TEST Jízdní dojmy: Lexus GS 450h a 300h – Může být ještě vůbec lepší?

Lexus GS čtvrté generace se u nás prodává od roku 2012 a stejně jako zbytek nabídky japonské automobilky nikdy nešel s davem. Agresivní design karoserie, hybridní nebo atmosférické benzinové pohonné jednotky, infotainment s obrovským displejem, systém nočního vidění… To jsou všechno prvky, které konkurence z Německa s velkou slávou nabízí teprve krátce nebo dokonce vůbec. Po více než čtyřech letech od premiéry v Pebble Beach přišel čas na malou změnu.

Modernizovaný Lexus GS již velmi brzy „proklepneme“ v redakčním testu, o první dojmy z mezinárodní prezentace na Mallorce se však můžeme podělit už nyní. Vůz bude ve světě nabízen se čtyřmi pohonnými jednotkami, přičemž největší novinkou je zástavba čtyřválcového turbomotoru známého z dalších modelů značky. Stejně jako v sedanu IS je náhradou za pohodový atmosférický šestiválec o objemu 2,5 litru (154 kW), zájemci o charakterní šestiválec ale plakat nemusí – nejsilnější hybrid 450h totiž zůstává. Pro firemní flotily je zase jako dělané umírněnější 300h, přičemž ani jízdu s ním jsme nevynechali.

Obrovská síla vs. dokonalý klid

Vrcholná verze GS 450h je alternativou například k dvakrát přeplňovaným třílitrovým vznětovým šestiválcům od BMW a Audi, na rozdíl od nich má ale o dost chlapáčtější charakteristiku - 3,5litrový zážehový šestiválec bez turba, téměř tři sta koní v základu (215 kW) a pomoc v podobě elektromotoru s dalšími dvěma sty koňmi a 275 newtonmetry. V principu jde o totéž, čím disponuje také SUV RX 450h, ovšem s tím rozdílem, že hnaná jsou pouze zadní kola. Jde o sportovní sedan a tomu bylo uzpůsobeno také chování převodovky E-CVT. Ta sice při zrychlení stále posílá motor do zbytečně vysokých otáček, celková zvuková kulisa je ale příjemnější než u RX a v manuálním režimu řazení dokonce cítíte lehké „kopance“ ve stylu sekvenčních skříní.

Vrcholnou variantu jsme vyzkoušeli v provedení F Sport, což ve srovnání se základní linií Comfort přináší specifika v podobě adaptivního odpružení AVS, aktivního řízení zadních kol DRS a devatenáctipalcových disků. To znamená nejen zlepšení cestovního komfortu a zmenšení náklonů karoserie při průjezdech zatáčkami, ale především agilnější chování v nízkých a lepší stabilitu ve vysokých rychlostech. Důležitou metou je 80 km/h, kdy se zadní kola natáčí buď po, nebo proti směru předních kol. Modernizované GS jako takové se navíc může pochlubit citelným zvýšením tuhosti karoserie dosaženým vyšším počtem svarových a lepených spojů. A v neposlední řadě také optimalizací odpružení a předních stabilizátorů. To všechno hlavně v zájmu většího pohodlí.

Výsledkem spolupráce zmíněných klíčových prvků je jízdní projev, který by pasoval spíše na sedan o třídu menší. Osobně jsem se trochu bál, že sportovní pocit z řízení negativně ovlivní vyšší pohotovostní hmotnost (GS 450h váží nejméně 1820 kilogramů), obavy se ale staly zbytečnými hned, co jsme vyrazili na klikaté okresky. Motor má ohromnou sílu takřka v celém pásmu otáček, okolo 6000 min^-1 nádherně graduje, a díky převodovce není přerušen jeho tah. Nevýrazné mezery šestiválce vyplňuje silný elektromotor s maximálním točivým momentem od nulových otáček.

Úplně nejlepší na tom všem je, že můžete jet opravdu hodně rychle, ale vůbec vám to nepřijde. Pocit z rychlosti je v tomto Lexusu opravdu hodně zkreslený, což má na svědomí tradičně skvělé odhlučnění kabiny a předvídatelné chování na limitu. Zkrátka přiletíte před zatáčku, otočíte volantem, řízení s proměnlivým převodem zhodnotí situaci a v mžiku jste venku. Je jasné, že bez chytré elektroniky by tomu bylo úplně jinak, Lexus si však pohlídal i mechanickou stránku a provedení F Sport dopřál větší brzdy s agresivnějším nástupem a delší výdrží. I kvůli tomu jsou v základu devatenáctipalcová kola – menší by totiž přes třmeny pravděpodobně nepřešly.

