Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Jízdní dojmy: S vozy BMW xDrive na sněhu a ledu

Tomáš Dusil
Diskuze (103)
Snad každý řidiči by si někdy měl vyzkoušet, jaké to je krotit vůz, jedoucí po kluzkém povrchu. BMW již několik let pořádá takto zaměřenou akci s názvem BMW xDrive Experience v Peci pod Sněžkou. Jaké to je, klouzat se s „čtyřkolkami“ této značky?

Vozy BMW mají již tradičně klasickou koncepci pohonu. To znamená motor uložený vpředu podélně nad přední nápravou (určitě ne až za ní, jak se často píše), na nějž navazuje převodovka a dále kloubový hřídel pohánějící zadní nápravu. Z pohledu jízdní dynamiky se jedná po exotickém pohonu Transaxle (motor vpředu, převodovka vzadu) asi o nejlepší volbu. Je to právě příznivé rozložení hmotnosti na obě nápravy, díky němuž mají vozy BMW tak vyvážené jízdní vlastnosti. A to platí dodnes, jakkoliv se lze občas dočíst, že už tomu tak není. Klasická koncepce se vyznačuje zejména optimálním momentem setrvačnosti (někdy se mu říká polární moment). Při malém momentu setrvačnosti je auto nebývale agilní, avšak pokud jeho kola ztratí přilnavost, začne se velice rychle stáčet do smyku a tedy ztratí jízdní stabilitu. Takto to mají auta s motorem uloženým uprostřed, tedy před zadní nápravou. Naopak motor vpředu napříč před přední nápravou přináší velký moment setrvačnosti. Vůz pomaleji mění směr, avšak pocitově je stabilnější. A do smyku se trhá pomalu a předvídatelně. Klasická koncepce, tedy to, co používají historicky vozy BMW, nabízí něco mezi.

Dnes však máme „bavoráky“ vybavené také pohonem přední nápravy. Jde o řadu 2 Active Tourer, případně větší Grand Tourer (označení F45). Druhým takovým BMW je nová, v pořadí druhá generace malého SUV X1 (řada F48). Obě tyto modelové řady přebírají podlahovou plošinu a tedy technický základ z nové generace Mini.

Staré mýty už neplatí

Klasická koncepce pohonu má sice předpoklady pro dobré jízdní vlastnosti, nicméně platí to zejména na povrchu s dobrou přilnavostí. Naopak třeba v zimě na sněhu či náledí bývaly „bavoráky“ terčem kritiky. Nikam nevyjely, neboť málo zatížená hnací náprava prostě neměla na kluzkém povrchu dostatečnou trakci. Dodnes si vzpomínám, jak jsem byl shodou okolností také v Peci pod Sněžkou. Psal se rok 1999 a jakýsi Polák vyrazil s rodinou na hory v BMW řady 5 E39. Bylo kluzko, hodně sněhu, a ačkoliv měl kvalitní zimní pneumatiky a protiprokluzový systém, tehdy pojmenovaný ASC+T, nebyl schopný s vozem zdolat jen velmi mírný svah kousek za centrem města.

Už před téměř 31 lety představila tato značka svůj první vůz s pohonem všech kol. Bylo to BMW 325iX na bázi druhé generace „trojky“, tedy řady E30. K většímu rozšíření pohonu všech kol u BMW ale došlo až na sklonku 90. let s představením SUV X5, později menšího X3. Do té doby měly pohon všech kol pouze zmíněná E30 a následně v modernizované podobě BMW 525iX E34, vyráběné do roku 1997.

