Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

I tato auta závodila: Tatra 603, kombík od Saabu, Volha nebo Rolls-Royce!

Aleš Dragoun
Diskuze (5)
V automobilových závodech se objevilo za více než 120 let takřka všechno, co mělo kola, od miniaut po ta opravdu velká.

Startovní pole různých závodů a soutěží ještě nedávno nabízela vskutku všehochuť. V současnosti se ovšem hlavně ve světových seriálech unifikuje, což nedává moc prostoru pro rozmanitost konstrukcí. Existují striktní pravidla včetně těch homologačních. V minulosti, i té nedávné se však na okruzích i v rallye proháněla zajímavá auta. Ať už co do velikosti, nebo atypické karosářské varianty. Dokážete si představit, že by někdo upravil pětimetrovou limuzínu a dobýval s ní vavříny? Zatím poslední pokus, italská série Superstars s motory V8, už také patří historii.

Velké vozy se přitom náročných klání, hlavně dálkových soutěží účastnily před 1. světovou válkou a i v období po ní zcela běžně... Ale po druhém krvavém konfliktu jich valem ubývalo, přednost dostaly menší a mrštnější, nejen sporťáky. Výjimky samozřejmě existují a bylo jich hodně. Ale jsou také z jiného soudku. Nabízíme sedm atypických dobyvatelů předních příček z doby vzdálenější i nedávné, hlavně klasických osobních. Těch úspěšných, i těch, které se neprosadily.

Saab 95

Dvou- i čtyřdobé Saaby 96 toho v automobilových soutěžích dokázaly hodně. S jejich úspěchy jsou spojena taková jména jako Erik Carlsson a později Stig Blomqvist. Právě Carlsson ovšem v Rallye Monte Carlo 1961 startoval s typem 95. Proč? Kombík měl jako jediný v tehdejší nabídce švédské značky čtyřstupňovou převodovku, samozřejmě s typickým řazením pákou na sloupku řízení. Jinak šlo o „tříkvalty“. A pravidla náročné zimní soutěže zvýhodňovala těžší auta.

Rudý saab dostal startovní číslo 53 a švédská legenda s ním rozhodně nebyla do počtu, jak by se možná na první pohled mohlo zdát. Absolutně totiž skončila těsně pod stupni vítězů, na čtvrtém místě. Sériové modely přitom dávaly jen 38 koní (28 kW) z tříválce 0,84 l, Carlsson měl agregát jistě vyladěný, ale stejně... RMC vyhrál dvakrát po sobě v následujících dvou letech, to už s typem 96. Poprvé jej navigoval Gunnar Hägbom, podruhé Gunnar Palm. To už však bylo za volantem slavné „šestadevadesátky“.

Tatra 603 B5

Historie Tatry 603 je v našich končinách známá, ale stačí na ni nahlédnout očima cizince. Atypická konstrukce s vzduchem chlazeným vidlicovým dvouapůllitrovým osmiválcem a ještě vzadu? Ta byla prostě unikátní už ve své době a je vlastně dodnes. Co na tom, že šlo o agregát s rozvodem OHV? V Kopřivnici vzniklo několik soutěžních a závodních verzí více než pětimetrové baculky. Největších úspěchů dosáhly tatry kromě rallye v Marathonu de la Route na Nürburgringu. Speciály odlehčené laminátem a hliníkem měly motory 2,47 l, nejdříve pro třídu GT s výkonem 103 a později ve skupině B5 110 kW, tedy 140, respektive 150 k. Stačilo jim to k dosažení 180-200 km/h.

Závod na 22,8 km dlouhé Severní smyčce, respektive kompletním okruhu (měřil skoro 28,3 km) trval tři a půl dne! V ročníku 1965 obsadily třetí (Adolf Věřmiřovský/Stanislav Hajdušek) a čtvrté (Alois Mark/Zdeněk Čechmánek) místo absolutně. O sezónu později přibyla ještě pátá příčka pro Věřmiřovského a Hajduška, bronzoví dojeli Mark/Bohuslav Stiborek a čtvrtí Čechmánek/Josef Chovanec. Na třetí pokus, už s modernizovaným vzhledem modelu '68, dokončila dvě auta klání těsně pod stupni vítězů, úspěšnější byli Hajdušek/Mark/Věřmiřovský před triem Čechmánek/Chovanec/Jiří Pělucha.

