel o cca 50 m na pěti kilometrech, což jsme považovali za přípustné a z hlediska navigace to dostatečně stačilo. Ale abychom během testů (v horských zatáčkách, na úzkém, často nerovném asfaltu) dokázali držet rychlostní průměr například 47,2 km, potřebovali bychom techniku založenou na GPS. I proto jsme se drželi hlavního cíle – dojet do cíle.

Czechs4Monte: Kompletní přehled článků na jednom místě

V duchu jsme si říkali, že nám všechno funguje až moc dobře a že nemáme problémy. No a ty samozřejmě přišly – tedy zejména jeden. Během 2400 kilometrům jsme totálně zničili přední brzdy. Z destiček nic nezbylo, horské průsmyky a ostrá jízda si vybraly svou daň. Zjistili jsme to, svolali servis (zhruba 40 kilometrů před cílem) a dojeli asi sto kilometrů za doprovodu nechutného kovového zvuku. Kluci zamakali – Roman, Honza a Renda se do auta pustili a za 15 minut bylo hotovo, včetně preventivního přezutí na gumy s hřebíky. Vyjeli jsme a zděsili se, protože auto vůbec nebrzdilo. Následovala velmi nepříjemná hodinka, během které jsme řešili, proč nemáme tlak v brzdách. Naštěstí jsme s sebou měli náhradní brzdový válec, takže po určitém laborování se podařilo situaci vyřešit. Opět jsme jeli, ovšem minuli kontrolu v La Turbie, neboť pokud nepřijede do půl hodiny po svém času, jste více méně mimo.

V Monaku jsme už nedoufali v nějaký zajímavý výsledek, ale těšili se na finále. Startovali jsme ve skoro v půl dvanácté, etapa Finale trvala téměř pět hodin. Čekalo nás 187 km v kopcích, což znamenalo neustálé kroucení volantem na horských průsmycích. Noční etapa byla prostě boží – fanoušci na trati, rychlá jízda plná adrenalinu a legendární zatáčky, které projížděly všechny hvězdy rallye sportu. A teď jsme tu byli i my. Je to něco nepochopitelného, nepopsatelného. Všechna ta únava a touha, ženoucí nás do cíle. Hlavně dojet na rampu a nikde to nerozbít. V jedné etapě jsme ještě museli dolévat olej a neustále jsme míjeli nabouraná auta. Je vidět, že i když není sníh, stále je to velká síla.

Pak už se vzpomínky rozmazávají a blížíme se k Monaku. Konečně!!! Všechno ostatní přestává být důležité – už se jen dostat na červenou rampu a projet cíl. Škoda 110 L poprvé od startu v roce 1971 dojela do cíle Rallye Monte Carlo! Zvládli jsme to, splnili úkol a samozřejmě také velký sen jednoho muže – Ivana – a všech, kteří se na této velkolepé akci podíleli.

Děkujeme všem, kteří partě bláznů umožnili strávit ve 40 let starém autě 3000 km divokou jízdou horskou krajinou a dali jim možnost přičichnout neskutečné atmosféře, která provází závod Monte Carlo Historique. Ano, i my jsme nyní součástí historie. Co z toho všeho plyne? Máte-li sen, tak si ho splňte, život je příliš krátký na to, aby člověk řešil blbosti.

S úctou váš tým Czechs4Monte.