Jak jezdí aerosaně? Je to hukot!
Cestou necestou, polem nepolem. Tam všude kromě traktoru projedou i aerosaně. Stačí, aby napadlo aspoň deset centimetrů sněhu. Posměch si nezaslouží, rozjedou se až na 120 km/h. Ale to už je pak pořádný hukot. Na českých lukách se totiž rozjedete na polovinu, a už se meze pořádně rychle blíží. A když to přijde? Uberete plyn a kluzák přejede snadno na vedlejší louku. Šikovnější terénní vozidlo jsme snad ještě nezkoušeli.
Kdysi o aerosaních psal i časopis ABC, kterým se nechal inspirovat Václav Zahrádka od severočeské Dubé. „Už jako kluk jsem si vyrobil křídlo, které mě poponeslo nad zem. Od té doby jsem chtěl létat a také po vojně deset let skákal s rogalem. Jenže pak jsem měl úraz a už nedovedu s ramenem udělat pohyby, které jsou k tomu nutné. Když jsem chtěl pro syna něco vyrobit, vzpomněl jsem si právě na aerosaně,“ vzpomíná dnes šedesátiletý vynálezce. Začala tedy doba bádání, co by se jak dalo udělat. Hodily se zkušenosti rogalisty a leteckého modeláře, k tomu kontakty na výrobce opravdových letadel. Vždyť jeho kluzák vlastně není ničím jiným než aeroplánem bez křídel. Až na motor a vrtuli tak všechno pochází z dílny otce a syna Zahrádkových.
Použité materiály | |
Kokpit | laminát |
Průhledná kabina | polykarbonát |
Podvozek zadní | dural |
Podvozek přední | nerezová trubka |
Lyže | plast |
Vrtule | dřevo nebo kompozit |
Kryt vrtule | ocelová trubka |
V roce 2001 postavil první prototyp, ještě jednosedadlový, na nějž o dva roky později navázal vylepšený model. Ten se již vzhledově blížil současnému produktu. Nakonec vzniklo pět kousků, z nichž dva si našly cestu k soukromým majitelům – jeden dokonce na Slovensko. Od roku 2007 totiž pan Zahrádka kluzáky prodává za cenu startující na čtvrtmilionu korun. Bohužel několik posledních let nebyly pořádné zimy, což zájem oslabilo. Ostatně i my jsme se s ním na reportáži domlouvali od roku 2009, kdy se strojem vyrazil na předváděcí jízdu po Skandinávii. Norům se myšlenka moc líbila, jenže požadovali stoprocentní servis na zavolání, což výrobce zajistit nemohl.
Dnes si jezdí po zasněžených pláních hlavně pro své potěšení. Nebo pro zábavu lyžařů, kteří mohou za kluzákem svištět na laně – i nám to nabízel, ale myšlenka na zlámání kostí pár metrů za roztočenou vrtulí se nikomu nezamlouvala. Vždyť cestovní rychlost činí 30 až 50 km/h. Jakmile se rozjede na maximální stodvacítku, klouže po povrchu jako vodní člun ve skluzu. Jenže proti němu mají výhodu – když zamrzne voda, nastane teprve ideální doba. Najednou jste tak mohli žlutý kluzák spatřit na ledě Máchova jezera. Stroj má přece jen pár nectností: kromě hluku a nutnosti přepravy na vozíku je to především memento točící se vrtule. Jak sám vynálezce říká, neustále si musí hlídat okolí, aby se ke kluzáku nikdo nepoučený nepřiblížil zezadu. Točící se sekáček totiž není vidět.
Technické údaje | |
Motor | dvoudobý letecký řadový dvouválec Rotax 600 cm3 |
Výkon | 36 koní |
Spotřeba | 4-6 l/hod podle kvality sněhu |
Hmotnost | 90-120 kg podle použiteho motoru |
Boční/čelní stabilita | 20/25 % |
Pro ruské pláně
Aerosaně vynalezli už na počátku minulého století v carském Rusku. Když v zimě zmizely silnice pod sněhem – pokud už tam náhodou nějaké byly –, dalo to vzniknout šikovnému spojení kočáru na lyžích a leteckého motoru s vrtulí. Postupnou evolucí se Rusové dostali až k aerosaním, které se nejvíc proslavily v rusko-finské Zimní válce v roce 1939. A v roce 1941 dokonce převzaly roli plnohodnotného bojového vozidla – dřevěná korba byla zpředu opancéřována a vybavena kulometem. Dokonce existuje i česká stopa. V kopřivnickém muzeu stojí prototyp aerosaní Tatra V855, které vznikly v roce 1942 pro wehrmacht na základě Tatry 87. Prý se i přes hmotnost půldruhé tuny rozjely až na 80 km/h. Naštěstí je Němci už nestihli vojensky využít. Saně pohání stokoňový třílitrový motor prostřednictvím dvoulisté vrtule a ovládají se kombinací dvou volantů. Kromě vrtule pomáhá v pohybu buben, při brzdění dokonce přední lyže pluží.