I přes nesporný přínos v podobě zvýšení aktivní bezpečnosti a zlepšení trakce je v současnosti pohon všech kol zároveň i účinným nástrojem marketingu. Snad žádná automobilová značka si dnes nemůže dovolit takový vůz nenabízet. A samozřejmě čím více „čtyřkolek“ je v portfoliu, tím lépe. BMW xDrive má dnes v prodeji nad klasickými pohony značnou převahu.

xDrive pro vše vpředu

BMW dnes nabízí každou modelovou řadu rovněž s pohonem všech kol xDrive. Ač se to jmenuje vždy stejně, lze se v zásadě setkat se dvěma technicky odlišnými systémy. Jako první usedáme za volant „dvojky“ Active Tourer, samozřejmě s pohonem všech kol. Jde o model, který, jak už víte, má primárně poháněnou přední nápravu. Hned po usednutí volíme jízdní režim „Sport“ a dlouhým podržením tlačítka „DSC“ vypínáme stabilizační systém. Všechna auta mají samočinnou převodovku. Režim „D“ a plyn. Přední kola se chvíli perou s přívalem newtonmetrů. Active Tourer využívá pro rozdělení hnací síly mezi obě nápravy elektrohydraulickou lamelovou spojku Haldex páté generace. Tedy třeba jako Octavia 4x4. Za normálních podmínek jsou samozřejmě poháněna přední kola. Nejnovější Haldex ale nabízí i jistou předvídatelnost, takže pohon zadní nápravy připojuje, už když prudce stlačíte plyn k podlaze. Pokud by byl povrch pouze mokrý, přední kola by si jistě „ani nehrábla“, a to ani při drastickém rozjezdu. Plochu polygonu ale pokrývá takřka led. Holt fyzikální zákony obelstít nelze. Přesto se Haldex ukázal v tom nejlepším světle.

Že je „dvojka“ Active Tourer vozem s primárně poháněnou přední nápravou, nám dokazuje hned v první zatáčce testovacího polygonu. Jedeme pod plynem a vůz se hrne přes přední kola ven z oblouku. Zkoušíme povolit plyn a nedotáčivost se po chvilkovém zaváhání změní v téměř neutrální průjezd. Za normálních podmínek se téměř 100 procent hnací síly přenáší na přední nápravu. Je-li to však potřeba, může být „na zadek“ hnáno až 50 procent hnacího momentu. A to i v zatáčce, neboť systém pracuje se snímačem příčného zrychlení. Zajímavé je, že i toto malé BMW používá k přenosu dat v rámci pohonu superrychlou datovou sběrnici FlexRay.

Celkově vzato Active Tourer rozhodně nebyl tím nejzábavnějším vozem BMW, který jsme měli k dispozici. Byl ale bezesporu jedním z nejefektivnějších. Dokonce i zkušení instruktoři prohlašovali, že testované kolo ledově-sněhové dráhy zajeli nejrychleji právě s Active Tourerem. Není důvod jim nevěřit.

Nejprve dozadu, pak dopředu

Měníme koně a vybíráme si z dalších modelů. Ty už jsou, kromě nové X1, s klasickou koncepcí pohonu. Nejostřejším modelem je nová M135i. Už jen ta kabina! Po přesednutí z Active Toureru máte pocit, že sedíte na silnici (pardon na dráze polygonu). Navíc v perfektních sedadlech. Nízká pozice řízení je ale žádoucí pro sportovní jízdu, neboť řidič mnohem lépe vnímá ztrátu přilnavosti pneumatik, než když sedí „jako v autobuse“. Zkoušené BMW M135i je vybaveno takzvaným „variabilním sportovním řízením s mechanicky proměnným převodem“. Jde vlastně o proměnný převod řízení v závislosti na úhlu natočení volantu (míry vychýlení předních kol). To stejné nabízí také Škoda Octavia RS, Seat Leon Cupra či VW Golf GTI. A také aktuální Ford Focus RS, který to vlastně novodobě uvedl.

Řízení M135i tak bylo často až nepříjemně strmé. Mezi plnými rejdy stačilo otočit volantem snad ani ne dvakrát. To se může zdát jako výhoda, ale věřte, že na kluzkém povrchu tomu tak není. M135i má totiž docela krátký rozvor v kombinaci s malými převisy karoserie. I to je ukazatelem velikosti momentu setrvačnosti, který zde byl tímto zmenšený. V kombinaci se superostrým řízením to vedlo k tomu, že se toto BMW chovalo na dráze poněkud splašeně. Nebo snad jankovitě? Prostě šlo do smyku hrozně rychle a nedávalo moc prostoru na korekci. K udržení v požadovaném směru a tedy k zachování řiditelnosti musíte mít hodně rychlé ruce na volantu.

