Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Jízdní dojmy: BMW 645 Ci Coupé a Cabrio - Poslové ráje

Ladislav Čermák
Diskuze (35)
Po zahřátí na provozní teplotu otevíráme škrtící klapky a všech 333 koní se dá do plného tahu.


Ve výrobním programu BMW se odehrála revoluce – na výrobní linky se vrátila exkluzivní šestková řada. Proto se evropští novináři v současné době sjíždějí do letoviska Bled ve Slovinsku, aby si v alpských serpentinách a okolí vyzkoušeli nového nositele slavné číselné kombinace 645 a porovnali, nakolik byla jejich – vesměs vysoká – očekávání oprávněná.

V naleštěné koloně před hotelem na nás čekaly půl na půl kabriolety a kupé s různými převodovkami a kombinacemi čalounění a výbav. Že je šestka krásné auto, to jsme konstatovali již při pohledu na fotografie, ovšem dvanáct ledvinek, lesknoucích se v ranním slunci na šesti nízkých různobarevných přídích vyrovnaných do řady, to byla oslňující scenérie.

Nejdříve jsme sáhli po černém kupé s višňově rudým koženým interiérem a ručně řazenou převodovkou. Před usednutím jsme zhodnotili kontury karoserie obtažené ranními paprsky a konstatovali, že šestka, navíc obutá do devatenáctipalcových kol, doslova překypuje energií. Minimalistická příď si přímo říká o rozrážení vzduchu a záď s charakteristickými LED koncovkami nenechá nikoho na pochybách, co za auto ho právě předjelo. Karoserie mistrně balancuje mezi sportovní naléhavostí a nevtíravou noblesou a zastiňuje svým lookem většinu konkurence; přes nespornou majestátnost se však prakticky vystříhá okázalosti. Přes překvapivou míru originality se tvůrci ovšem nevyhnuli použité inspiraci, o čemž svědčí zadní třetina auta, při otevřeném víku zavazadlového prostoru silně připomínající Porsche 911. Ačkoliv to jistě nebylo prvořadou prioritou, šestka vykazuje i slušnou míru praktičnosti, díky výborně přístupnému relativně objemnému zavazadelníku.

Bereme za kliku, boční sklo se bleskově uvolní z těsnění a my obdivujeme precizní provedení rozměrných a těžkých bezrámových dveří. Panty nevykazují vůli, otáčejí se precizně a dle jejich masivity lze soudit, že to tak zůstane i po létech provozu. Velice tuhý je i zbytek auta, o čemž svědčí spáry, minimalizované jak do počtu, tak šířky, a konec konců i vyšší pohotovostní hmotnost. Solidnost a bezpečí dýchá doslova z každého detailu, šestka dává najevo, že byla konstruována s velkou pečlivostí a dovoluje užívat si radosti z jízdy bez pocitů ohrožení.

Prvním dojmem z interiéru je, jak málo je podobný mateřské Pětce. I s řadou unifikovaných ovladačů a konstrukční příbuzností se architektům podařilo stvořit stylový a luxusní prostor, zbavený velké části strohosti, na kterou jsme žehrali při testu pětkové řady. Křivky v interiéru pokračovaly na cestě k noblese o kus dál, což je znát zejména na hodnotněji působících plastových panelech. Na kráse získaly dveřní výplně, konzola mezi sedadly a zejména elegantní tříramenný volant. Svůj díl „viny“ nesla i bohatě dekorovaná palubní deska a výběr chic barev koženého čalounění.

Kvality sportovních sedaček odpovídají renomé značky a kategorii Šestky, lze je včetně volantu a zrcátek všesměrně elektricky polohovat a ukládat jejich nastavení do paměti; to samo o sobě není nic zvláštního, ovšem zde je možno dosahovat skutečných extrémů – volant se dá axiálně vysunout i k hodně pokrčené ruce, navíc se při otevření dveří sám zvedne. Sedák je zase možné dostatečně zaklopit a spolu s vysouvacím předním dílem dokáže podepřít celá stehna, nejen zadek. Kontakt s dostatečně vysokými opěradly s markantním bočním vedením zase zpříjemňují čtyřsměrně seřiditelné opěrky hlav i beder. Dostatek, nikoliv přebytek, pohodlí a prostoru mají i cestující vzadu. Ruce nacházejí ovladače na stejných místech, jako v Pětce, takže seznámení je otázkou chvilky a nečiní problém. Na obou klasických kruhových přístrojích nás zaujala prázdná mezikruží – u rychloměru jej vyplňuje otočný indikátor navolené rychlosti tempomatu, otáčkoměr zase disponuje posuvným červeným polem – s aktivovaným DDC se posouvá až ke skvělým 7.500 ot. a nezahřátý motor se nechá točit jen cca do dvou třetin jmenovitých otáček; totéž platí i pro túrování na volnoběh. Na obvyklém místě teploměru chladící kapaliny, který konstruktéři zcela vypustili, se objevil indikátor zahřátí oleje.

