TEST Honda Civic Coupe 1,7 VTEC – Dobře zabalený motor

V očekávání nevšedních zážitků sešlapujeme při 4000/min, kdy drtivá většina řidičů již řadí vyšší rychlostní stupeň, pedál plynu až k podlaze a při čtyřech a půl tisíci otáček TO začne. Z téměř neslyšné zážehové sedmnáctistovky kupátka Honda Civic s výkonem 92 kW se stane sportovní motor s nezbytnou "motocyklovou" zvukovou kulisou, přední kola se zakousnou do asfaltu a vůz vyrazí takovým tempem, že ohromí i majitele naprosté většiny dvoulitrových vozů. Co je na tom však ještě lepší - parádní zátah nepolevuje v celém zbývajícím spektru otáček až do zásahu omezovače, který nás ale neutnul ani při 6500/min, kde už není s většinou obdobných motorů vůbec řeč, ani při 6800/min, kde u tohoto coupé začíná červené pole otáčkoměru (a kdy přichází ke slovu u většiny sériových automobilů). Motor s proměnným časováním a zdvihem ventilů VTEC druhé generace totiž řidiči umožní okusit opojný pocit rovných sedmi tisíc otáček za minutu, a teprve poté řekne dost.

TEST Honda Civic 2.0 i-MMD (135 kW) Sport – Něco na Silvestra

Ovšem ani "začátky" nejsou zrovna špatné. Pokud nastartujete, a ještě jste se nerozjeli, doporučujeme sledovat ručku otáčkoměru, protože ta jediná dává najevo, že motor běží. Jinak se vám totiž může stát, že "nastartujete" podruhé. Do 4000/min je stále velice tichý a jeho zátah v tomto spektru snese srovnání s konkurenčními osmnáctistovkami. Z úžasu jsme ale nevycházeli ani u benzinové pumpy. Vzhledem k tomu, že jsme pohonné jednotce opravdu nic nedarovali a otáčky nižší než 4500/min kupé znalo snad pouze při rozjezdu z klidu, očekávali jsme spotřebu nad 10 litrů, takže nás 8,3 l doslova "uzemnilo". S největším sebezapřením jsme se pokusili civika trochu šetřit, za což se nám odvděčil 7,7 l na 100 km, ale o kolik si řekne při běžném způsobu jízdy vám bohužel opravdu nejsme schopni říci, tovární údaj 6,7 l, ale nejspíš nebude nereálný.

Vůz bez sebemenších obtíží během pár okamžiků po dálnici uhání rychlostí 210 km/h, po chvíli snažení se ručka rychloměru "vyškrábe" až na 215 km/h a na dostatečně dlouhém rovném úseku ji můžete spatřit i na číslici 220. Připomínáme, že je stále řeč o motoru s objemem pouze 1,7 l, který však disponuje "papírovým" výkonem 92 kW při 6300/min a točivým momentem 153 N. m při 4800/min. I v těchto rychlostech je však aerodynamický hluk velmi nízký a stabilita vozu srovnatelná s automobily o třídu výš. Jedinou výtku v souvislosti s motorem lze mít k poněkud horšímu přenosu jeho síly na vozovku, poměrně často se nám totiž prokluzovala kola, a to i na "dvojku".

TEST Honda Civic 1,6 3D - Odlišnější, než se zdá

Pětistupňová převodovka s přímým řazením má naprosto přesné a krátké dráhy, takže je změna rychlostních stupňů otázkou okamžiku, jen její hlavice se nám nedržela zrovna nejlépe. Ostrému motoru zdatně sekundují brzdy, vybavené ABS a EBD, které mají velice příjemný pozvolný nástup, vůz ale zpomalí a zastaví s přehledem.

Zatímco o motoru, převodovce a brzdách lze mluvit jen v superlativech, názory na tvary Civiku Coupe se již mohou výrazněji lišit. Pro mnohé je to nejzdařilejší model současné palety civiků s vyváženými proporcemi a sportovním švihem, jiným zase vadí nepoměr mezi krátkou přídí a dlouhým zadním převisem, což je typicky americký styl - však se také Coupe vyrábí v USA především pro Američany. Na čem se však shodnou všichni je fakt, že by si tento vůz zasloužil standardně šestnáctipalcová kola, namísto stávajících patnáctipalcových.

