TEST Ford Focus C-MAX 2.0 TDCi – Prostorné, rychlé, naftové…
Po testu zážehové motorizace 1.8 jsme se vrcholné turbodieselové motorizace fordu Focus téměř nemohli dočkat. Jak si poradí opěvovaný podvozek s kroutícím momentem 320 Nm a jak ustojí relativně vysoká karoserie dynamickou jízdu podporovanou velkým výkonem?
Začněme ale napřed odlišnostmi v interiéru, který byl v testovaném voze ve vrcholné výbavě Ghia. Seznam standardní výbavy za nemalou celkovou cenu 750.900 korun je velmi obsáhlý, trochu překvapivě v něm ale chybí například ESP. Pokud ale připlatíme 29.900 Kč, není už prakticky na nejluxusnějším C-Maxu co kritizovat. Kombinace antracitových plastů a světlého koženého čalounění se i po týdnu intenzivního používání zdála nenáchylná k zašpinění (ovšem jak bude vypadat za 3 roky nevím), elektrická parkovací brzda fungovala bezchybně i ve velkých mrazech a do úložných prostor v obrovské schránce mezi předními sedadly se vejde snad úplně všechno…
Příjemný byl (příplatkový) přední i zadní parkovací asistent, vzhledem k omezenému výhledu zejména dozadu jde o velmi doporučenou výbavu. Zajímavostí jsou jen ve výbavě Ghia dodávané směrovky v bočních zrcátkách, kombinované s osvětlením prostoru pode dveřmi. Chvála na účelně uspořádanou palubní desku i ovladače se občas mísí s kritikou za trochu větší strohost, sami se ale po opětovné zkušenosti přikláníme spíše k té obdivující straně. Zavazadlový prostor přístupný pátými dveřmi může být zvětšován či zmenšován posouváním či sklápěním sedadel ve druhé řadě, opět také připomínáme, že C-Max obsahuje pouze dojezdovou minirezervu.
Dvoulitrový turbodiesel o maximálním výkonu 100 kW jsme popisovali již několikrát a pokaždé nezapomeneme zmínit jeho mimořádnou úspornost. Vzhledem k relativně vysoké hmotnosti vozu je jízda v kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou velmi dynamická, byť se samozřejmě nelze obejít bez některých typických vlastností tohoto druhu pohonu. Výrazná turboprodleva v nízkých otáčkách je okolo 2000 ot/min vystřídána nakopnutím celého vozu, kdy přední kola pracují na hranici adheze a řidič má až do 4200 otáček pocit, že sedí v zážehovém třílitru. Pak se ale hluk stane slyšitelným a motor začne volat po přeřazení.
Jízda může mít dvě tváře. Drsným stylem brzda-plyn lze co do dynamiky zrychlení okolnímu provozu s přehledem kralovat, což se projeví na spotřebě ve městě těsně nad devíti litry, mimo město pak lehce pod osmi. Ale i když se nebudeme přímo zaměřovat na spotřebu, lze se stejným autem, s podstatně méně napjatými nervy a s podobným rychlostním průměrem absolvovat městské ježdění za 7,5 l/100 km a mimoměstské výlety za 5,8 l/100 km, což zhruba odpovídá údajům výrobce.
Pokud tedy požadujeme od variabilního vozu kromě úspornosti i více dynamiky, je upgrade z 1.6 TDCI na 2.0 TDCi doporučitelný. 45.000 Kč za 20 kW, 75 Nm a jeden převodový stupeň navíc sice není právě málo, ale vysvětlujte to někomu, kdo chce tahat přívěs nebo prohánět silné limuzíny na dálnicích…