Dalších ročníků se Tata už z politických důvodů (zákaz shora) neúčastnila. Takhle dlouhý podnik dnes nikdo bohužel asi neuspořádá, akce by byla velmi finančně náročná. Ale osobně mi i kratší vytrvalostní závody velkých cesťáků v Evropě moc chybějí..

Mercedes-Benz 300 SEL 6.8 AMG W109

Daimler-Benz po tragédii v Le Mans 1955 ukončil závodní činnost na nejvyšší úrovni, poté se věnoval hlavně evropským soutěžím, nakonec však sportovní oddělení zaniklo definitivně. Obrat nastal o dvanáct let později, kdy se zrodila privátní firma AMG. Soukromý subjekt pánů Hanse-Wernera Auftrechta a Erharda Melchera zastupoval automobilku z Untertürkheimu hlavně v závodech cestovních aut. Naučit vyhrávat velkou limuzínu série W109, jednoho z přímých předchůdců třídy S, byl zdánlivě neřešitelný úkol. Ale povedlo se...

Mercedes 300 SEL 6.8 v jejich úpravě měl pod kapotou vidlicový osmiválec 6,84 l s výkonem 315 kW (428 k) a točivým momentem 608 N.m, což stačilo velkému závoďáku k dosažení maximální rychlosti 285 km/h, samozřejmě na dlouhých rovinkách a dle použitých převodů. Stejně jako tatry ani německá limuzína nevypadala jako nejvhodnější sportovní náčiní, vždyť vážila 1635 kg a měřila rovných pět metrů... Jenže disciplínu 0-100 km/h zvládla za 4,8 s a kilometr s pevným startem jí trval jen 24,3 s.

Svůj největší úspěch slavila na belgickém okruhu Spa-Francorchamps. Dne 25. července 1971 tam Hans Heyer a Clemens Schickentanz dobyli ve slavném závodě na 24 hodin druhé místo celkově a první ve své třídě. Autu se podle tmavě červeného laku přezdívá „Rote Sau“ (rudá svině). To, které dnes vlastní Daimler, je ale přesnou kopií z roku 2006, originál prodal po změně předpisů po sezóně 1972 francouzské Matře a jeho osud je nejasný...

GAZ-24 Volga

„Čtyřiadvacítku“ z Gorkého (dnes opět město nese název Nižnij Novgorod) znají starší čeští motoristé velmi dobře, před rokem 1989 jich u nás jezdilo hodně. Po převratu se pak houfně přestavovaly na vznětové motory Indénor 1,9 a 2,3 l, i když to nebylo zrovna legální. V zemi svého zrodu však také závodily. „Nářadí“ to rovněž nebylo úplně nejvhodnější, jenže sovětští jezdci měli velmi omezený výběr: moskviče, žigulíka a volhu. Se zahraničními vozy totiž jezdit až do počátku 90. let a rozpadu SSSR vůbec nemohli, panoval přísný zákaz!

Poradili si. Čtyřválce OHV 2,45 l uměli vyladit na 150-175 koní (110-129 kW), auta odlehčovali na 1300 kg. I když jim zůstávaly zadní tuhé nápravy s podélnými listovými pery a bubnové brzdy, podvozky přece jen doznaly úprav. 4,74 m dlouhé sedany upalovaly na okruzích i 180 km/h... Čeští taxikáři by jistě v osmdesátých letech takovým závodním motorem ve svých vozech nepohrdli... Že by neprošel technickou kontrolou? Ale no tak...!

Rolls-Royce Corniche

Vozy Rolls-Royce závodily v prvopočátcích existence firmy, dokonce v tovární režii, ale později už nikoliv. Patřičně zazobaní soukromníci se s nimi v 60. a 70. letech minulého věku zúčastňovali alespoň dálkových maratonů. Francouzský milionář Thierry de Montcorgé se o totéž dokonce vsadil a zúčastnil se Dakaru 1981. Jeho auto, na první pohled Rolls-Royce Corniche, však bylo ve skutečnosti siluetou s trubkovým rámem, už tehdy z uhlíkových vláken a plastovou karoserií. Pod kapotou bručel „obyčejný chevy small-block“ V8 5,7 l s 257 kW (350 koňmi) a čtyřkolku spolu s čtyřstupňovým automatem (!) darovala Toyota Land Cruiser. Prostě všehochuť...

