Hyundai Sonata - velký vůz z Koreje

13. 8. 2003 • 01:00

Většinu majitelů nové Sonaty nalákali dealeři značky Hyundai na nízkou cenu, za kterou se sedan prodával. Ceník nové Sonaty začínal ve druhé polovině 90. let na necelých 600.000,- Kč za což jste dostali sice korejský, ale zato pohledný a prostorný...

Sonata byla v České republice, podobně jako třeba Seat Toledo, manažerským vozidlem. To byla věc na západ od našich hranic celkem neobvyklá. Nově vzniklá skupina zákazníků přesedlala z vrcholných verzí Felicií do "velkých aut" a image pro mnoho lidí nebyla tím hlavním kriteriem. Navíc dával výrobce záruku 3 roky nebo 100.000 ujetých km, takže i ty nemenší obavy z "Korejce" se rozplynuly.

Hyundai Sonata byl model, který v roce 1988 zahájil cestu ambiciózního korejského výrobce, k evropským zákazníkům. Už předtím se do Evropy dovážely menší modely, ale automobil velikosti Sonaty rozšířil nabídku modelových řad podobně jako to udělala Škodovka před časem vozem Škoda Superb. Během 10 let se vystřídaly na výrobních linkách tři generace Sonaty a každá z nich procházela dále drobnými inovacemi a dílčími facelifty, takže se můžete v bazarech setkat s mnoha různými Sonatami. V tomto článku se budeme věnovat zejména druhé a třetí generaci Sonaty, které se prodávaly v letech 1993-1999. Vůz z druhé generace je také na přiložených fotografiích. Třetí generace vycházela z druhého vydání a základní koncepce zůstala zachována. Třetí generace Sonaty se od zobrazeného provedení liší plastičtěji tvarovanou přední maskou, nárazníkem a přepracovaným zadním čelem, kde je pás koncových svítilen nahrazen trojúhelníkovými koncovými svítilnami, jejichž hrany zasahují, po vzoru Mercedesu třídy C, do boků karosérie.

Časté modelové výměny dovolovaly automobilce dobře sledovat aktuální trendy v designu, který se právě nosil, a tak v 90. letech populární obliny se dostaly i na Sonatu, která patřila spolu s Mazdou 626 k nejkulatějším sedanům své doby. I dnes lze na 7 let staré Sonatě najít elegantní detaily (chromované lišty měly působit exkluzivitu vozu ve střední třídě), i když celek již tak harmonicky nepůsobí. Proměnlivý charakter Sonaty a horší pověst korejských výrobců způsobil prvnímu majiteli poměrně značnou ztrátu hodnoty vozidla při dalším prodeji, z čehož však mají radost zájemci o ojetou Sonatu. Silnou stránkou Sonaty je velkorysý vnitřní prostor. 4,7 metru dlouhý sedan se stupňovitou zádí má rozvor 2,7 m, který je beze zbytku využit ve prospěch pohodlí posádky. Také šířka Sonaty bezmála 1,8 metru se uvnitř pozná. Na zadních sedadlech je dostatek místa pro nohy, na což majetnější čeští zákazníci odchovaní malými Felíciemi slyšeli. Bytelně vyhlížející sedačky jsou čalouněny měkčím šedým velurem, který toho měl na vyfoceném exempláři již hodně za sebou. Řidičovo sedadlo je seřiditelné v širokém rozsahu a ani zde není dostatek místa problém. Proti příplatku bylo možno zakoupit do Sonaty čalounění v kůži, což udělalo z vozidla automobil v maximální výbavě se vším všudy. Právě u takových exemplářů však vynikne horší dílenské zpracování a kvalita materiálů v interiéru. Šedá přístrojová deska, která zřejmě v USA nebo v Korei svou službu dobře splní, dnes již evropského zákazníka neuspokojí, protože německá škola měla vysokou laťku už v 90. letech. V Sonatě nejdeme úplnou elektrickou výbavu (elektromotory ovládají všechna okna, zrcátka, otevírání víka kufru tlačítkem v řidičových dveřích), která ve své době nebyla v této cenové kategorii běžná.

Motorová nabídka zahrnovala buď základní dvoulitrový čtyřválec s osmi nebo šestnácti ventily o výkonech 77 až 102 kW nebo dražší třílitrový šestiválec. Ač tyto pohonné jednotky na papíře vypadají velmi konkurenceschopně, z jejich chování v provozu již tolik radosti mít nebudete. Dvoulitr se vyznačuje vyšší spotřebou (běžně kolem 10 l/100 km) a ani jeho kovový zvuk není to, co by se od "velkého vozu" na dlouhé cesty očekávalo. Třílitr sice nabízí klidný chod šestiválce do V, jenže 107 kW z objemu 2972 cm3, to je pro Evropana přeci jen trochu málo. Citelně chyběl diesel.

Zpřevodování je dosti těsně navrženo, což umožňuje velkému automobilu svižnou jízdu, která je na druhou stranu vykoupena vyššími otáčkami motoru při jízdě vyššími rychlostmi po dálnici. K přesnému řadícímu mechanismu nesměřuje zpravidla žádná výtka.

Podvozek třetí generace Sonaty má vpředu klasiku v podobě vzpěry McPherson a vzadu moderní víceprvkovou nápravu. Dlouho neutrální chování vozu je vykoupeno nižším pohodlím. Tvrdší odpružení nezvládá přenést pohodlně posádku hlavně přes krátké příčné nerovnosti.

Druhá a třetí generace Sonaty měla sice eleganci, která první Sonatě chyběla, ale odnesl to mělký a malý (373 l) zavazadlový prostor v zádi. Útěchou může být snad jen to, že jej lze zvětšit sklopením zadních sedadel (ovšem i tak je jeho využitelnost, díky nízké výšce, omezená). Pod dnem zavazadelníku alespoň najdeme plnohodnotné rezervní kolo.

Výsledky testů Euro NCAP pro Sonatu bohužel nejsou k dispozici, ale výrobce myslel při sestavování výbavy i na airbagy a záhy se ve výbavě všech Sonat objevilo i ABS.