Nicméně právě kola jsou prvkem výbavy, u kterého bych chtěl mít v případě konfigurace vozu volnější ruku. Devatenáctky se čtyřicetiprocentními pneumatikami vpředu a o pět procent nižšími vzadu totiž přenášely vibrace do podlahy i při jízdě po nikterak hrubém povrchu. Což je zvláštní, protože kupé RC, které jsme na podobných vozovkách zkoušeli o den dříve a jehož platforma vychází právě ze sedanu GS, nic podobného nedělalo. Možná by nám to nepřišlo tak znatelné, kdybychom záhy nepřesedli do druhého hybridu nabídky s označením GS 300h.

Na konkrétním exempláři byste už loga F Sport hledali marně, stejně jako hliníkové prvky v interiéru nebo rudá přední sedadla s těsnějšími bočnicemi. Šlo o provedení Luxury s adaptivním podvozkem a osmnáctipalcovými disky, přičemž rozdíl v množství přenášených vibrací byl okamžitě znát, stejně jako citelně relaxovanější naturel.

Provedení 300h není v nabídce žádnou novinkou (testovali jsme jej už v roce 2014) a stvořeno bylo především pro firemní flotily. Pohonné ústrojí vzniklé spojením čtyřválce o objemu 2,5 litru a elektromotoru zůstalo beze změny, stejně jako celkový výkon soustavy 164 kW (zážehový motor má 133 kW, elektromotor pak 105 kW). Vůz zrychlí z 0-100 km/h za devět sekund (o 0,2 sekundy dříve než před modernizací) a v průměru by měl jezdit za 4,4 l/100 km (zlepšení o tři deci). Klíčové parametry jsou tedy téměř shodné s BMW 525d (160 kW, spotřeba 4,7 l/100 km), mnichovský sedan je však na stovce o 2 sekundy rychleji a s automatickou převodovkou dokáže jet rychlostí 243 km/h, Lexus to dotáhne jen na omezených 190 km/h..

Nebudu se vám snažit namluvit, že rozdíl v dynamice není ve srovnání se 450h okamžitě znát, ono to ale ničemu nevadí. Provedení Luxury je totiž od začátku laděno na měkčí notu a nikterak vás nevybízí k rychlému krájení zatáček. Prim zde hraje výborné odhlučnění motoru, podvozku a celková „bezstarostnost“ ovládání. Po okreskách jedete devadesátkou, na dálnici o čtyřicet kilometrů v hodině rychleji, a nepřijde vám na tom vůbec nic zvláštního. Přesto, když potřebujete rychle předjíždět, výkonová rezerva neschází.

V Lexusu GS 300h nemáte důvod nikam spěchat, a než byste za každou cenu přepínali volič jízdních režimů do polohy Sport a zarazili pedál plynu do podlahy, raději si nakonfigurujete mód Custumize (u GS je to novinka) a získáte automobil vytvořený přesně na míru. Luxus v podobě kvalitního koženého čalounění měkoučkých sedadel s vyhříváním a odvětráváním přijde naprosto samozřejmý, stejně jako dokonale hrající audio Mark Levinson a chytrá klimatizace S-Flow, která sama pozná, kolik pasažérů je zrovna v kokpitu a upraví svou činnost v zájmu snížení spotřeby energie.

Modernizace Lexusu GS se nicméně nedotkla pouze zlepšení pohodlí a tuhosti. Na první pohled jasné změny vzhledu v čele s minimalistickými předními světlomety a ostře řezanými zadními svítilnami přišly vhod, stejně jako zástavba nového infotainmentu s širokoúhlým displejem o úhlopříčce 12,3 palce. Logika ovládání, jakožto i komunikace v českém jazyce, odpovídá nové generaci SUV RX, ze začátku si tedy dejte trochu načas a všechno si pořádně osahejte.

Vůz už v každém případě nepůsobí tak uhlazeně jako dříve a v zájmu rozšiřování cílové skupiny zákazníků zaujme také mladší klientelu. Osobně musím řídi, že se mi po vzhledové i jízdní stránce více zamlouval sportovněji laděný F Sport s výraznějšími nárazníky a živelnějším projevem. I přesto, že jeho velká kola negativně ovlivňují akustickou pohodu v kabině. Z mého pohledu šestiválec do vyšší střední třídy patří a je zcela jedno, zda mu pomáhá elektromor či nikoliv. Navíc ani se spotřebou na tom v rámci zhruba 150kilometrové testovací trasy nebyl špatně - s kombinovanými osmi litry na sto kilometrů byl jenom o litr méně úsporný než čtyřválec 300h, dost ale záleží na stylu jízdy. Kupujte velké motory, dokud jsou!