TEST Fiat Idea Dynamic 1,3 JTD - Řešení nalezeno ve vertikálách

Jedním z nejznámějších historických pokusů dostat velký luxus na malou plochu byla nerealizovaná studie Lexus Landau z roku 1994, která se však potýkala především s nedostatkem zájmu ze strany zamýšlené cílové skupiny. Bohatí na uskrovňování totiž zatím rezignují, takže miniaturizace se týká masovějších skupin.

V poslední době velice módním řešením jsou minivany s nadstandardním prostorem a komfortem na půdorysech malých vozů. Po kategorii Scénic, vycházející z kompaktní třídy nyní přichází čas subkompaktů, mezi kterými udává tón úspěšná Meriva. Nedávno byl představen i malý velký Fiat, vycházející z vyzrálých podvozkových skupin Punta se zvětšeným rozvorem, takže za nápadité reklamní kampaně přijela vozit rodiny nová Idea.

K testu jsme zvolili špičkové provedení Dynamic s nízkoobjemovým vznětovým motorem 1,3 16V JTD Multijet, který si svou hospodárností již získal srdce mnoha českých motoristů. Spořivější rodiny mohou zvolit o 40 tisíc levnější jednodušeji vybavenou verzi Active, u které se lze volbou základní zážehové šestnáctiventilové čtrnáctistovky (70 kW) dostat až na výborných 406.900,-. Na opačném konci ceníku figuruje výkonnější dvouventilový turbodiesel 1,9 JTD (74 kW), nabízený výhradně v provedení Dynamic za 529.900,-, kterážto cena z něj činí velice zajímavou alternativu k Merivě, která je sice ve špičkovém provedení Cosmo se stejně silnou vznětovou sedmnáctistovkou o 15 tisíc levnější, ovšem při dovybavení na úroveň standardu Idey se výhoda obrací na stranu Fiatu o celých 35 tisíc. Levná čtyřventilová dvanáctistovka (59 kW), která by si jistě našla dostatek příznivců, nebyla pro náš trh (zatím) vybrána.

Vzhled Idey je natolik originální, že jsme si na jeho zhodnocení nejprve museli vytvořit měřítka. První pohled budí trochu rozpaky – kontrasty mezi objemnou kabinou a miniaturní přídí a konvenčním předním a naopak ostře řezaným zadním koncem se zalíbí až na druhý pohled. Pak však nacházíme neokoukanou krásu a nejsme sami, o čemž svědčily zvědavé pohledy všude, kde se italská novinka objevila. Na světě, a zvláště v Itálii již vznikla krásnější auta, Idea však našla optimální kompromis mezi praktičností a nadčasovostí a svým neagresivním vzhledem budí v okolí pozitivní emoce. Všude, kde krátké vysoké autíčko projelo, vytvořilo dočasné pole zvýšené ohleduplnosti. Naše Idea se za celý test nestala obětí jediné myšky, naopak jí ostatní neobvykle kolegiálně dělali místo.

Tradičním sklápěcím klíčkem odemykáme – páté dveře je možné odjistit separátně – a při manipulaci s dveřmi si nemůžeme nevšimnout, o kolik se zlepšila kvalita fiatovských karoserií za posledních 10 let. Všechny panty chodí precizně a poskytují výbornou kinematiku. Jen při zavírání je třeba více bouchnout, to je ale daň za účinnou izolaci. Přístup na všechna místa je díky maximálním rozměrům vstupních otvorů bezproblémový, na vysoko umístěné sedačky se nasedá pohodlně a zavazadlový prostor je jak na dlani. Kdyby se páté dveře otevíraly o kousek výše a zavíraly o něco snáze, bylo by hodnocení bezchybné.

Usedáme a necháváme na sebe působit estetiku interiéru. Ta je poněkud nezvyklá, hnědý plast není volbou, která by se líbila každému, ovšem jedná se o čistě subjektivní dojem, navíc jeho velkou výhodou je, že se vrchní části obložení neodrážejí v oknech. Spodní polovina plastových panelů je světle béžová, což prosvětluje a opticky zvětšuje vnitřní prostor. Zamlouval se nám příjemný světlý potah sedadel, na omak příjemný a neklouzavý. Jediný otazník vyvolává představa rozjívených dětí na zadních sedačkách s rukama upatlanýma od čokolády…

Díky výbornému topologickému řešení je na všech pěti sedačkách dostatek místa, i když vzadu by v případě plného obsazení měly sedět spíš děti. Ovšem dva dospělí si tam najdou příjemné pohodlí. Cestující vpředu čekají pohodlné a dostatečně vysoké sedačky, výškovou regulaci, bederní a loketní opěrku však má k dispozici pouze řidič (pro spolujezdce za nevysoký příplatek). Daní za variabilitu jsou krátké sedáky, ovšem vyvážené dobrým bočním vedením. Bolest zad ani zvýšená únava se nedostavila ani po několikasetkilometrové jízdě.

