Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Kloubové autobusy: Ti vůbec nejdelší jezevčíci!

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (11)
Kloubové autobusy pro městskou hromadnou dopravu jsou v současnosti nabízeny v řadě různých provedení. Minulost ovšem nabídla i luxusní zájezdová vozidla, která dnes nemají obdoby.

Historie kloubových autobusů sahá až do první poloviny dvacátého století, ale k jejich širšímu rozšíření došlo až v polovině druhé a dnes jsou naprosto běžnou součástí v hromadné dopravě větší i menších měst.

Vozidla starších generací ze šedesátých až osmdesátých let většinou využívala koncepci s motorem umístěným v přední části před kloubem a pohonem prostřední z trojice náprav. K nevýhodám tohoto řešení patřil horší přístup k motoru a hluk. Zároveň nemohly být tyto autobusy nízkopodlažní.

V současnosti již převažuje koncepce, která je označována jako tlačná, což znamená, že motor je uložen až v zádi vozu a pohání poslední z trojice náprav. Dnešní velkokapacitní kloubové autobusy jsou pak ve stále větším počtu využívány v řadě velkých měst v rámci systému Bus Rapid Transit (BRT).

Solaris Bus & Coach S.A.

Polská společnost Solaris Bus & Coach S.A. se za poměrně krátkou dobu vypracovala mezi uznávané a úspěšné výrobce městských autobusů, v jejichž nabídce nechybí ani kloubové autobusy. Nejnovější generaci modelové řady Urbino představil tento výrobce v září roku 2014 a postupně s ní nahrazuje předchozí provedení.

Nové provedení modelů Urbino zaujme svým výrazným designem. Ten je výsledkem spolupráce inženýrů společnosti Solaris s berlínskou designérskou agenturou studioFT a může se pochlubit ziskem prestižního mezinárodního ocenění iF Design Award 2015.

Konstrukce skeletu z nerezové oceli má ve srovnání s předchozí generací nižší hmotnost a zároveň vyšší tuhost. K dosažení nižší hmotnosti přispívá například přepracované spojení mezi vertikálními a horizontálními ocelovými profily nebo kombinace plechů z nerezové oceli s překližkou v oblasti podlahy.

Prostor pro pohonnou jednotku je navržen s ohledem na použití motorů, splňujících emisní normu Euro 6. Pro 18metrové kloubové provedení s označením Urbino 18 je standardem přeplňovaný vznětový šestiválec PACCAR MX-11 o objemu 10,8 litru s výkonem 240 kW a točivým momentem 1400 N.m. Na přání je k dispozici stejný motor s výkonem 271 kW a točivým momentem 1580 N.m.

Solaris Urbino 18 má cestujícím nabízet prostorný a dobře odvětrávaný i prosvětlený interiér, v němž je umělé osvětlení zajištěno prostřednictvím LED. K vyššímu cestovnímu komfortu a snížení provozních nákladů zároveň mají přispět zlepšení v oblasti tepelné izolace interiéru.

Pohodlnější a rovněž i rychlejší výměnu cestujících v zastávkách mají zajistit dveře se standardní šířkou 1230 mm, které mohou být na přání o 20 mm širší. K dispozici je uspořádání dveří v konfiguracích 1-2-2, 2-2-2, 1-2-2-2 a 2-2-2-2, zatímco v interiéru může být umístěno od 29 do 47 sedadel podle potřeb dopravce.


Společnost Solaris Bus & Coach S.A. má vedle zástupců modelové řady Urbino ve své nabídce i kloubové autobusy a trolejbusy řady MetroStyle. Tato 18metrová vozidla přitahují pozornost futuristicky pojatým designem svého exteriéru.

Pro konvenční provedení je standardem stejný motor jako pro nejnovější Urbino 18, což znamená, že je použit PACCAR MX-11 s výkonem 240 kW, k němuž je alternativou verze s výkonem 271 kW. V nabídce polského výrobce je i hybridní verze spojující elektromotor se vznětovým motorem Cummins ISB6.7 E6 o výkonu 209 kW.

Pod označením Trollino 18 MetroStyle se pak ukrývá trolejbus, který může v závislosti na dodavateli elektrovýzbroje, mezi něž patří i plzeňská společnost Škoda Electric, se jeho výkon pohybuje od 160 do 250 kW.

