Každý máme své názory, své zkušenosti a žijeme ve svém světě, který je vždy souhrnem jedinečných a neopakovatelných dojmů, vzpomínek, zkušeností, je obrazem naší rodiny, našich blízkých, našeho vzdělání, našich emocí... každý takový svět je neopakovatelný a jedinečný a právě proto se mohou naše jednotlivé světy někdy i zásadně lišit. A právě v tom vidím jedinečnost a krásu lidského života.

Jestli chceme nebo nechceme s někým část toho svého světa sdílet či nikoli, je jen na nás. Ano, často se stává, že dotyčný jedinec nemá potřebu s někým něco sdílet, přijmout kousek světa toho druhého nebo naopak část svého světa ukázat někomu jinému. Ale někdo jiný tuto potřebu má. těch druhých je možná víc, jen často nebývají tolik vidět.

Když si přečtu noviny, musím mít zákonitě pocit, že lidstvo je banda *, ktří pokud něco dělají, tak výhradně usilují o svoji záhubu. A v mnoha případech k tomu ani nebyli daleko. Ale každý den se přesvědčuji o tom, že těch druhých je víc, jenže nejsou tolik vidět, neboť na jejich chování a jednání není nic skandálního a tudíž nejsou pro média zajímaví.

Mitsiho postoj chápu a plně jej respektuji. na tomto fóru kecám možná i déle než on, a hromady diskutujících mezi tím přichází a zase odchází. Stále dokola se v podstatě opakuje totéž, protože ti, co sem přišli před pár týdny neví, že ten jejich palčivý problém tu byl řešen již několikrát dávno před tím, než sem vůbec zavítali.

Je samozřejmé, že sem zavítá i spousta mladých frajírků, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli dvakrát, ale upřímně řečeno - když mi bylo 16, taky jsem měl podobné pocity.

Mitsi, musím se toho mládí zastat. Zatímco my jsme vyrůstali v době, kdy veškeré informace technického rázu byly pouze a výhradně technické a "západní" automobilový průmysl byl komerčně nedostupný - tím pádem i informace o něm byly jaksi jednodušší, přímější, techničtější a objektivnější, dnešní mladí to mají podstatně složitější.

My jsem ve zprávách viděli úspěchy budování, horníky uzavíravší nové pracovní závazky, přešťastné šičky u strojů - samý bláboly, ale pozitivní. Dneska by ze zpráv člověk dostal psdotník, protože všude kolem číhá banda zločinců, lhářů, podvodníků, arogantních a bezohledných sobců. Jedinou pozitivní informací celého televizního večera jsou reklamy.

A jak mohou dneska mladí rozpoznat, co je reklama - ať už skrytá nebo otevřená, když je provází od útlého věku jako nejpozitivnější emoce? Zatímco my jsem tak znali reklamu na Triolu, Vitanu nebo Prémiové spoření mladých, oni jsou odmalička ubezpečováni o tom, že celý svět je tu kvůli nim, nemusí se vázat, nemusí nic, protože celý svět za nimi přijde až domů, stačí natáhnout ruku.

Kdo jim má pomoci zapochybovat nad tím, zda to, co "všichni vědí" je skutečně ověřitelné a zda to má jakoukoliv racionální příčinu? Kdo jim může říci, že za takových a takových podmínek nějaká reklamní "pravda" prostě neplatí?

Když jim to nikdo neřekne, tak je to ani nenapadne. Když jim to nikdo neřekne, nemůžeme se divit, že to nevědí!

Jak s takovou informací naloží, je samozřejmě na nich.

Navíc je zde možná víc lidí, než si Mitsi myslíš, kteří pochybují, myslí a utváří si závěry na základě více informací. Mnozí z nich tu ani nic nepíší nebo velmi málo, ale kvanta soukromých zpráv, které každý týden odtud dostávám, jsou jasným důkazem toho, ža jich je hodně.

Obyčejných lidí, kteří mají své problémy a hledají informace, aby dokázali problémy řešit. To, že jsou to často informace přesně opačné, může někdy sehrát roli velmi pozitivní.

A to, že je tu pár přidrzlých pozérů nás snad nerozhodí, né?

V daném případě si ovšem reakci neodpustím: Jestliže někdo pobyl v určité skupině lidí téměř pět let a sdílel s jejími členy přes 5 tis. vlastních příspěvků, jejichž zpracování si vyžádalo čas a úsilí, tak je přinejmenším výrazem elementární slušnosti a úcty vůči těmto "ostatním" (a že jich tu nebylo a není málo...) rozloučit se, resp. oznámit, že další příspěvky už nebudou (tento je naprostou výjimkou!).

Zároveň je nanejvýš vhodné alespoň naznačit důvody, resp. motivy "odstoupení", což jsem také učinil. Ano, někoho tyto důvody mohou třeba i pobouřit, ale snad na ně mám nárok - jsou to prostě "moje" důvody!

Naší společnosti totiž stále více chybí právě ta základní slušnost v mezilidských vztazích, pokora (podle hesla, že "čím víc toho člověk ví, tím více si uvědomuje, jak málo toho zatím ví"), vzájemná úcta a schopnost vnímat a respektovat potřeby a "prostor" toho druhého. A ruku v ruce s tím pak jde dnes už velmi rozšířené všeobecné přesvědčení, že "nepohodlnou" pravdu lze umlčet, vykoupit, zdiskreditovat, uplatit, ukřičet, zahnat do kouta atp., jelikož lidé jednoduše chtějí být klamáni, tak jim to dopřejme, hlavně když z toho budeme mít prospěch... Ano, lze to a jak se ukazuje, v praxi to dokonce výborně funguje - ostatně proto jsem to vzdal. 😢