Mnohem zajímavější jsou ale zadní místa. Díky jejich posuvnosti je možno na úkor zavazadlového prostoru vzadu vykouzlit opravdu luxusní místo pro nohy. I vzadu se na vydařených sedadlech sedí příjemně, tím ovšem jejich výhody zdaleka nekončí – opěradla je možné dostatečně pevně aretovat v několika polohách, přičemž v té nejnižší se dá jízda docela pohodlně prospat. Sklopit je lze samozřejmě i dopředu, což platí i pro opěradlo spolujezdcovy sedačky; vznikne tak více než dva metry dlouhý ložný prostor. Zadní sedačky je možné také složit a vyklopit dopředu a proměnit Ideu v minidodávku (1420 l), limitovanou pouze nevalnou užitečnou hmotností 425 kg. Základní objem zavazadelníku – 320 l se dá posunutím sedadel zcela vpřed zvětšit až na velmi dobrých 420 l.

Startujeme a jsme překvapeni výborným odhlučněním pohonné jednotky. Již po pár minutách turbodiesel ztichne na úroveň průměrného zážehového motoru a při všech režimech se její zvukový projev omezuje na tlumené neobtěžující hučení, i svištění turbodmychadla se podařilo eliminovat. Vynikající akustická pohoda je ostatně jednou z hlavních charakteristik Idey, která od Punta zdědila kromě nehlučných motorů i znamenité odtlumení podvozku. Spolu s dobrou aerodynamikou lze za všech rychlostí cestovat v překvapivém tichu a pohodě. Výhled vpřed nemá kromě tradičně silného A-sloupku kousek od očí podstatnější slabiny, vzad je omezen efektními, ale malými zrcátky z Fiatu Stilo.

Všechny ovládací síly jsou minimalizovány, řízení s dvoustupňovým posilovačem nečiní nejmenší problém ani útlé ženské ručce. Příliš nadšení jsme nebyli z řazení – do exaktnosti má daleko a nepříliš hezká a padnoucí řadící páka trpí gumovým chodem a dlouhými drahami. Rychlosti je zato možné měnit bez problémů a v případě potřeby díky dostatečné synchronizaci bleskově. Spojka neskrývá nepříjemná překvapení, pracuje lehce a očekávatelně, lépe než u dříve testovaných Fiatů. Rezervy jsme našli v ergonomii – ovládací prvky jsou roztroušeny na mnoha místech a zejména ty vlevo pod volantem nejsou dostupné právě nejlépe. Líbil se nám dobře vybavený palubní počítač a pohledná přístrojová deska, umístěná centrálně a natočená k řidiči. Nelíbilo se nám zato umístění spínače varovných blikačů – sice na něj lze dosáhnout z řadící páky, ale je nízko a splývá s povrchem palubní desky, takže nahmatat jej v krizi se nemusí povést hned.

Jízda přináší několik specifik, kromě obligátního zvýšeného posezu blízko předního konce vozu v tomto případě i charakteristiku motoru. Maloobjemový turbodiesel s nejvyšším výkonem 51 kW totiž pod dvěma tisíci otáček táhne jen velmi zlehka. Síla motoru pod 2000 ot/min stačí pouze ke zcela nespěchavé jízdě, potřeba svižnější akcelerace znamená bezpodmínečné podřazení. Na druhou stranu zátah motoru nepolevuje až do 5 tisíc ot., takže účinným řešením je prostě udržovat motor ve vyšších otáčkách, čemuž nahrává i kratší zpřevodování. Po překonání hraniční hodnoty dynamika naopak pozitivně překvapuje, i zatížená Idea bez potíží akceleruje i předjíždí a vzhledem k solidnímu kroutícímu momentu (180 Nm) jí nedělají problém ani táhlá stoupání. Limitem pro komfortní cestovní rychlost je hodnota 150 km/h, za touto hranicí již motor nestačí uspokojit požadavky na svižné krátkodobé zrychlování.

Nejpozitivnější zkušenost jsme učinili s podvozkem – jízdní vlastnosti zasluhují nejvyšší ocenění za výbornou kombinaci komfortu a jistoty. Pérování hladce absorbuje nerovnosti i kočičí hlavy, přenáší minimum rázů i zvukových projevů a poskakování po rozbitých pražských vozovkách mění na utěšující pohupování. Zároveň ale díky dlouhému rozvoru poskytuje výbornou směrovou stabilitu a jistotu i v ostře projížděných zatáčkách. Jistě i díky velkým 15“ kolům lze držení stopy označit za bezchybné a trakční schopnosti jako bohatě překrývající možnosti motoru. Podobně bezpečně jsme se cítili i při testu panického brzdění – Idea ztratila jen málo ze své suverenity a ve skutečné krizové situaci jistě významně přispěje ke šťastnému konci.

Další pozitivum jsme zažili při měření spotřeby – s vozem se dá reálně dlouhodobě jezdit s průměrem pod pět litrů na 100 km, firemní materiály nepřehánějí. Tuto vynikající hodnotu jsme dosáhli při jízdním stylu, jaký bude pravděpodobně preferovat většina typických kupců tohoto typu auta – nespěchavém, ovšem bez speciální snahy o extrémní úspornost. Vysloveně dynamický městský provoz s častým plným využíváním potenciálu vozu na palubním počítači ustálil hodnotu 6,6 l/100 km, což je stále výborné. Kromě nízké kategorie povinného ručení motor šetří i na pravidelné údržbě – spokojí se s necelými čtyřmi litry oleje, který má navíc prodloužený interval výměny. Významně narostl i interval povinných garančních prohlídek. K tomu relativně příznivé ceny spotřebních náhradních dílů a z této rovnice vychází velice příjemný výsledek – Idea patří mezi horké kandidáty na nejnižší provozní náklady v kategorii rodinných vozů.