Ferrari na Concorso d'Eleganza Villa d'Este 2011

Kromě nového Ferrari Superamerica 45 postaveného na zakázku pro newyorského sběratele Petera Kalikowova a závodního P4/5 Competizione Jamese Glickenhause bylo k vidění dalších několik strojů se vzpínajícím se koníkem ve znaku. Ponechme stranou hypermodernu a zaměřme se na ty, které již mají za sebou delší život a kolem sebe auru.

V Cernobbiu na břehu jezera Como bychom letos mezi jinými vystavenými krasavci našli například

černé Ferrari 212 Export z roku 1951. Kupé (nebo chcete-li berlinettu) postavili u Vignaleho a v současnosti ji vlastní Američan Peter McCoy. Exportní verze modelu 212 měly pod kapotou vidlicové dvanáctiválce o objemu takřka 2,6 l a výkonu 112 kW, v některých exemplářích byly zamontovány ostřejší motory vyladěné na 127 kW.

O dva roky mladší kupé 375 America, kterému šaty pro změnu šil Pinin Farina, přivezl Mexičan Jaime Muldoon. Tyto vozy poháněly větší agregáty V12 4,5 l, které supervozu dávaly sílu tří stovek hřebců, tedy 221 kW. Pojem je namístě, neboť na tehdejších silnicích bez rychlostních limitů se s ním movitý majitel mohl rozjet až na 250 km/h.

Klasiku šedesátých let zastupoval na letošní výstavě například Scagliettiho spider 250 GT SWB California ročníku 1963, jehož vlastníkem je Švýcar Jean-Pierre Slavic. Scaglietti stavěl hlavně kupé, otevřená verze je velmi vzácná. Stejně jako jiné verze řady 250, i této bilo v útrobách třílitrové srdce, samozřejmě s tuctem válců do V. Tehdy v Maranellu s výjimkou závodních vozů nepřicházela jiná konfigurace ani v úvahu. Tmavě modrá uzavřená berlinetta této série byla ovšem také k vidění. Pocházela z roku 1962, ve své sbírce jí má Brit Philip Noble a její motor má rovných 250 k, tedy 184 kW.

Konec této dekády reprezentoval modrý spider Ferrari 365 GTS od Pininfariny z roku 1969. Přiletěl opět zpoza oceánu ze sbírky Američana Petera Reada. Jedná se o jeden z exemplářů řady 365 s plochou přední částí a mřížkou, která vzdáleně připomíná žraločí tlamu. 4,4-litrový V12 v tomto případě poskytoval 236 kW (320 k). Kupátka mohla uhánět až 245 km/h, spidery byly o něco málo pomalejší.

Podobné tvary, ale s kulatější střechou, boky a zadní částí vyznával model 275 GTB/4, jehož charakteristickým znakem byla hlavní světla pod průhlednými kryty. Stříbrošedé Pininfarinovo kupé z roku 1968 je majetkem Brita Nigela Allena. Automobily této řady měly sice jen 3,3-litrové dvanáctiválce, ale 224 kW umožnilo pouhých 1,1 tuny lehkému kupé atakovat dvěstěsedmdesátku. Když uvážíme, že tomuhle kousku je letos 43 let a byl určen pro běžný provoz, nezbývá než smeknout.

Mezi poválečnými sportovními vozy bychom našli červené Ferrari 375 MM, jenž vlastní Rakušan Andreas Mohringer. Tmavě rudý spider se startovním číslem 9 prozrazuje závodní nasazení a v roce 1953 jej oblékl Pinin Farina. Maranellští inženýři vedení Aureliem Lampredim dostali z motoru Tipo 108 V12 o objemu přes 4,5 l neskutečných 254 kW. Kupé se rodila také v karosárně Ghia a u Scagliettiho a vážila opravdu muších 900 kilo, spider neměl střechu a čelní sklo suplovala tehdy obvyklá maličká okénka před pilotem a spolujezdcem. Byl tedy ještě lehčí, takže o patřičné zážitky bylo jistě postaráno.

Ferrari Superamerica 45: První fotografie