Finále dlouhodobého testu: Renault Grand Scénic 1.6 dCi

Jaro

Úterý 20. března 2012, v pražských Ďáblicích si přebíráme naleštěné auto s motorem 1.6 dCi. Ač syrový, v prvních dnech si nás okamžitě získává. Hodnoty 96 kW a 320 N.m nevypadají dobře jen v techničáku, i subjektivně se šestnáctistovka vyrovná dvoulitrové kubatuře: je silná, pružná a úsporná. Však hned počáteční stovky kilometrů dělají radost našemu finančnímu řediteli: auto zvládne prvních pět tisíc kilometrů s průměrnou spotřebou pod šest litrů. Tak skvělý výsledek zopakujeme až ke konci roku. Lebedíme si i nad přesným řazením šestistupňové převodovky a agilními jízdními vlastnostmi.

Hodně nám ale vadí prodleva turba v nízkých otáčkách. „Projevuje se hlavně ve městě. Pokud zaváháme a motor neroztočíme, klidně se staneme v křižovatce pražské džungle plné nervózních chvátačů plazivou vránou. Jinak renault jede neuvěřitelně. Takže až na praní se s turbodírou start jako řemen, fialový kamaráde!“ píšeme pak v prvním hodnocení. Na takové tvrzení máme dost střeliva, vždyť s autem v květnu 2012 vyrážíme i k moři kvůli reportáži o mapování slovinské zkratky na cestě k Jadranu.

Léto

Snímky z cest vesele přibývají: třeba k tenisovému ATP stadionu v Umagu dojedeme za 6,1 litru nafty na 100 km. Víc nám motor bere, když mu na Horské Kvildě naložíme na střechu bicykly – spotřebu to zvedá o 1,2 litru. Ve městě se konzumace pohybuje kolem 6,6 litru, na dlouhých štrekách záleží na citu řidiče. „Na hranici šesti litrů by se však měl dostat i ten, kdo má místo chodidla cihlu. Na cestách do dálav oceňujeme velmi přesný a příjemně ovladatelný tempomat,“ píšeme si do palubního deníku.

Rekordy, které si v něm v této době také znamenáme, nakonec zůstanou zlatem a stříbrem až do konce testu: šéfredaktor zvládne zářijové dva tisíce kilometrů na trase Praha–Pag–Praha s průměrně zatíženým vozem při dodržování rychlostních limitů za 5,4 litru. Nejmladší ze všech redaktorů Matouš Jelínek ho později trumfne na obrátce do Vídně s výsledkem 5,2 l. Motor a řidiči jsou na konci léta 2012 v nejlepší formě!

Podzim

Scénic se pomalu blíží ke hranici 30 000 ujetých kilometrů. Krásná sedmnáctipalcová kola vypadají stále dobře, vůz je na nich ale dost tvrdý a na rozbitých okreskách poskakuje. „A rychlejší jízda po D1 nám záda natřese víc než dvě thajské masérky najednou,“ píšeme v hodnocení číslo 2.

V autě ale stále nic nevrže ani nedrnčí a vydrží to tak až do konce testu. Zpracování nakonec můžeme napsat jedničku.

Podobně jako obřímu kufru. Díky výborné variabilitě by na ni mohla dosáhnout i zadní sedadla – jen při jejich vyndávání a nasazování zpět se dost zapotíme. „Když není čas podrobně studovat manuál, nejde to úplně snadno. A na intuitivní postupy zapomeňte,“ čteme si v už docela tlustém deníku auta.

S výjimkou tankování nafty, dolévání kapaliny do ostřikovačů a zákonem daného listopadového přezutí na zimní pneumatiky (slyšitelně hlučnější) vůz pořád nevyžaduje žádné servisní náklady. Dokonce i mor praskání žárovek nás nepotká až do konce testu.

O skvělé kondici svědčí i první servisní kontrola, na kterou jedeme po 30 000 kilometrech. Přijde nás na 6830 Kč, značí totiž jen pravidelné úkony v čele s nalitím nového oleje. Pracovníci servisu v Ďáblicích na voze mění vzduchový filtr a přívod k ostřikovačům. Ty na náš vkus stříkaly málo a příliš nízko.