Interiér má také své klady a zápory. Po usednutí za volant potěší sedadla s velmi dobrým bočním vedením, ta jsou ostatně dostatečně známa již z dříve zkoušených modelů sedan a 5D. U sportovně orientovaného kupé by však přece jen mohla být sedadla o chloupek lepší, zvláště pak sedák. Nenadchne ale jednolitá čerň přístrojové desky, která je tvarově jednoduchá a přehledná, jak je ostatně u Hondy zvykem, u kupé za bezmála 700.000 korun bychom však čekali více noblesy a sportovního šarmu, než kolik poskytuje kroužek řadicí páky, tlačítko na konci ruční brzdy a část madla výplně dveří, vyvedené v imitaci titanu. Zvláště nepatřičně působí černá plastová vnitřní klička dveří. Honda přitom nabízí v katalogu originálního příslušenství dostatek způsobů, jak si kokpit vylepšit, takže by neškodilo část z toho nabídnout zákazníkovi již v základu. Rozčarováni jsme byli z autorádia, hrdě nesoucího logo Honda. Šlo o značku Clarion poněkud postaršího data výroby a odpudivého vzhledu, jeho vyjímatelný panel se navíc viklal a za jízdy drnčel. Na předních sedadlech byl dostatek prostoru ve všech směrech, posaz je navíc takový, jak se na Hondu sluší, tedy velmi nízký. Zato vzadu už to tak slavné není. Pro kolena je sice místa víc než dost, ovšem kvůli klesajícímu zadnímu oknu se dozadu posadí pohodlně jen osoby s výškou do 180 cm. Nepotěší ani pevné hlavové opěrky, integrované do opěradel. To ovšem téhle hondě můžeme klidně odpustit - kupé jsou určena hlavně pro ty sedící vpředu, a na případný převoz dalších tří vzadu bohatě postačí. Překvapí také to, že pro přístup dozadu lze použít pouze sklopné sedadlo spolujezdce, které navíc nemá polohovou "paměť". Volant měl poměrně tenký věnec ale těm, kteří jej budou držet v poloze "tři čtvrtě na tři", bude vyhovovat. Degresivní posilovač řízení by mohl být méně účinný, aby poskytoval větší pocit kontroly vozu, jehož reakce na pohyby volantem jsou rychlé a naprosto exaktní. Paradoxně má tedy řidič z řízení lepší pocit při rychlostech kolem 200 km/h, kdy je jeho účinek posilovače nejmenší.

TEST Honda Civic 1,7 CTDi - návrat nafty

Zvláštní pozornost zaslouží jízdní vlastnosti. Po prvních stovkách kilometrů jsme si byli jisti, že dostat vůz do nedotáčivého smyku lze pouze v tom případě, že to sami zamýšlíte, a i tak to dá opravdu spoustu práce, pokud nejedete zrovna po mokré, či zledovatělé vozovce. Poněkud rozpačití jsme ale byli ze zadní nápravy, která jako by se v každé ostřeji projížděné zatáčce lehce smýkla. Tento pocit byl o to nepříjemnější, že právě nervozita zádě dávala v předstihu najevo, že se vůz blíží mezi adheze a nebylo proto možné uspokojivě rozeznat limit. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že onen pocit smýkání je pouze subjektivní, a může za něho nejspíš kombinace zimních pneumatik a ne zrovna optimální sladění tlumičů s pružinami. To způsobuje pohupování zádi, které řidič pociťuje jako smýkání. Hranice, při níž dojde při příliš rychlém průjezdu serpentinami ke ztrátě klidu zadní nápravy, je však posunuta velice vysoko - Civic Coupe je totiž přísně neutrální. Zadní náprava je však trochu citlivá na přejezdy příčných spár, při nichž dojde k lehkému odskočení.

I samotné nastavení podvozku je na evropské poměry poněkud nezvyklé, není totiž ani měkké, ani tvrdé, což v praxi znamená, že se vůz v zatáčkách naklání, a zároveň se do kokpitu poměrně výrazně přenášejí rázy od přejezdu nerovností.

TEST Honda Civic sedan 1,8 - Američan

Honda Civic Coupe má opravdu výjimečný motor - je dostatečně pružný, velmi výkonný a ve vysokých otáčkách nabízí vynikající dynamiku, to vše při překvapivě nízké spotřebě. Interiér je však až příliš strohý na to, kolik si za tohle kupé Honda žádá, nicméně naprosto přehledný, funkční a s výbornou ergonomií. Cestující na předních sedadlech mají ve všech směrech místa na rozdávání, vzadu je ho však pro hlavu méně. Pochvalu zaslouží velmi přesné řízení, řazení a sedadla s dobrým bočním vedením. Dobrý pocit z neutrálních jízdních vlastností kazilo poněkud zvláštní naladění tlumicí a pružicí soustavy, budící dojem smýkání zádi - tomuhle civiku by spíše slušelo nastavení jeho třídveřového sourozence. Nedotáčivost bylo možné zaznamenat pouze na mokré, či zledovatělé vozovce, jinak byl vůz spíše lehce přetáčivý. Masovějšímu rozšíření tohoto nevšedního sportovně orientovaného vozu bohužel brání na vůz nižší střední třídy poněkud vyšší cena 689.000 korun. Ta však odpovídá bohaté základní výbavě, čítající mimo jiné 4 airbagy, elektronickou klimatizaci, ABS, EBD a dálkové centrální zamykání.