Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Jízdní dojmy: Ford F-150 Raptor pro Rallye Dakar. Říkají mu Shrek!

Tomáš Dusil
Diskuze (0)
Dakarský speciál Martina Prokopa a týmu MP Sports opravdu vypadá jako v USA velmi populární pick-up Ford F-150 Raptor. Ale platí to také o technice? A jaké to je, svézt se na horkém sedadlem spolujezdce?

Známý a velmi úspěšný jezdec rallye Martin Prokop se chce věnovat Dakaru. Sice i nadále počítá s účastí ve WRC, avšak nejnáročnější rallye světa je pro něj a jeho závodní tým MP Sports v současné době prioritou číslo jedna.

Shrek na druhou

Jistě znáte kreslenou pohádku o ošklivém, ale velmi statečném Shrekovi a jeho ženě Fioně. Co má ale tato postavička společného s dakarským speciálem Martina Prokopa? Jméno„Shrek“ na jeho karoserii nenajdete. Nalezli jsme ho však na pojízdném zvedáku, který používají technici týmu MP Sports pro údržbu a servis vozidla při testovacích jízdách a samozřejmě také v závodě.

„Když jsme náš dakarský speciál připravovali, přišlo nám auto hrozně ošklivé. Kdosi na dílně prohlásil, že to vypadá jako Shrek,“ říká jeden z techniků týmu MP Sports. „A právě tak vznikla ona přezdívka,“ dodává s úsměvem.

Auto sice svými tvary evokuje výše zmíněný americký pick-up, avšak technicky s ním nemá nic společného. Základem závodního auta je příhradový rám, svařený z trubek různého průřezu i tloušťky. Stejně tak se liší podvozek. Sériový raptor používá vzadu tradiční tuhou nápravu tvořenou mostem. Dakarský raptor dostal vpředu i vzadu zcela nezávisle zavěšená kola na lichoběžníkových nápravách. Jednotlivá ramena tvaru trojúhelníku jsou opět svařena z ocelových trubek. Jen takto lze zaručit, že kola budou v maximálně možné míře kopírovat povrch, po kterém auto jede.

Super tlumiče ze Slovenska

Raptor týmu MP Sports používá na každém kole dvojici tlumičů. Tohle na silničních autech běžně nenajdete. Ano, starší jaguary používaly zdvojené tlumiče na zadní nápravě, ale to se psala 70. léta. Jsou to právě tlumiče, na nichž velmi záleží, jak se bude auto na rozličném povrchu chovat. Jsou plně mechanicky stavitelné, takže před každým závodem lze zvolit jejich tuhost a zdvih tak, aby to odpovídalo konkrétní trati a jejímu povrchu. Problém je, že každá etapa dakarské rallye zahrnuje povrchů hned několik.

„Důležité je nalézt v nastavení tlumičů ideální kompromis, což není úplně jednoduché. Část závodu se jede na písku, část na šotolině a pak jsou třeba úseky plné kamení,“ říká k nastavení tlumičů Martin Prokop. A na všem musí tlumiče perfektně fungovat. V případě speciálu MP Sports je jejich dodavatelem slovenská firma Ferenc. Specializuje se výhradně na závodní komponenty, proto se s ní na běžných, dokonce ani sportovních autech prakticky vůbec nesetkáte. Dle vyjádření techniků týmu MP Sports jsou její tlumiče skutečně vynikající.

Mustang, ale slabší

Technicky vzato má dakarský raptor s fordem společnou pouze jedinou věc - motor. Tím je vidlicový osmiválec o objemu 5,0 litru převzatý ze sportovního modelu Mustang posledního vydání. „V porovnání s motorem v mustangu má ten náš poněkud snížený výkon, řádově o desítky koní,” dodává technik. Smyslem je zvýšit životnost motoru při velmi náročných jízdních podmínkách. „S autem máme najeto něco přes 20.000 kilometrů a motor je stále původní,“ říká Prokop. Pokud se vám to zdá málo, tak vězte, že většinu uvedených kilometrů pracuje osmiválec v plné zátěži. Je to právě sériový motor, jímž se dakarský speciál odlišuje od vozidel třídy WRC. V ní jezdící auta jsou poháněna speciálně vyvinutým motorem s obrovským výkonem a velmi drahou technikou. Pro zajímavost, šestnáctistovka Fiesty WRC, s níž Martin Prokop také závodí, poskytuje výkon přes 300 koní.

Zajímavé je, že na motoru mustanga v dakarském Raptoru týmu nebyly provedeny žádné mechanické úpravy. Písty, ojnice či ventilový rozvod, vše je zcela sériové. Vylepšení se tak omezuje pouze na oblast elektroniky řízení motoru.

Jako v letadle

„Tak a teď to přijde,“ říkám si, když svoji hlavu soukám do závodní helmy. Na rozdíl od té motocyklové má otevřené hledí, což je pro jízdu autem plně vyhovující. Usednutí na sedadlo spolujezdce je také akrobacie. Vzhledem k tomu, že krátké výfuky jsou umístěny přímo pod prahy, musíte dávat velký pozor, abyste si o ně nespálili lýtka. Vzhledem k rámové konstrukci vozidla je v tomto případě trubkový rám, jehož část musíte při soukání se do kabiny překonat, plně nosný. Na rozdíl od vozů WRC, kde má pouze pomocnou bezpečnostní funkci a tedy doplňuje dále zesílený samonosný skelet sériového auta.