Zima

Už dříve nás zaráželo, jak slabě auto občas topí. Šéfredaktor při noční cestě promrzl už v září a zima je samozřejmě prubířským kamenem. U dieselových motorů běžně trvá trochu déle, než vytopí velký interiér MPV na komfortní teplotu. Jenže naše topení si počíná mnohem

nevyzpytatelněji. Lednové mrazy zvládá bez problémů: 26. ledna 2013 je v Jablonci při venkovních -21 °C uvnitř auta jako v sauně. Při mnohem vyšších teplotách naopak zima. „Čím to?“ ptáme se sebe i odborníků. Kromě toho, že malý diesel nemá tepla nazbyt a musí si pomáhat elektrickým přímotopem, je občas zmatená automatická regulace. Pochopili bychom, kdyby přímotop nefungoval v sérii krátkých zimních jízd kvůli vybitému akumulátoru. Tím ale rozhodně nebyla zmíněná zářijová cesta šéfredaktora. Vůz zkrátka topí líp v mrazech, a ne kolem nuly, kterou ještě nepovažuje za zimu, docházíme k závěru v redakci.

Technik z Renaultu Luděk Šára má toto vysvětlení: „Vozidlo je vybaveno odporovými ohřívači vzduchu. Řídicí jednotka vyhodnocuje, kdy je dostatečné topení odpadovým teplem motoru a kdy je potřeba dotápět elektricky. Kromě jiného hrají roli zátěž alternátoru, respektive stav nabití akumulátoru vozidla, venkovní teplota, požadovaná teplota v interiéru a podobně. Sada odporů se nepřipojuje, je-li zátěž alternátoru 98 % a vyšší, když venkovní teplota překročí 21 °C, teplota vody 70 °C, napětí na akumulátoru klesne pod 11 voltů či není motor v chodu. Potom pokud nejsou topné odpory aktivní, může být subjektivně vnímaný náběh teploty v interiéru pomalejší,“ píše Šára.

Končíme

Středa 20. března 2013. Venku začíná astronomické jaro a nám nezbývá než za závorou v Ďáblicích autu definitivně zamávat. Uvažujete-li o větším rodinném voze a nechcete finančně vykrvácet, můžeme automobil se jménem Scénic doporučit. Najetých 43 210 kilometrů se na jeho opotřebení nijak neprojevilo. A z nové pětileté záruky můžeme usuzovat, že se dá tenhle závěr vztáhnout na celý model, ne jen na náš konkrétní kousek. Ten si až na vytápění a turbodíru jinak skvělého motoru od nás odnáší na ročním vysvědčení jedničku.

Cena a výbava: Navigace přečte i značky

Renault nabízí pro své vozy vestavěné navigace TomTom, které v sobě mají funkci upozornění na rychlostní omezení. Jak nám dokázal dlouhodobě testovaný Grand Scénic, funguje docela spolehlivě, i v něm ale systém tu a tam zaspal. Potíže dělaly autu hlavně úseky s povolenými 30 km/h ve městech, navigace je často ignorovala a hlásila padesátku i v místech, kde cedule přikazuje třicítku už roky. Skvělé je, že v samotném navigování neměl vůz potíže na většině míst Evropy – spolehlivě nás dovedl i 1000 km k Jadranskému moři včetně nových silnic. Informace jsou totiž čerpány z paměťové karty. Tu stačí vyndat a podklady před cestou zaktualizovat.

Motor a převodovka: Šest litrů s dírou

Naftový agregát je pro auto kategorie MPV ideální volbou. Zvlášť když se šestnáctistovka Renaultu tak povedla. Její základ byl odvozen od dvoulitru z laguny, má tedy lehký blok z grafitové litiny. Těsně podčtvercová konfigurace zaručuje nízké tření, kinematické ztráty i vibrace a pomáhá snadnému vytáčení. Společně s citelnou prodlevou turbodmychadla je ale tato konstrukce příčinou nepříjemné turbodíry – vlastně jediného nedostatku, který nás v dlouhodobém testu trápil. Pod hranicí patnácti set otáček byl motor zdechlý. Podle měření výrobce jsme měli jezdit za 4,4 l, zvládli jsme to o 1,7 litru výš. Výhodou motoru byla nízká spotřeba i při zátěži, což pramení z revoluční technologie dvouokruhové recirkulace spalin.

Díky ní není nutné škrtit sání a obohacovat směs pro redukci oxidů dusíku. Moc jsme si pochvalovali spolupráci se šestistupňovou převodovkou.

Závěrečné hodnocení

Plusy

• Kultivovaný, pružný a úsporný motor
• Pohodlí na dlouhé cesty
• Po 43 210 km téměř žádné opotřebení
• Vhodně odstupňovaná převodovka

Minusy

• Tah motoru z nejnižších otáček
• Výhled na rychloměr přes volant
• Vytápění při teplotách kolem 0 °C