Nastartování patří k nejkrásnějším okamžikům, osmiválec se chová klidně a kultivovaně, takže o potěchu sluchu se musely postarat výfuky. A ty odvádějí svou práci excelentně – Šestka má přesně ten druh bublavého zvuku, který ždíme z nadledvinek gejzíry adrenalinu. V dolní třetině připomíná Corvettu, výše pak závodní speciál. Vůbec nejlepší je prskání při náhlém uvolnění plynového pedálu. Výkonná audiosoustava se tak pro nás stala v podstatě zbytečnou, zvuk motoru nešlo kazit žádnou obyčejnou hudbou. A při aktivaci DDC pomocí tlačítka Sport u řadící páky se k tomu ještě přidá pořádná dávka decibelů…

První rozjezd znamená seznámení s tuhým a velmi citlivým spojkovým pedálem – BMW 645 Ci je jeden z nejsilnějších cestovních automobilů s mechanickou převodovkou a při ovládání spojky je to znát. Rozjezd se tak ne vždy podaří bez zaškubání a souhra nohou a rukou vyžaduje trochu cviku. Ovšem nejen puristům se líbí tahání za nefalšovanou řadící páku a možnost přeskakovat třeba i čtyři rychlostní stupně. Řazení ovšem nebylo tak exaktní, jak jsme u BMW zvyklí a několikrát, zejména při sportovní jízdě, jsme museli občas řadit na víc pokusů. Šestkové BMW není auto pro úplné začátečníky, ti by měli problém už při manévrování ve stísněných prostorách. Degresivní posilovač řízení vyžaduje k manipulaci s mamutími koly více lidské síly, než bychom čekali, podle očekávání je špatně vidět na okraje vozu a vynikající grafický parkovací asistent vidí jen dopředu a dozadu. Nacouvat k obrubníku a nepoškodit při tom exkluzivní litá kola tak dá trochu námahy.

Vyjíždíme od hotelu a od prvních metrů nacházíme společnou řeč s neuvěřitelně pružným agregátem. Moderní osmiválec Valvetronic totiž ani v nejmenším neprotestuje, když je donucen pracovat kolem pouhých pětiset otáček a dokonce vykazuje už slušnou sílu, takže městskými aglomeracemi se dá proplouvat vlastně na kterýkoliv z šesti rychlostních stupňů – i na šestku motor ochotně spolupracuje a navíc vydává úžasný zvuk. Vykazuje podobnou linearitu, jako proslulý šestiválcový třílitr, jen hodnoty minimálních a maximálních otáček jsou posunuty ještě o kousek dál od sebe.

Po zahřátí na provozní teplotu otevíráme škrtící klapky a všech 333 koní se dá do plného tahu. Dynamika je znamenitá – motor má ve všech otáčkách dostatečnou výkonovou rezervu a je neustále ochoten ze sebe ve zlomcích sekundy vydat maximum. Při předjíždění jsme se po čase přistihli, že podřazujeme v podstatě ze zvyku – ve většině případů to nebylo nutné. Na velkoobjemové osmiválce nedají dopustit celé generace Američanů a po této zkušenosti jim nelze nedat za pravdu. Suverenitu, s jakou vé osmička odváděla svou práci, může překonat jen další, ještě modernější osmiválec.

Samostatnou kapitolu si zaslouží podvozek. Je dosti tuhý, takže ve spojení s nízkoprofilovými pneumatikami nedokáže zamlčet nerovnosti, ovšem více než uspokojivou odměnou za trochu nepohodlí jsou jízdní vlastnosti, které posouvají hranice možného zase o kus dál. I přes jedenatřičtvrtě tuny hmotnosti se Šestka vejde do každé vlásenky a na konci stého esíčka už vás od marných pokusů dostat vůz do smyku rozbolí krční páteř. Až po nějaké době, kdy nebudete jen upřeně zírat na silnici, si všimnete takřka neustále svítící žluté kontrolky a překvapeně zjistíte, že vedení těžkého a velkého vozu smrtícím „utahovákem“ je tak snadné i díky paletě sladěných stabilizačních a trakčních systémů. Zásahy do jízdy jsou totiž kromě obligátního „zvadnutí“ takřka neznatelné a třetí generace DSC se dokonce vyrovná i s mírným hvízdáním kol, dodávajícím jízdě teprve tu správnou šťávu. Pokus o překonání stabilizačního systému skončil až současným smykem všech kol, který ovšem hned v počátcích zlikvidovaly vynikající pneumatiky Bridgestone Potenza. Rychlá jízda po úzké horské silničce z jedné zatáčky do druhé, jakou jsme si do sytosti užili na slovinské straně Alp, je s variabilním řízením čirou radostí, ne nepodobnou počítačové hře. Vůz se při těchto hrátkách pocitově zmenší až na agilní maličký sporťáček. Jak je podvozek vyspělý si řidič uvědomí až ve chvíli, kdy vůz nevyvede z neotřesitelného klidu ani značně zvrásněný povrch silnice. V tomto prostředí jsme také bezezbytku prověřili kvality brzd. Během špičkové zátěže při přejezdu horského sedla, kdy byly nuceny zpomalovat rozjetý těžký vůz do prudké vracečky každých cca 5 vteřin a kde se nepoužíval vyšší rychlostní stupeň než 3., neztratily nic ze svého výkonu a ani náznakem nezačaly vadnout. Se špičkovým podvozkem dovolily manipulovat s vozem i při plném brždění.