Bílý „garážový slepenec“ se startovním číslem 184 se držel v polovině rallye na 13. místě automobilové klasifikace, ale nakonec mu vystavila stopku porucha řízení. To se nepodařilo včas opravit, de Montcorgé a navigátor Jean-Christophe Pelletier nestihli start do další etapy a byli vyloučeni. Pravidla však umožňovala dokončit podnik mimo soutěž s přeškrtnutým startovním číslem. A oba muži k Lac Rosé (Růžovému jezeru) u senegalské metropole nakonec s obřím kupé skutečně dorazili, sázku tudíž vyhráli...

Volvo 850 Estate

Volvo ve spolupráci se společností Tom Walkinshaw Racing nasadilo v sezóně 1994 do britského mistrovství cestovních aut kombi řady 850. Vycházelo z teprve připravované nejvýkonnější verze T5-R, místo pětiválcového turbomotoru 2,32 l však mělo pod kapotou předpisový atmosférický dvoulitr (opět s lichým počtem válců) o výkonu 209 kW (284 k). Šestistupňová sekvenční převodovka nesla značku XTrac. Osmnáctipalcová kola dodávalo OZ, gumy Dunlop a kotoučové brzdy i třmeny pro změnu Brembo. Z nuly na stovku sprintovalo kombi za 7,4 s a zůstal mu přední pohon. Hlavní slovo měl při konverzi Richard Owen.

Premiéru měly dva vozy na okruhu v Thruxtonu v jižní Anglii při prvním závodě sezóny. Modrobílé „dodávky“ byly okamžitě středem pozornosti, pilotovali je Švéd Rickard Rydell a Nizozemec Jan Lammers se zkušenostmi z formule 1. Nejlepším výsledkem byla dvě pátá místa z Oulton Parku a Brands Hatch (konkrétně kratší verze Indy), celkově to piloti dotáhli v šampionátu na 14. a 15. pořadí. Změny pravidel pro rok 1995 a přinutily Volvo nasadit pouze sedany, které však dosáhly mnohem větších úspěchů.

Suzuki SX4 WRC

Suzuki má v soutěžích dlouhou tradici, zejména v nižších kategoriích. Do nejprestižnější WRC se rozhodlo vstoupit před dekádou. Japonská automobilka překvapivě ke konverzi zvolila crossover SX4, žádný vhodnější vůz ovšem v nabídce neměla... Musela jej radikálně, o sedmnáct centimetrů snížit, až na 1,45 m. Auta dostala pod kapotu dle tehdejších regulí zážehový dvoulitr typu J20 s turbem, zhruba 239 kW (325 k) výkonu, pětistupňovou sekvenční převodovku s páčkami pod volantem a čtyřkolku.

SX4 WRC debutovalo na Tour de Corse 2007. Nedostatek testování a výměny na manažerských postech ale projekt bohužel poslaly do záhuby. Za volanty se nejprve objevili Sebastian Lindholm a Nicolas Bernardi, pro rok 2008 byli angažováni Toni Gardemeister a Per-Gunnar Andersson. Druzí dva sice zaznamenali dvanáct umístění v Top 10 (počítáme-li oba vozy), ale lepší než Andressonova pátá místa z Japonska a Británie 2008 z toho nebyla. Po sezóně přišel konec, oficiálně kvůli „finanční krizi“. Skutečnost? Pochopitelně chyběly výsledky, alespoň pódium...

Aleš Dragoun
Diskuze (5)
29. 12. 2020 00:04
Re: Už tehdy se nezapřel Čech s ponožkama v sandálech
Tehdy neexistovala speciální obuv a sandály byly kvalitní,kožené-když jste je dobře utáhl dalo se s nimi lézt i po horách-jako obuv pro závodníka(pevná a prodyšná)ideální.Ponožky tam jsou samozřejmě proto aby sály pot a řemínky sandálů nedřely nohy.Dnes možná sranda,ale tehdy správná volba.
3. 3. 2017 09:48
Mercedes
Ten Mercedes je paradni.
Avatar - Uživatel_5340709
2. 3. 2017 08:49
Re: Už tehdy se nezapřel Čech s ponožkama v sandálech
>:D
/na sparca tehdy asi soudruh neuvolnil prostředky/
1. 3. 2017 20:44
Tata 603.
Tak Tatru koupili Indové už v roce 1965 ? "Dalších ročníků se Tata už z politických důvodů (zákaz shora) neúčastnila."

Jasně, překlep nebo spíše nedoklep, ale dává podivnou souvislost. ;-\
Avatar - flyboyeda
1. 3. 2017 19:22
Už tehdy se nezapřel Čech s ponožkama v sandálech
>:-[]