Jak velký vliv má polární moment na řiditelnost vozidla na mezi přilnavosti jeho pneumatik jasně ukázalo následné přesednutí do BMW 320d Touring. Jeho přidaná hmotnost za zadní nápravou daná velkým převisem přinášela celkové zklidnění vozu. Do smyku šel velice pomalu a plynule. Na správnou reakci tak bylo dost času. Podobné to bylo se sedanem 340i. Ten však měl již značný výkon motoru, takže rozjet se s ním nebylo tak úplně snadné.

BMW s podélně uloženými motory a xDrive využívají k rozdělení hnacího momentu transfer označený ATC450. Premiéru si odbyl v novém X3. I ten využívá lamelovou spojku, kterou ale neuzavírá hydraulika, nýbrž krokový servomotor přes axiální vačku. Primárně je poháněna zadní náprava. Ta přední je roztáčena hřídelem, vedeným bokem zleva podél převodovky. Poháněn je řetězem.

Vyzkoušet jsme mohli také velká SUV X4 a X5. Druhý jmenovaný dokonce ve verzi M550d. Charakteristickým rysem těchto větších BMW od divize Motorsport je hydraulický posilovač řízení. Tak to má i současná M5 či M550d. A samozřejmě hned tři turbodmychadla dopují tento třílitrový řadový šestiválec 50d. Svezení s X4 a X5 se neslo ve znamení vysoké hmotnosti a tedy velkého momentu setrvačnosti. Jízda byla plynulá, možná ale až příliš. Nicméně bezpečná. Spíše než to vadil vysoký posaz, který neumožňoval reagovat dostatečně rychle na změny v chování vozidla. A samozřejmě pomalejší reakce řízení.

Mojí volbou by tak byla „trojka“, následovaná „pětkou“. Tyto modely totiž nejvíce ctí tradice BMW a pořád jsou těmi skvělými „bavoráky“, které si pamatuji z mých dávných jízd staršími stroji této značky.

Plusy

  • Velice rychlý přenos hnacího momentu, perfektní logistika pohonu a propracovanost (čidlo příčného zrychlení, komunikace přes sběrnici FlexRay)
  • Při rychlé jízdě nezvyšuje spotřebu (pohon přední kol se odpojuje zhruba od 130 km/h – mluvíme o tradičním xDrive)
  • Přínos k bezpečnosti a hlavně k trakci

Mínusy

  • Vyšší hmotnost vozu
  • Složitější poháněcí soustava
  • Vyžaduje servis (Haldex)
  • Vyšší pasivní odpory poháněcí soustavy (zvýšená spotřeba při nízkých rychlostech a ve městě)
Tomáš Dusil
Diskuze (103)
31. 1. 2016 10:18
Re: Really Wild Driving
Alfa GTV - na displej asi uz nemeli kapacitu. Jinde jsem autoklimu bez displeje nevidel :-(
[odkaz]
Avatar - white label
28. 1. 2016 16:51
Re: Jaké to je, klouzat se s „čtyřkolkami“ této značky?
Jj, to byl MrBeranek a měl pravdu.
Avatar - praděda7
28. 1. 2016 16:14
Re: Really Wild Driving
Přesně ono! Ta fotka je z Australie, z melbournské Calder Park Raceway, kde jsem často závodil. I ty ostatní fotky jsou parádní. Díky. Uložím si! :yes
28. 1. 2016 16:08
Re: Jaké to je, klouzat se s „čtyřkolkami“ této značky?
jj ročník 2011. Neříkám, že xDrive funguje špatně, jen že automat to zabíjí. S manuálem by auto bylo lépe ovladatelnější. Docela rád bych si někdy zkusil trojku v Xdrive a manuálu. O kolik to bude lepší. Jel jsem zatím jen trojkou zadokolkou a tam platí jak tu někdo psal. Je to sice zabavný, skvěle ovladatelný, ale jen to hrabe a nezrychluje.
Avatar - white label
28. 1. 2016 15:23
Re: Really Wild Driving
Zřejmě myslíš tuhle:
[odkaz]
(3000 GT - třílitr V6 138PS)