Komentář: Volkswagen řekl to, co všichni vědí. Proč to ale udělal?

Kdekdo by tipoval, že bude Volkswagen po vypuknutí kauzy Dieselgate v tichosti pracovat na nápravě a dá si velký pozor, aby nepřiléval olej do ohně, realita je ale docela jiná. Včera na sebe totiž prozradil, že v rámci vnitřního vyšetřování (neřekl čeho) přišel na nesrovnalosti mezi udávaným a skutečným množstvím oxidu uhličitého, který produkují vybrané vozy převážně se vznětovými motory (jde až o 800.000 aut). To pochopitelně úzce souvisí s konečnou spotřebou paliva, protože na základě produkce CO₂ dostáváme tolik sledované tabulkové hodnoty. Že jsou ale ve srovnání s běžným provozem často mimo mísu, je veřejné tajemství.

Krátce po vypuknutí kauzy Dieselgate se hojně spekulovalo o tom, kdo za zveřejněním tak zásadní informace může. Také my jsme na Auto.cz vydali podobný článek, přičemž některé názory jako by vypadly z deníku soukromého detektiva. Šlo o pomstu Ferdinanda Piëcha za prohraný souboj s Martinem Winterkornem? Nebo snad o pokus odstranit z budoucího světa vznětové motory? Vzhledem k přiznání Volkswagenu ohledně emisí CO₂ se to ale nezdá pravděpodobné. Vždyť značka vydala prohlášení úplně sama, nikdo ji k tomu alespoň podle dostupných informací nenutil, a současná legislativa v čele s měřicím cyklem NEDC ani nic jiného neumožňuje. Jenže chyba byla už při samotném měření, na což Volkswagen přišel při kontrole procesů a pracovních postupů. Podle německého Auto Bildu mají mít vozy spotřebu vyšší až o 18 procent.

Měřicí cyklus NEDC se provádí na zkušebních válcích. