Gran Premio de Penya Rhin 1946: Atmosféra poválečných závodů

Rok 1946 byl přelomový, protože federace AIACR (Association Internationale des Automobiles - Clubs Reconnus) se přejmenovala na FIA, tedy Fédération Internationale de l'Automobile. Tento název nese dodnes. Další novinku představovaly regule, které povolovaly ve Velkých cenách pouze monoposty s nepřeplňovanými motory do 4,5 l, nebo kompresorové stroje s maximálně 1,5 l. Ty se objevily už před konfliktem, tehdy šlo o kategorii „Voiturette“. Když zavládl konečně mír, stala se z nich nová formule A, velmi záhy přejmenovaná na formuli 1. Světový jezdecký šampionát vznikl ale až o čtyři roky později!

Ze skutečně velkých závodů se na starém kontinentu v sezóně 1946 konala jen Grand Prix národů ve švýcarské Ženevě, několik menších klání se pak uskutečnilo ve Francii, Itálii, Británii a Belgii. Posledním z nich však byla pro změnu španělská Penya Rhin na superrychlé trati Pedralbes o délce necelých 4,5 km. Ta vedla částečně kolem barcelonského přístavu a zasahovala do města.

21. listopadu 1946 se sešla na startu pouhá desítka aut značek Maserati, Cisitalia, ERA a Talbot, přičemž trojzubce zastupovala plná sedmička z nich. Na závodiště se ještě přesouvala po ose, takže je bylo možné zahlédnout v běžném provozu! Největším favoritem byl bezesporu Luigi Villoresi, ale jeho Maserati 4CL odešel v 57. kole z celkových 80 motor, stačil alespoň zajet nejrychlejší kolo. Už v úvodu závodu vypadli po haváriích tři piloti: místní borec Palacios, slavný motocyklista Nello Pagani, pozdější mistr světa v jedné stopě a konstruktér Enrico Platé. V oblacích dýmu skončil i Leslie Brooke s vozem ERA. Vítězem se tak stal dnes pozapomenutý Ital Giorgio Pelassa, taktéž s Maserati 4CL.

I tento speciál s řadovým přeplňovaným čtyřválcem 1491 cm³ pocházel ještě z předválečné éry. Byl dílem samotného Ernesta Maseratiho, jednoho z bratrů, kteří založili před sto lety továrnu v Boloni. Zajímavost představovala technika, čtyřstupňová manuální převodovka a hlavně podvozek s rozvorem 2,5 m. Ten měl vpředu nezávislé závěsy a odpružení torzními tyčemi, zadní poháněná náprava však disponovala ještě listovými pery a na obou bychom našli třecí tlumiče. Subtilní, jen 3,85 m dlouhé monoposty vážily 630 kg.

Současné Velké ceny mají těsně nad 300 km a trvají maximálně dvě hodiny. Pelassa i ostatní však strávili na okruhu ještě o třičtvrtě hodiny déle, protože je čekalo skoro 360 kilometrů. Kratičký přehled pochází z archivu Instituto Luce a je v italštině. I když je podbarven dobou hudbou, zachycuje atmosféru dokonale včetně jezdeckých chyb... Navíc záběry ze závodů tohoto období jsou velmi vzácné a dochovalo se jich málo.

Maserati otevřelo v Modeně výstavu ke 100 letům značky