Po příjezdu na dálnici ukázalo velké kupé druhou tvář. Dlouhý rozvor, velká kola s variabilním řízením a vyšší hmotnost daly v součtu špičkovou suverenitu i ve velmi vysokých rychlostech a výkonný motor dokreslil každou dálniční jízdu do podoby okruhového závodu v pozici favorita. Mohutné brzdy nezklamaly ani zde a skvěle utěsněný kokpit s výbornou aerodynamikou se postaraly o pozoruhodně nízkou hladinu hluku, nenarušenou ani hukotem pneumatik.

Všechna místa se ovšem dají projet i v klidu a s velkou dávkou komfortu. Agilní pohonná jednotka táhne od volnoběhu a pokud sám nechce, tak řidiče nic nenutí hvízdat pneumatikami a atakovat červené pole otáčkoměru. Ovšem pokud jej ovládnou atavistické pudy, má k dispozici ještě tajuplné tlačítko sport. A skutečně, všechny přínosy, slibované v tiskových materiálech, platí do puntíku. Reakce na plynový pedál je ještě lepší, hranice zakázaných otáček se posune, ztuhne řízení a již tak krásný zvuk se pak přímo zařízne do hlavy.

Druhý na řadu přišel kabriolet ve dvou exemplářích – šedý s šestistupňovým Steptronicem a konečně pomyslný vrchol – černý exemplář se sekvenční převodovkou SMG III. S první kombinací jsme si užívali především pohodové jízdy se staženou plátěnou střechou a oběma rukama neustále na vyhřívaném volantu, druhá pak přinesla pikantní kombinaci volnosti a sportovního náboje. Samotná střecha je klasický Soft top s propracovaným plně automatickým elektrickým stahováním. Vtipným detailem je malé kolmé zadní okno, sloužící zároveň i jako větrný štítek. Při manipulaci spolu s ostatními skly zajíždí do karoserie, po stažení/natažení střechy opět vyjede. O jeho účinnosti svědčí fakt, že ve voze se dá vydržet i při opravdu rychlé „topless“ jízdě. Vtipně je vyřešen i přístup na zadní sedadla; vedle obligátní sklápěcí páky na opěradle přední sedačky je v pohodlném dosahu stojící osoby i kolébkový spínač, posouvající celé sedadlo. To je v kabrioletu konstruováno jinak – nápadná boční výztuha proti převrácení poznamenala kromě vzhledu a ukotvení bezpečnostního pásu i hlavovou opěrku; ta přišla o sklopitelnost, vynahrazuje to motorizovaným vysouváním. Při natažené střeše je uvnitř oproti kupé jen nepříliš zvýšený hluk a kvalitně čalouněná střecha vyvolává pocit jízdy v uzavřené karoserii.

Jízda s kabrioletem je o něco pomalejší; spíš než zvýšená hmotnost za to může psychologický blok z chybějící pevné střechy nad hlavou a v našem případě i automatická převodovka, svádějící spíše ke klidu. Jinak je rozdíl v jízdních vlastnostech subjektivně nepostřehnutelný ani při přímém porovnání, žádný znatelný úbytek tuhosti se nekoná.

Oproti stoickému Steptronicu nabízí ultimativní požitek sekvenční ústrojí SMG. Řadit lze pod plným plynem, elektronika přeřazuje plynule a podřazuje s přesnými meziplyny a dělá to precizněji, než nejlepší řidič. Volit rychlosti lze buď klasicky pákovým voličem, nebo dvěma motýlky na volantu, přičemž přeřazovat a podřazovat lze každým z nich – záleží na směru, kterým na něj zatlačíte. Jet se staženou střechou v silném autě, poslouchat zvuk vlastních výfuků odražený od skály a volit rychlosti pod plynem a s oběma rukama na volantu, to se musí zažít. Trochu cviku vyžadovala manipulace s motýlky – kdo je zvyklý levým podřazovat a pravým přeřazovat, zpočátku tápá. Při aktivaci sportovního režimu se zkracuje řadící čas a za cenu cuknutí při každém přeřazení lze dosahovat ještě lepší dynamiky, než s ručně řazeným ústrojím. Kabriolet se sekvenční převodovkou se také stal naším jasným favoritem.

Bohatí také rádi šetří a BMW 645 i jim v tomto ohledu udělá radost – minimálně spotřebou, která se s automatickou převodovkou Steptronic i při velice vzrušujícím jízdním stylu sotva přehoupne přes výborných patnáct litrů na 100 km. Se sekvenčním ústrojím SMG už se hodnota vyšplhala k dvacítce a v případě manuální převodovky ji o značný kus překročila. Ovšem tyto hodnoty se týkají jízdy, při které vás začne brzy nahánět dopravní policie ze všech stran.

Ladislav Čermák
Diskuze (35)