V závislosti na zvoleném pohonu se liší možnosti osazení interiéru sedadly. Pro konvenční provedení je uváděno 29 až 48 sedadel, zatímco pro hybridní verzi je k dispozici od 40 do 47 sedadel a pro trolejbus 40 až 49 sedadel.


SOR

Společnost SOR Libchavy, spol. s r.o. vznikla v roce 1991 a v současnosti je druhým největším výrobcem autobusů v ČR, který nabízí řešení pro dopravu městskou, meziměstskou i turistickou. Nabídka tohoto výrobce zahrnuje autobusy v délkách 8,5 m, 9,5 m, 10,5 m, 12 m a 18 m. Ty nejdelší jsou samozřejmě kloubové.

SOR NB 18 City odvozený od plně nízkopodlažního NB 12 City se spolu se svým dvounápravovým příbuzným představil poprvé jako prototyp v roce 2006 a stal se prvním kloubovým autobusem své značky, které je průběžně modernizován a figuruje v nabídce svého výrobce dodnes.

Kloubové spojení s nízkou úrovní podlahy je vlastní konstrukce a je doplněno hydraulickou regulací od firmy Glentor a elektronickou regulací od firmy Vires-Electronics. Elektronická regulace tlumení a blokování kloubu v nejrůznějších jízdních stavech je odvozena od rychlosti jízdy a vzájemné polohy zalomení obou vozů vůči natočení řídících kol přední nápravy.

Kola třetí nápravy roztáčí přeplňovaný vznětový šestiválec Iveco Cursor F2CFE612C, splňující emisní normu Euro VI, který z objemu 8,7 litru poskytuje výkon 243 kW a točivý moment 1400 N.m.

SOR NB 18 City má celkovou délku 18.750 mm, šířku 2550 mm a výšku 2900 mm, resp. 3110 mm s klimatizací. Rozvor mezi první a druhou nápravou má 6180 mm a mezi druhou a třetí nápravou pak 6570 mm.

Standardně jsou v nabídce dvě provedení karoserie a interiéru. První je třídveřové s až 57 sedadly a druhé pětidveřové se 41 sedadly, ale konfigurace a počet sedadel se může lišit podle požadavků dopravce. Celková kapacita sedících i stojících cestujících je okolo 141 až 151 osob.


Van Hool

Rodinná firma Van Hool NV byla založena v roce 1947 v Koningshooikt nedalo Lier v Belgii a vypracovala se na uznávanou karosárnu, která se v současnosti věnuje výrobě městských i linkových autobusů, trolejbusů, autokarů a návěsů.

V případě městských autobusů má značka Van Hool v současnosti ve své nabídce dvě základní modelové linie, z nichž tu první představují vozidla s označením A, AG a AGG, zatímco ta druhá nese jméno Exqui.City.

První modelovu řadu zastupují písmenem A označená dvounápravová vozidla, zatímco kloubové třínápravové autobusy jsou označeny AG300 a dvoukloubové čtyřnápravové autobusy AGG300.

Van Hool AG300 má celkovou délku 18.390 mm, šířku 2550 mm a výšku 3280 mm. Rozvor mezi první a druhou nápravou má 5790 mm a mezi druhou a třetí nápravou pak 7750 mm. K pohonu tohoto autobusu slouží přeplňované vznětové šestiválce značek MAN a PACCAR s výkony okolo 230 kW.

Van Hool AG300 je kromě konvenčního provedení nabízen rovněž jako hybrid kombinující blíže nespecifikovaným vznětový motor s elektromotorem. Dále je k dispozici trojelbus AG300 T dlouhý 17.550 mm. Interiéry těchto jednokloubových zástupců značky Van Hool ve standardním provedení nabízejí 45 sedadel, ale jejich počet se může lišit podle požadavků dopravce.

Van Hool AGG300 patří k největším zástupcům své značky, který je využíván především na letištích a v rámci systému BRT. Tento dvoukloubový nízkopodlažní autobus má celkovou délku 24.785 mm, šířku šířku 2550 mm a výšku 3280 mm. Rozvor mezi první a druhou nápravou má 5790 mm, mezi druhou a třetí nápravou pak 7150 mm a mezi třetí a čtvrtou 6450 mm. K pohonu tohoto autobusu je využíván přeplňovaný vznětový šestiválec značky PACCAR o výkonu 265 kW.


