Ferrari F50 jako auto pro každodenní jezdění? Jde to!

Existuje ovšem minimálně jeden majitel Ferrari F50, který svůj vzácný dvanáctiválec využívá v běžném každodenním provozu. Tímto nadšencem je sedmatřicetiletý britský závodník Nick Leventis, který je mimo jiné zakladatelem závodního týmu Strakka Racing. Ten v letech 2010 až 2016 nasazoval ve vytrvalostním šampionátu FIA WEC prototypy tříd LMP1 a LMP2. Letos míří do série Blancpain GT, v níž jej mají zastupovat vozy McLaren 650S GT3.

Krátké video odhaluje, že Ferrari F50, které je většinou označováno jako nepříliš pohodlný vůz i na poměry své značky, může být celkem praktickým společníkem, který uveze dvě dospělé osoby, středně velkého psa a dokonce i menší nákup.

Ferrari F50 se představilo veřejnosti během autosalonu v Ženevě v roce 1995. Svým označením i designem dávalo jasně najevo, že je nástupcem modelu F40 z osmdesátých let. V případě techniky byla situace ovšem poněkud odlišná.

Ferrari F50 – formule na ulici

Před zadní nápravou je zde uložen dvanáctiválec o objemu 4,7 litru, který poskytoval výkon 382 kW (519 k) při 8500 min^-1 a točivý moment 471 Nm při 6500 min^-1. Tyto hodnoty společně s hmotností 1230 kg a propracovanou aerodynamikou karoserie pomáhaly dvoumístnému vozu k maximální rychlosti 325 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 3,87 s.

Ferrari a jeho superstroje: Od 288 GTO až po LaFerrari

Model F50 neohromoval pouze svými výkony, ale také vzhledem své karoserie, která se mohla změnit z kupé na roadster a zpět. K tomu sloužil jeden jediný snímatelný díl, který tvořila střecha se zadním oknem.

Stříbrný exemplář ve videu je vybaven nouzovou odnímatelnou stříškou doplňující kryt s odnímatelnými ochrannými oblouky za sedadly, na jehož místo upevňuje plnohodnotná střecha s větším zadním oknem.