Šokující zpráva přišla z jižních Čech – náš nejúspěšnější motocyklista posledních deseti let Jarda Huleš se v den svých 30. narozenin pokusil o sebevraždu.<
smutné, ale neomluvitelné! K sebevraždě nevidím žádný omluvitelný důvod. Jediné, co by to v mých očích alespoň částečně omlouvalo je smrtelná nemoc a nepřekonatelné bolesti s ní související anebo ztráta VŠEHO (rodiny, přátel i majetku - viz. zemetřesení v Iránu)... Dle mého názoru je to slaboch, který si neváží zdraví a života. Má kde bydlet, má rodinu - víc, než by si mnozí přáli...
Tvoje syrovost v pohledu na věc se mi líbí. Sice případ neznáme do detailu, tudíž se ocitáme pouze v rovině spekulací, ale člověk, který netrpí tak (jedno proč), že to už přestane být lidské a jeho stav mu vezme vše (kontrolu nad svým životem a nemožnost myslet), pak bych možná neodsoudil... Sám jsem se po autonehodě ocitl v situaci, kdy člověku opravdu zbývá jen doufat. Jen myšlenka na lidi na kterých mi záleží mi pomohla, ikdyž v prvních chvílích je to jen o tom zda člověk chce žít, nebo ne. Sebevražda je pro mě po víc jak měsíci na JIPce opovržením životem, které omluvu nemá.
RESULT: jezděte tak ať to neodnese někdo jiný.A sviťte po celý rok. Na světě jsou zástupy lidí, které by za vaší "hroznou" situaci dali všechno a ještě dvakrát tolik na splátky...
shodnuli jsme se... jsem rad, ze nejsem v tomto, ve vsi skromnosti zrejme jedinem rozumnem nazoru, sam... (pokud nejde o nervovou labilitu - ne nasi, ale tech sebevrazdu pachajicich...)
Když je někdo nervově labilní, tak "JE nervově labilní" - to se snad dá pochopit ne? Prostě někdo je vnitřně silný a přečká těžkou životní situaci a někdo ne. Kecy to tom, že se to musí vydržet jsou podle mého názoru špatné - psychiatři by nám to asi vysvětlili a našim laickým názorů se jistě jen "pousmívají", tak jako kdybychom chtěli mluvit do konstrukce raktetoplánu...
Od mala jsem jeho fotku na stene, byl to pro me jeden z nejlesich zavodniku.
Skoda, ze mu nepralo stesti.
Urcite si ho zaslouzil.
Cest jeho pamatce.
Honza