Van Hool v rámci modelové řady Exqui.City nabízí pouze kloubová a dvoukloubová vozidla s různými systémy pohonu, připomínající svým designem a některými řešeními v prostoru pro cestující moderní tramvaje.

Exqui.City je primárně orientován na využití v systému BRT a cestující s předplacenými jízdenkami. Pracoviště řidiče je proto umístěno v samostatném oddílu, který lze vybavit prosklenou přepážkou. Nízkopodlažní interiér s nástupní výškou 320 mm disponuje velkými plochami pro dětské kočárky, invalidní vozíky i stojící cestující.

První z dvojice verzí s označením 18 je dlouhá 18.610 mm, široká 2550 mm a vysoká 3300 mm. Rozvor mezi přední a střední nápravou je 6600 mm, zatímco mezi střední a zadní nápravou je uváděno 4910 mm.

Druhá verze je dvoukloubová označená číslovkou 24 a dlouhá 23.820 mm. Rozvor mezi první a druhou nápravou má 6600 mm, mezi druhou a třetí nápravou pak 6710 mm a mezi třetí a čtvrtou rovněž 6710 mm.

Van Hool nabízí vozidla řady Exqui.City s různými pohonnými systémy od hybridního, kombinujícího elektromotor se vznětovým či CNG motorem, přes palivové články až po elektrobus s lithium-iontovými bateriemi a trolejbus. V případě vozidel na CNG je použito motorů z produkce značky Scania s výkonem 235 kW.

Pro jednokloubovou verzi uvádí oficiální materiály značky Van Hool tři varianty provedení interiéru, v němž může být 29, 35 nebo 44 sedadel. Dvouklobouvá verze může mít 28, 42 nebo 61 sedadel.


Volvo Buses

Kloubové autobusy jsou nedílnou součástí produkce švédské značky Volvo Buses a v současnosti jsou nabízeny v rámci modelové řady 7900. Ta byla ve své aktuální podobě představena na podzim roku 2011.

Volvo 7900 v kloubovém třínápravovém provedení je v současnosti nabízeno s hybridním pohonným systémem. Tento autobus má celkovou délku 18.000 mm, šířku 2550 mm a výšku 3280 mm.

Provedení 7900 Hybrid využívá v současnosti ke svému pohonu čtyřválcový turbodieselem D5K o objemu 5,0 litru s výkonem 177 kW (240 k) ve spojení se systémem I-SAM (Integrated Starter Alternator Motor) a automatickou převodovkou Volvo I-Shift, jehož součástí je elektromotor o výkonu 110 kW u druhé nápravy a 130 kW u třetí nápravy.

Volvo 7900 Hybrid v kloubovém provedení může mít ve svém interiéru 41 sedadel a jeho celková kapacita má být 154 cestujících.


Neobvyklé kloubové autobusy

Vedle současné produkce evropských výrobců stojí za zmínku i několik netradičních kloubových autobusů, z nichž některé nepřekročily stadium vývoje a se naopak dočkaly vzniku několika exemplářů.

Návratem do osmdesátých let dvacátého století a doby, kdy byla Evropa na západní a východní rozdělena i politicky se může stát zástupce značky Ikarus. Vozidla tohoto maďarského výrobce v nepříliš vzdálené minulosti patřila k běžný účastníkům provozu i na našich silnicích a jednalo se tehdy o klasické jednokloubové autobusy.

Ikarus 293 na ně přímo navazoval svým vzhledem i použitou, ale měl dva klouby a čtyři nápravy. První zástupce tohoto 22 m dlouhého autobusu byl veřejnosti představen v Budapešti v roce 1988. Vozidlo s kapacitou 229 cestujících se ovšem nesetkalo s příliš vřelým přijetím u řidičů. Ti kteří měli možnost jej řídit kritizovali nízký výkon motoru, velké boční výchylky a malou obratnost při zatáčení.

Podle dostupných informací byl u značky Ikarus vyroben pouze jeden autobus s označením 293, který v roce 1992 absolvoval modernizaci a následně se po ose přesunul k provozovateli do Teheránu. Na Kubě pak mělo být údajně v licenci vyrobeno několik dalších dvokloubových vozidel.