„Tady si můžete opřít nohy, ale nešlapejte na tlačítka, umístěná v horní části opěrky,“ říká mi technik, když mi pomáhá usednout dovnitř. Konečně se uvelebuji v závodním sedadle. Nabízí boční vedení, jaké nenajdete ani v těch nejsportovnějších sedačkách sériových automobilů. Prostě vás obejme jako kleště. Teď už se jen připoutat závodními pásy. Důležité je utáhnout je tak, aby vás dokonale zafixovaly k sedadlu. Součástí výše zmíněné závodní helmy je také intercom s mikrofonem, jenž se podobá tomu, jaký používá pilot letadla. V hlučném závodním speciálu se lze se řidičem, v tomto případě s Martinem Prokopem, dorozumívat jen tímto způsobem. Kupodivu přenos zvuku není bezdrátový, ale skrz kabel s konektorem, který se zasune do slotu v kabině.

Při pohledu na palubní desku stroje si hned všímám tlačítka se symbolem klimatizace. Je horko, takže běží naplno. V opačném případě by to bylo v interiéru závoďáku už i vzhledem k teplu, jaké produkuje motor, nesnesitelné. Dále je zde zajímavý multifunkční digitální ukazatel telemetrie. Na něm se zobrazuje celá řada parametrů, od otáček motoru a rychlosti jízdy, až třeba po teplotu všech možných kapalin a další data. Rozsahem údajů to připomíná malé letadlo. „Při závodech mám na palubní desce další přístroje, mimo jiné monitor navigace GPS,“ říká Martin Prokop. Dnes však jezdíme v tankodromu Jihlava–Pístov, takže tady by byla GPS zbytečná.

To se snad převrátí!

Technik zavírá dveře, vše je připraveno a můžeme vyrazit. Počáteční rozjezd je takový mírný. Už v tu chvíli ale motor produkuje značný hluk. Po pár desítkách metrů, co opustíme depo, za to Martin vezme. V tu chvíli jakoby vám někdo dal pěstí, jak vás prudký nárůst setrvačné síly vinou zrychlení zarazí do sedačky. To už se ale kvapem blíží první terénní nerovnost. S její hloubkou by při překonávání nízkou rychlostí měl co dělat i ryze offroadový automobil. Dakarský Raptor ji však proletí v plné rychlosti. Pokud bychom seděli v jiném autě, určitě by se převrátilo. Jenže raptor se s trochou nadsázky takřka nehne. Tak účinné jsou jeho zdvojené a výše zmíněné tlumiče na každém kole. A letíme dál. Nebýt pevně fixovaný k sedadlu, jistě bych si o vnitřní část kabiny pořádně natloukl. Snažím se držet rámu a vší silou zapírám nohy do opěrky...

Následuje ostrá zatáčka, dalo by se říci, vracečka. Tady musí Martin zpomalit, přičemž současně podřazuje na nižší převody. Převodovka dakarského raptoru není na rozdíl od motoru sériová. Jedná se o sekvenční zařízení. Navíc řazení probíhá bez spojky, pouze se při tom vypíná zapalování motoru a uzavírá přívod paliva ke vstřikovačům. I tak musejí ozubená kola převodovky snášet obrovské zatížení. Navíc je třeba řadit správně, přesněji při určitých otáčkách motoru a rychlosti jízdy. V opačném případě tam kvalt sice dostanete, avšak převodovka z toho velkou radost mít nebude.

Zatáčku projíždíme řízeným smykem, ale to už všechna čtyři kola, poháněná přes transfer s ozubeným soukolím a lamelovou spojkou blokovaným centrálním diferenciálem, opět získávají adhezi a vůz tah motoru vystřeluje nemilosrdně vpřed. Opět se blíží zatáčka, nezbytné správné podřazování na sekvenci, následný powerslide a hned další příval síly vyvolané mohutným zrychlením auta. Pořád se pohybujeme po nerovnostech tratě, takže auto neustále skáče a zmítá sebou také do stran. I tak se vůz zdá docela pohodlný, vzhledem k tomu po čem a jak rychle jedeme. Skoro si až říkám, že mnohá sériová auta jsou na běžné silnici snad horší. Právě zajištění akceptovatelného komfortu jízdy je u dakarského speciálu, s nímž Martin jede na jeden zátah třeba 500 km, nezbytný.

To už ale frčíme po cílové rovince a za chvíli přijíždíme do depa. I přes běžící klimatizaci a letní oděv jsem docela zpocený. To pak ještě více smekáte před jezdci dakaru, kteří takto naplno jedou stovky kilometrů v závodní kombinéze, navíc musí ještě myslet na to, aby jeli správně, přes takzvané kontrolní body. Pokud nějaký neprojedete, následuje časová penalizace. Přesně tohle se Martinovi letos stalo.

MP Sports to s Dakarem myslí opravdu vážně, takže v jeho dílnách se již nyní rodí další závodní raptor. Určitě nabídne neméně fenomenální svezení. Já na tuhle jízdu do smrti nezapomenu a Martinovi a celému týmu držím palce!

Foto: Zdeněk Sluka a autor

Tomáš Dusil
Diskuze (0)