Fiktivní rozhovor syna a otce Schumacherových: Táto, vrať se mi prosím!

Od začátku září 2014 leží legendární pilot doma ve švýcarském Glandu. Interiér jeho obydlí přeměnila manželka Corinna v rehabilitační centrum za 340 milionů korun. Tady by se chtěl Schumi znovu postavit na nohy.

V rezidenci přebývá samozřejmě také jeho patnáctiletý syn Mick – od loňského září vicemistr světa v závodech motokár. Stříbrnou příčku obsadil rovněž v německém kartingovém šampionátu. Často sedává u svého otce a vypráví mu.

Neustále na něj mluví, ptá se, ale nečeká odpovědi, protože Schumi zatím nemůže pořádně reagovat. My jsme i tak dokázali zachytit, o čem je asi ona řeč mladého Schumiho u postele velkého Michaela.

Předesíláme, že jde o fiktivní rozhovor, nikoli přepis nějakého skutečného.

Ahoj, táto…

… tak jsem se vrátil z Belgie. Jeli jsme tam poslední závod německého mistráku. Víš, jak to dopadlo? Zase jsem byl druhý. To je k vzteku, i když si myslím, že mě ošidili. Ptáš se proč? Určitě znáš Davida Beckmanna, závodíme proti sobě už od mých začátků. Dokonce jsem jednou někde řekl, že si dokážu představit naši společnou budoucnost ve formuli 1, ale že je k tomu ještě dlouhá cesta. A od té doby novináři píšou, že jsme jako teď u Mercedesu Rosberg a Hamilton, když taky jezdili káry. Jenomže oni ti Angláni mají bezohlednost snad všichni stejnou. Ať už je to Beckmann nebo v ef jedničkách Hamilton.

Strejda Ralf…

… občas říká, že po sobě s Davidem jdeme fest, ale zatím se nám to pokaždé podařilo ustát. Jenomže tentokrát to ten blbec fakt přehnal. Škoda že to Ralf neviděl. Dostal jsem ve finále od Beckmanna ránu a šel mimo trať. Nakonec mě odmávli jako osmého a to byl malér, protože mi to nestačilo na celkové vítězství. Já měl takový vztek!

Rozhodčí…

… mu nejdříve dali deset sekund penalizace, ale pak to odvolali. Já nadával a samozřejmě mě u toho všichni fotili. To byly zase titulky, že jsem nebyl dost rychlý a připomínám vzteklého otce. A zase vytáhli tu historku z Belgie. Však víš, znám ji z vyprávění, ještě jsem nebyl na světě. Vyprávěl jsi mi, jak jsi v hrozném dešti v belgickém Spa v osmadevadesátém urazil kolo o mclaren Davida Coultharda. Pak jsi za ním šel do depa a chtěli jste se prý prát. No a vidíš, jak se to skoro opakuje. Zase to bylo v Belgii a zase někomu z naší rodiny dělal problémy někdo z téhle Anglie.

Nervy, já vím…

… že jsi mi vždycky říkal, abych se tolik nevztekal. Ale tobě to přece říct můžu. Musel jsem si ulevit. Vždyť je to letos podruhé, co jsem až druhý.

Nejprve v mistrovství světa a teď v německém mistráku. To je k vzteku. Prý budu jako ty. Taky jsi nevyhrál závod mistrovství světa na motokárách, ale

dneska si z toho nic neděláš, protože jsi vyhrál sedmkrát ef jedničky. Mně by stačil pro začátek alespoň jeden titul. Víš, jak mi začali říkat?

Schumi III…

… po tobě a strýčkovi Ralfovi. Slyšel jsi, co se u nich doma děje? Ralf mi říkal, že museli volat policajty. Cora prý po něm začala házet ze vzteku věci, a on si to nenechal líbit. Ještě že u nás doma byl vždycky klid a vy jste se s mámou nikdy nehádali. A teď to o strejdovi navíc nafoukli novináři a jsou toho plné noviny. Uvědomil jsem si, jak bylo super, když jste se s mámou vždycky snažili, aby měla naše rodina klid. Nikde se o nás nepsalo. Kdokoliv se tehdy jen o mně nebo Gině Marii někdo zmínil v tisku, už psali tvoji advokáti, hrozili novinám žalobou a my jsme doma nemuseli nic řešit.

To jsi jezdil u Ferrari…

… a my s Ginou Marií jsme chtěli, abys nás vzal do Madonny di Campiglio, kde se konaly vždy v lednu akce Ferrari. Chtěli jsme ukázat, co všechno

už umíme, ale máma řekla jasně: Ne! Měl jsem tehdy vztek, ale dneska chápu, že jsme se díky tomu nestali veřejnou věcí a nikdo se o nás nemohl otírat.

