Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jawa na čtyřech kolech: Slavná značka nevyráběla jen motorky!

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (5)
Značka Jawa je v povědomí veřejnosti spojena především s motocykly, ale na svém kontě má i řadu zajímavých osobních automobilů.

Příběh značky Jawa je poměrně známý, ale nebude na škodu si v rychlosti připomenout, že za jejím vznikem stojí zakladatel a majitel zbrojovky inženýr František Janeček, který hledal vhodný náhradní program pro svou firmu. Tím se stala výroba motocyklů, která se rozběhla v roce 1929.

Nejprve byl na trh uveden motocykl Jawa 500 OHV, který byl licenční verzí německého motocyklu Wanderer 500 OHV a dal nové značce jméno. Jawa je totiž kombinace prvních dvou písmen příjmení zakladatele firmy Františka Janečka a právě značky Wanderer.

Jawa 500 OHV představovala na přelomu dvacátých a třicátých let poměrně luxusní motocykl. Zakladatel nové motocyklové značky se tento typ rozhodl doplnit o lidový motocykl za skutečně lidovou cenu. Tím se stala v roce 1932 Jawa 175 Villiers s britským dvoutaktním motorem, která byla trefou do černého.

František Janeček mohl být se svými motocykly spokojený, ale model 500 OHV měl od svého uvedení na trh nepříjemnou konkurenci v podobě malého automobilu Aero 500 s dvoutaktním jednoválcem pod kapotou. Pozornost zakladatele zbrojovky a továrny na motocykly byla právě díky tomu nasměrována k lidovým automobilům, u nichž se vydal podobnou cestou jako v případě motocyklů.

Jawa 700

S ohledem na vlastní vývojové i výrobní kapacity byl namísto vývoje vlastní konstrukce opět zvolen nákup licence. František Janeček pro svou firmu získal v červnu roku 1933 výhradní licenci na výrobu a prodej automobilů DKW Reichsklasse a Meisterklasse typ F2.

Vzorem pro automobil pojmenovaný zcela prostě Jawa 700 se stal model DKW 701 Meisterklasse. Základem vozu byl obdélníkový rám s dvojicí podélných nosníků z ocelových U-profilů spojených úzkými příčkami. Přední i zadní kola s mechanickými bubnovými brzdami byla odpružena dvojicí nad sebou umístěných příčných listových per.

K pohonu sloužil napříč za přední nápravou uložený kapalinou chlazený dvoudobý řadový dvouválec o objemu 684 cm3 s výkonem 15 kW (20 k) při 3200 min-1. Prostřednictvím třístupňové manuální převodovky s volnoběhem byla roztáčena kola přední nápravy. Automobil s rozvorem náprav 2700 mm, celkovou délkou 3750 mm a hmotností okolo 700 kg byl schopen dosáhnout rychlosti kolem 90 km/h.

Karoserie vozu v různých provedeních využívala tehdy tradiční kostru z bukového dřeva, kterou netradičně kryly panely z překližky potažené koženkou. Výjimkou byla pouze plechová kapota motoru a blatníky. Zhruba po dvou letech výroby bylo toto řešení nahrazeno tradičním dřevěným rámem s plechovými povrchovými panely.

Jawa 700 vedle řešení své techniky a řešení konstrukce karoserie zaujme i postupem výroby, kdy kompletní podvozky s pohonnými jednotkami vznikaly v podniku v Praze, zatímco v Kvasinách byly stavěny karoserie a finální montáž probíhala v Týnci nad Sázavou.

V letech 1934 až 1936 mělo být podle dostupných informací vyrobeno kolem jednoho tisíce automobilů Jawa 700. Některé prameny uvádějí celkový počet pod touto hranicí a jiné naopak lehce nad ní.

Jawa 750

Původně lidový automobil se pod značkou Jawa dočkal i vzniku závodních derivátů. V roce 1934 se druhého ročníku prestižního závodu 1000 mil československých účastnila dvojice vozů, zastupující značku Jawa.

Motory těchto automobilů měly objem zvýšen těsně pod hranici 750 cm3. První z nich byl roadster a nebýt zadření motoru mohla s ním posádka Vitvar – Pánek zvítězit ve své kategorii, v níž prakticky po celou dobu vedla. Druhý automobil posádky Kaiser-Kronberger měl uzavřenou aerodynamickou karoserii, kterou navrhl Paul Jaray, který byl tehdy uznávaným odborníkem právě v oblasti aerodynamiky.

Pro třetí ročník závodů 1000 mil československých pořádaný v roce 1935 bylo připraveno celkem šest automobilů značky Jawa, z nichž jednu polovinu představovaly otevřené roadstery a druhou uzavřená kupé. K pohonu všech těchto závodních vozů sloužily dvoudobé dvouválce o objemu 745 cm3, disponující výkonem 19 kW (26 k).

