Honda s novým turbodieselem - první jízdní dojmy

Napřed praxe, potom teorie.

Když stojíte před Accordem s otevřenými dveřmi a klíčky v zapalování a víte, že vůz pohání první vlastní turbodiesel Hondy, na chvíli přestanete myslet na to, co už o tomto motoru víte a raději nastartujete.

Kontrolka žhavení jen krátce problikne a startování je téměř stejně nehlučné jako u zážehových motorů. Volnoběžné otáčky také nevykazují žádný rozdíl - vůz se neklepe a motor jen tiše přede.

Po vyjetí z místa dá nový motor poznat svou největší přednost - až absurdně plynulý zátah. Auto jde za plynem se samozřejmostí, na kterou jsme u Hondy zvyklí, to bychom ale do nádrže nesměli lít naftu. Pocit zatlačení do sedačky, který známe z turbodieselů jiných výrobců, tu sice není tak brutální, o to déle ale nádherný pocit trvá. Křivka kroutícího momentu s vrcholem 340(!) Nm při 2000 otáčkách pak klesá po dosažení maxima jen velmi zvolna a ještě při 3400 otáčkách je k dispozici 300 Nm.

Turboprodleva někam zmizela a Accord také nijak zvlášť výrazně nevadne ani při vytočení k maximu výkonu 103 kW při 4000 otáčkách. Zbývá vychválit řazení, které až na absenci šestého stupně vyniká jak přesností, tak téměř nulovými vibracemi řadicí páky. Jízda mimo město se obejde i bez jinak logického častějšího přeřazování, a Accord se podle nálady promění se zařazeným třetím stupněm na dravce, se čtyřkou na tichý rodinný vůz a s pětkou na hyperúsporný rychlík. Naopak ve městě lze bez obav jezdit i na vyšší stupně a to bez klepání či jiných protestů.

Protože testovaný vůz byl již sériovým modelem, lze mluvit o jednom z nejlepších vznětových agregátů, jaký kdy osobní auto obsahovalo. Mimochodem, o motoru se pochvalně vyjadřovali i kolegové z jiných redakcí, známí spíše svou inklinací k zážehovým jednotkám.

Spotřebu jsme kvůli krátké době na test a absenci palubního počítače neověřovali. Výrobce deklaruje vzhledem ke konkurenci velmi dobrou hodnotu 5,4 l/100 km, uvidíme, jaká bude praxe.

Co říkají fakta?

Motor o zdvihovém objemu 2204 cm³ je celý vyroben z hliníkové slitiny (při výrobě je použita patentovaná technologie lití), disponuje čtyřventilový rozvodem DOHC, technologií vstřikování paliva common-rail a turbodmychadlem s proměnnou geometrií rozváděcích lopatek. První sériový diesel této značky se nemusí stydět ani za výkonové parametry. Maximální výkon 103 kW dosahuje při 4000 ot./min, velmi sledovaný nejvyšší točivý moment má hodnotu 340 Nm při 2000 ot./min. Vstřikování common-rail druhé generace dodává Bosch a na rozdíl od konkurence se vyznačuje jen jediným předvstřikem. Vznětová Honda samozřejmě plní emisní normu Euro IV, bezúdržbový filtr pevných částic se chystá pro požadavky normy Euro V.

Zajímavostí je elegantní (a účinné, jak jsme se přesvědčili) vyřešení pro naftové motory typického problému pomalého náběhu topení. Accord má kromě klasické topné jednotky ještě přídavné přemostění klimatizace, která stlačené (a tím zahřáté) médium neodvede do kondenzátoru, ale rovnou do výparníku, takže ventilátor klimatizace fouká do prostoru pro cestující teplý vzduch hned po jejím spuštění. Zařízení se samo odpojí po dosažení určité teploty motoru, kdy už funguje klasické topení.

Turbodiesel je možno koupit ve variantách sedan i Tourer a to ve výbavách Sport a Executive. A cena?

Verze sedan Sport/Tourer Sport stojí 789.000/829.000, tedy o 40.000 více, než trochu hůře vybavený zážehový dvoulitr.

Luxusně vybavená verze sedan Executive/Tourer Executive stojí pak 899.000/939.000, což je stejná cena jako za stejně vybavené modely se zážehovým čtyřválcem 2.4...

Honda se těší, že turbodiesel naláká ke značce ty zájemce, kteří ji dosud kvůli absenci vznětového agregátu opomíjeli. My bychom navíc rádi doporučili svezení v tomto voze všem zastáncům nesmiřitelných táborů benzín/nafta.