Možná si pamatuješ…

… jak jsi novináře jednou pustil blízko našeho baráku. Dal jsi dohromady pár takových, co jsou kupodivu slušní. Vzal jsi je ale jenom na mámin ranč, který je kousek odtud. Oni se povozili na koních, pokecali jste a zase se o Schumacherovi psalo dobře. Musel jsem se smát, jak se dají tihle lidé koupit, aby o tobě psali hezky. Dumám, kdy jsi naposledy myslel na Ferrari. Já nedávno. Ale v úplně jiných souvislostech. Vraceli jsme se z toho bláznivého závodu v Belgii a mně bylo jasné, co se mnou za ten můj vztek novináři zase vyvedou. Budu se opakovat, ale napadlo mě, jak jsi byl důsledný, když jsi je od nás držel dál.

Víš, co mám na mysli?

Když jsme se chtěli jet podívat do továrny Ferrari, vždycky jsi vybral den, kdy tam nebudou novinářské návštěvy. Ségra běhala podle vystavených aut

a ukazovala: „To je mámy, to je táty, tohle má Mick a tady je moje.“ Nevím, jak to dělala, ale pokaždé si vybrala stříbrnou káru. A my jsme se všichni smáli, že je jako princezna, která se chce vozit jenom ve stříbrném autě. Taky mě napadlo, jaký dobrý nápad měla máma, když jsem začínal na motokárách. Vzpomínáš, jak ji napadlo, že mě přihlásí na závody pod svým rodným příjmením Boetsch? Myslím, že tehdy nikoho nenapadlo, že to můžu být já. A těch pár našich rodinných kamarádů drželo basu a byli zticha.

Nikdo na tebe nemá

Docela mě „baví“ poslouchat, jak pořád kohokoliv srovnávají s tebou. Stále se ptají, překoná ještě někdo toho Schumachera? Nikdo mi nemusí říkat, jak jsi dobrý, to přece víme nejlíp sami dva, tati!

Co jsem začal závodit…

… poslouchám, jak všichni řeší všechno kolem mě. Tak jsem si zašel na internet. Ty statistiky formule 1 jsou občas fakt dobrá věc. Je neskutečné se dívat, co se ti všechno povedlo. Asi nezažiju, že tě někdo trumfne – a to budu ještě dlouho naživu!

Napadlo tě někdy…

… kolik lidí tě obdivuje? Třeba závod v Belgii 2012, tvůj třístý, ale první, na který jsi nás vzal. Pamatuji si, jak se kolem tebe všechno točilo, ale pořád jsi nás dokázal držet stranou a my jsme tě poslouchali jako všichni lidé okolo. Nikdo z novinářů se nedostal do naší blízkosti, a přitom jsme si to užili. A taky když nejsem v pohodě a něco mě rozhodí, vzpomenu si, jak jsem před šesti lety v motokárách začínal. Jezdil jsi se mnou, ale ne moc, abys na mě nepřitahoval pozornost. Býval se mnou strejda Ralf a dědeček Rolf. Hodně mi vyprávěl o tom, jak jste coby malí kluci začínali a potom jezdili, když vám bylo tolik co teď mě. Hodně mě vyučila doba, kdy se ti stal ten úraz.

Mohl bych do F1…?

… ptám se teď sám sebe. Doktor Marko, který radí Red Bullu a teď dohodil Maxe Verstappena k Toro Rossu, říká, že nejenom mladý Max i Carlos

od starého Sainze, ale i já jsme sice mladí věkem, jenže mentálně na úrovni kluků o šest sedm let starších. Takže nemáme problém jít do formule 1

brzy. Ale musíme být všichni trpěliví – a ty nám musíš pomoct! Přece si nenecháš ujít, až pojedu za dva tři roky poprvé formuli 1. Nemůžu najít lepšího rádce pro závody, než je Michael Schumacher.

Takže ti vzkazuju…

… a nejen za sebe: Vrať se zpátky!

Post skriptum

Umíme pochopit jakékoliv reakce na „rozhovor“, který jste si právě přečetli. Tok Mickových myšlenek vychází v 99 % z reálných skutečností. Nemusíte souhlasit, ale věřte, že chceme podpořit jedinou, zato silnou touhu: víru všech, kteří přejí Michaelu Schumacherovi, ale i francouzskému pilotovi formule 1 Julesu Bianchimu, českému navigátorovi z rallye Petru Grossovi a všem dalším, aby úspěšně bojovali na cestě zpátky do života.

To si přejeme, ať si o nás či o nich myslí kdokoliv z vás dobré nebo špatné.