TEST Honda CR-V 1.6 i-DTEC 4x2 - Střídmý hroch

Móda rádoby terénních automobilů, které většinou nikdy neopustí pevnou cestu a někdy ani město, stále přetrvává. Tlak na ekologii však posiluje verze jen s jednou poháněnou nápravou. A to je právě příklad našeho posledního přírůstku v redakční flotile. Test to bude na naše poměry svým způsobem netradiční, neboť nepotrvá rok, ale jen šest měsíců. Vůz jsme totiž nepřebírali zbrusu nový, ale po několikaměsíční zkoušce vytrvalosti v rukách všemožných novinářů a s více než deseti tisíci najetých kilometrů. Auto si užilo své, ještě než nás spatřilo…

Čtvrté pokolení

Když jsme na konci roku 2012 přinesli první český test Hondy CR-V čtvrté generace, neskrývali jsme rozpaky z hrbaté zádě. Čím déle ale CR-V jezdíme, tím více přicházíme originálnímu designu na chuť. Pomalu se dostáváme do fáze, že se nám i zezadu začíná líbit. A taková láska je i v běžném životě mnohem trvanlivější než prudké vzplanutí. Ona je vůbec Honda CR-V prostě pořádný kus auta, který při poslední modernizaci narostl a někde nakypěl. Tady je vždy praktická stránka věci na prvním místě. Až pak jde o krásu.

Jak je honda velká zvnějšku, tak je velká i uvnitř. Interiér je maličko demodé, ale zase se v něm docela rychle zabydlíte. Uspořádání palubních funkcí je poměrně rázovité a chce to nějaký zvyk. Ocenili jsme vnitřní prostornost ve všech směrech. Zadní cestující mají nadprůměrně místa pro nohy, dvoupolohové opěradlo přijde vhod. I tři dospělí vzadu vydrží.

Dost se v redakci přeme o kvalitě předních sedadel. Jisté je, že sedáky jsou krátké. Najdou se však mezi námi tací, kteří tvrdí, že na delších cestách je sezení vysloveně nepohodlné, což ještě násobí výrazně vpřed vysunuté opěrky hlavy, které cestující neustále pohlavkují.

Přes vzhled hrocha má honda aerodynamiku na slušné úrovni a navzdory vnějším zrcátkům rozměrově atakujícím velikost vrat do stodoly je Honda CR-V docela tichá. S výjimkou studených startů vás ani motor nebude příliš obtěžovat.

Obří zavazadelník

O velikosti a praktičnosti kufru netřeba vést diskuse. Ve své kategorii nemá soupeře. Základní objem 589 litru je jednoduše obrovský a hlavně skvěle

využitelný. Perfektně propracované je sklápění zadních sedadel, které probíhá nejen na úrovni opěradla, ale i sedáku, takže vznikne praktická skoro rovina. Sedačku navíc uvedete do složeného stavu pouhým zatáhnutím za páčku v kufru – snadněji už to nejde. Za slabinu považujeme jedinou věc: víko kufru se otevírá jen do výšky 180 cm, takže stačí mít pod nohama nerovný terén a člověk měřící běžných 178 cm se snadno uhodí do hlavy.

Střídmý motor

Dát do tak velkého auta jen naftovou šestnáctistovku je svým způsobem odvaha. Konstruktéři ale dobře věděli, co činí. Z malého objemu vyždímali

300 N.m. Po nastartování máte sice chvíli pocit sezení v traktoru, ale záhy jej vystřídá příjemné ticho. Honda objemu přizpůsobila převodovku. První tři stupně jsou kratší, a proto se CR-V ve městě chová hbitě. Dále se převody prodlužují. Na dálnici na šestku budete při 130 km/h točit slušných 2500 ot./mn. Během klidného rodinného cestování výkonové parametry naprosto dostačují. Tleskáme skvělé spotřebě. Od začátku testu bere honda 5,5 litru. Mimo město a dálnice není problém dostat se až na úroveň 5,1 l.

Největší obavy jsme měli ze spotřeby na dálnici. Nešlo jen o aerodynamiku. Normu Euro 5 splňuje motor bez vstřikování močoviny. Jedovaté oxidy dusíku zachycuje v zádržném katalyzátoru, ze kterého se musejí podobně jako saze z filtru pevných částic pravidelně vypalovat zvýšenou dávkou nafty. Na dálnici by se tak mělo dít častěji. Ve skutečnosti jsme ale na autostrádách při využití povoleného rychlostního maxima dosahovali stejné spotřeby jako ve městě – tedy mezi 5,8 a 5,9 l.

V této chvíli si honda začíná po nastartování říkat o brzkou servisní kontrolu. Ale o ní až příště.

suv honda testy svetmotoru

Plusy

• Slušná spotřeba
• Prostorný interiér
• Velký zavazadelník
• Živý motor
• Výborné odpružení

Minusy

• Méně přesné řazení
• Chaotické ovládání palubních funkcí
• Krátká přední sedadla

Autoři: Jiří Baborský, Zbyšek Pechr, Svět motorů