Fraunhofer IVI Autotram Extra Grand byl představen v roce 2012 v Drážďanech a s celkovou délkou 30.730 mm je tento dvoukloubový autobus s pěti nápravami a kapacitou 256 cestujících nejdelším autobusem, který byl nasazen do provozu.

Mezi výrobce kloubových autobusů se ve druhé polovině dvacátého století zařadil i specialista na zájezdové autobusy Neoplan. Tato německá značka i v případě těchto vozidel zůstala svému zaměření a nabídla mimo jiné luxusní autokary v podobě modelů pojmenovaných Highliner N120/4 a Jumbocruiser

První z této dvojice byl jednopodlažním zájezdovým autobusem, vycházejícím z modelové řady Cityliner a poprvé představeným v roce 1978. Výroba tohoto modelu byla ukončena v první polovině sedmdesátých let a dnes patří k největším kuriozitám mezi kloubovými autobusy.

Mezi největší extrémy mezi kloubovými autobusy ovšem patří Neoplan Jumbocruiser. Jednalo se totiž o patrový kloubový autokar dlouhý 18,0 m, široký 2,5 m a vysoký 4,0 m. V němž měl být podle původních plánů prostor až pro 144 cestujících, ale nakonec měla největší kapacitu verze se 110 sedadly.

Jumbocruiser podle dostupných informací vznikl v počtu pouhých jedenácti exemplářů. První z nich byl vyroben v roce 1975 a následujících šest bylo vyrobeno do roku 1979. V letech 1982 až 1986 vznikly další tři a poslední byl vyroben v roce 1992. Díky tomu se liší vzhled exteriéru, provedení interiéru i použité pohonné jednotky těchto výjimečných autobusů, jejichž základem je patrový model Skyliner.

K zajímavostem tohoto autobusu patří skutečnost, že do zadní části lze projít pouze na horní palubě, protože dole u dvojice prostředních náprav je usazen motor. Výjimkou má být pouze poslední vyrobený exemplář z roku 1992, který byl před deseti lety kompletně přestavěn a namísto konfigurace náprav 1+2+1 má 1+1+2.


Ondřej Pavlůsek
Diskuze (11)
18. 10. 2016 19:36
Re: SOR
Design T3 byl na svou dobu fakt nadčasovej, ale nevim jak by architekt pochodil s tím, kdyby něco takovýho navrhl dneska. Navíc: vysokopodlažní (ale i nízkopodlažní) sólo vozy už dneska téměř žádný město neobjednává. Vyjma východní Evropy (ale v jakym stavu místní doprava je...).
Avatar - Stejsn
17. 10. 2016 21:27
Re: SOR
Jenže dědictví T3 je dávno podkopáno krabicovitými T6 a KT8, takže návaznost je přerušena.
Avatar - Barry Lyndon
17. 10. 2016 16:02
Re: SOR
A ve stejném duchu (ala T3) mohly být např. i pražské tramvaje. Vždyť červená T3 je pro Prahu skoro totéž co doubledecker pro Londýn. Místo toho máme kotasovy 15T a ještě strašnější "porsche" 14T...
Avatar - Stejsn
17. 10. 2016 14:29
Re: SOR
Extrémně povedený autobusový design jsem viděl v Londýně. Ty nové doubledeckery jsou prostě úžasné
Avatar - Barry Lyndon
17. 10. 2016 12:47
Re: SOR
To je úskalí veřejných výběrových řízení v ČR. Pokud je jediným hlediskem cena, pak se nemůžeme divit, že to vypadá, jak to vypadá (strašně!). Na designera už jim v SORu asi nezbylo. Že mají vozidla MHD i nějaký městotvorný efekt, se zcela pomíjí. Mně osobně se tedy nelíbí ani kotasovo metro a tramvaje (15T). Vypadá to všechno jako pokus sovětského designera o futuristický design v roce 1978. Svět už je úplně jinde....

Na druhou stranu kdyby vyhrála dražší zakázka jen kvůli těžko měřitelným aspektům jako je design nebo pohodlí, pak bude zase spousta lidí řvát, že je to předražené a uplacené. Není to tak jednoduché...