Jawa v roce 1935 v prestižním závodě vybojovala první tři místa ve své kategorii a putovní pohár prezidenta republiky. Do dnešních dnů se z vozů připravených pro tento podnik dochovalo jedno aerodynamicky tvarované kupé, které bylo v letech 2001 až 2005 kompletně zrenovováno a dnes patří k ozdobám dopravní haly v Národním technickém muzeu v Praze.

Jawa Minor

Pražský autosalon pořádaný v říjnu roku 1937 se stal místem výstavní premiéry pro automobil Jawa Minor, jehož vývoj byl zahájen již v roce 1935 a jednalo se o první vlastní automobilovou konstrukci značky Jawa dovedenou k sériové výrobě. Konstruktérem byl Ing. Rudolf Vykoukal, zatímco ladné linie nabízených karoserií měl na svědomí karosář Zdeněk Kejval.

Základem tohoto vozu byl páteřový rám s centrální nosnou trubkou čtyřhranného průřezu z oceli s rozevřením ve svém přední polovině pro usazení pohonné jednotky. Přední i zadní kola měla nezávislé zavěšení pod příčnými listovými pery a brzdy byly bubnové s mechanickým ovládáním.

Za přední poháněnou nápravou byl podélně v rozvidlení nosné trubky usazen kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec o objemu 616 cm3 o výkonu 14,3 kW (19,5 k) při 3500 min-1. Převodovka umístěná před motorem byla třístupňová manuální.

Jawa Minor s rozvorem náprav 2350 mm byla nabízena v několika různých provedeních od atraktivního dvoumístného roadsteru, jehož tvary nepostrádaly sportovní švih, přes čtyřmístný kabriolet až po dvoudveřovou limuzínku pro stejný počet osob. Vedle těchto verzí pak byl vyráběn i armádní kabriolet.

Konstrukce karoserie tohoto modelu s rozvorem náprav 2350 mm, resp. 2410 mm po modernizaci z podzimu roku 1938, byla tradiční a dřevěná kostra nesla plechové panely. Vozy s otevřenými karoseriemi, jejichž hmotnost se pohybovala okolo 600 kg, byly schopny vyvinout maximální rychlost až 95 km/h.

Jawa Minor ještě před samotnou výstavní premiérou na autosalonu v Praze dosáhla významného sportovního úspěchu, když s posádkou Krátký - Turek když zvítězila v branné motoristické soutěži Malou dohodou roku 1937.

Výroba tohoto modelu byla přerušena druhou světovou válkou v roce 1940 a znovu spuštěna těsně po jejím konci z dílů, které se zaměstnancům podařilo ukrýt před okupanty. Během let 1937 až 1947 pak bylo vyrobeno kolem 2700 vozů Jawa Minor.

Aero Minor

Během druhé světové války byl tajně pod vedením inženýra Rudolfa Vykoukala veden vývoj nového osobního vozu. Ten měl být uveden do sériové výroby jako Jawa Minor II krátce po ukončení války, ale nakonec na trh vstoupil jako Aero Minor.

Motory a podvozky pro Aero Minor se vyráběly v Motorletu Jinonice (dříve známém jako „waltrovka“) a karoserie se montovaly v letňanském Rudém Letovu. Jejich dřevěné kostry ale dál dodával závod Jawy v Kvasinách.

Podvozek tvořil vpředu rozvidlený páteřový rám čtyřhranného profilu, přední i zadní kola byla odpružena příčnými listovými pery. Na všech čtyřech 16palcových kolech byly kapalinové bubnové brzdy.

Aero Minor převzal motor z předválečného modelu Jawa Minor, ale dvoutaktní dvouválec o objemu 616 cm3 o výkonu 14,3 kW (19,5 k) zde byl otočen o 90° a umístěn podélně před poháněnou přední nápravou, zatímco čtyřstupňová převodovka byla až za nápravou.

Automobil s rozvorem náprav 2300 mm a pohotovostní hmotností 690 kg se uměl rozjet rychlostí přes 90 km/h, ale doporučovaná cestovní rychlost byla kolem 75 km/h.

Dvoudveřovou uzavřenou karoserii navrhl podobně jako u modelu Jawa Minor karosář Zdeněk Kejval a z tudoru bylo odvozeno i atraktivní kombi, které rovněž zamířilo do sériové výroby. Líbivý dvoumístný roadster naopak vznikl pouze v několika exemplářích.

Aero Minor bylo vyráběno od podzimu roku 1946 do února roku 1951, kdy byla jeho produkce, která dala více než 14.000 automobilů, i přes neklesající zájem zákazníků na domácím i zahraničním trhu ukončena. V dalším vývoji se i přes vznik prototypu Minor III s tříprostorovou dvoudveřovou karoserií nepokračovalo, protože chyběly výrobní kapacity.

Aero Minor má na svém kontě i řadu sportovních úspěchů. V soutěžích se dařilo upraveným sériovým vozům, zatímco na závodních okruzích patřily ke špičce nejen ve svých kategoriích lehké doutníkové speciály.

Nejslavnější kapitolou v historii tohoto modelu je účast speciálů Aero Minor Sport s dvoutaktními dvouválci o výkonu 22 kW (30 k) ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans roku 1949. Tehdy Krattner se Sutnarem ujeli 2392 km průměrem 99,6 km/h, vyhráli svoji třídu a v celkové klasifikaci podle koeficientu výkonnosti obsadili skvělé druhé místo za posádkou Chinetti – Seldson na dvanáctiválcovém Ferrari.

Jawa Chic

Ve čtyřicátých a padesátých letech vzniklo přímo v podniku i mimo něj několik zajímavých projektů i plně funkčních prototypů malých čtyřkolových vozítek, k jejichž pohonu sloužily motory z motocyklů značky Jawa. Bohužel žádný z nich se do sériové výroby nedostal a historie čtyřkolových vozidel značky Jawa se na dlouhá desetiletí uzavřela.

V prvním desetiletí jednadvacátého století se ovšem objevilo vozítko pojmenované Jawa Chic, které podobě jako na počátku třicátých let model Jawa 700 nepocházelo z vlastního vývoje. Tentokrát ovšem nešlo ani o licenční výrobu.

Jawa Chic se představila již v roce 2003 ještě pod jménem Ydea 500, aby se koncem roku následujícího proměnila v model King a od jara roku 2005 již byla nabízena jako Chic.

Malý dvoumístný automobil byl poháněn čtyřtaktním vznětovým dvouválcem Lombardini o objemu 505 cm3 a výkonu 4 kW (5,4 k) ve spojení s variátorem. Vozítko o hmotnosti 349 kg dosahuje maximální rychlosti 44,5 km/h a na našich silnicích je možné za jeho volant usednout s řidičským oprávněním skupiny AM, které lze získat již v 15 letech.

Model Chic původem z Italie byl u značky Jawa dokončován pro český i vybrané zahraniční trhy, ale především díky své ceně, která v roce 2011 začínala na částce 275.880 Kč u nás neuspěl. Dnes je tento miniautomobil podobně jako stejně laděné modely Logic, Bugxster a Roadster 500 pouhou epizodou v bohaté historii značky Jawa, soustředící se opět pouze na výrobu a prodej motocyklů.

Foto: Veteran.auto.cz, Jawa, Autowp.ru, archiv

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (5)

Doporučujeme

5. 4. 2017 09:16
Motor napříč
Bylo by dobré připomenout, že nejen první JAWA měla motor napříč (s předním pohonem), ale pan Pilát u Jawy navrhl v polovině 30.-ých let asymetricky motor napříč s převodovkou vedle, tak jak se to dělá dnes. Ale takový průlom nebyl ze strany starého Ing. Janečka (po konzultaci s inženýrem z Wandereru) přijat a p.Pilát ho musel předělat napříč souměrně s převodovkou pod klikovým hřídelem, tak jak to udělal Alec Issigonis za 20 let po něm. Bohužel byly vyrobeny jen dva prototypy, z nichž jeden přežil 2.válku a p.Pilát s ním jezdil do práce. Agregát byl ale instalován do společné prototypové karoserie p. Kejvala, v níž bylo podélé uspořádání Ing.Vykoukala za přední nápravou, takže výhoda prostoru Pilátova řešení byla pryč - naopak: vše podlélně za přední nápravou Ing. Vykoukala zabralo prostoru habaděj - Minor 1. Jeho poválečný Minor 2 měl zase podélně vše před přední nápravou.
5. 4. 2017 09:06
Minor II a III
Minor II se vyvážel a vyráběl v licenci v 25 zemích světa. Jeho základ posloužil i pro první SAAB. Měla to být licence, ale výroba Minoru mezi tím skončila a licence se nedokončila. Viz dále:

Na Minor III nebyly výrobní kapacity, protože už výroba Minoru II byla přemístěna do Letňan (proto už ne Jawa, ale Aero), aby nakonec ustoupila licenční výrobě první ruské (sovětské) proudové stíhačky MIG 15.
3. 4. 2017 09:48
Re: Fotogalerie...
Souhlasím, ten popisek se opravdu hodně hodí. A je ostuda, že takto velký web neumí udělat popisek k fotografii :no:
3. 4. 2017 09:32
Fotogalerie...
....by si zde doopravdy zasloužila alespoň základní popisky snímků, ale asi to je moc práce. 8-s
Je to marný, je to marný, je to marný.... . No, asi to vadí jenom mně. ;-\

Mohli by se toho třeba chopit redaktoři vykřičníkář a otazníkář, stejně už svojí práci trochu flákaj (tady hubené skóre 1:0). ;-)

V textu se o něm píše, je zajímavý, ale v galerii chybí [odkaz] . Zmínku o Jawamobilu [odkaz] postrádám zcela. ;-\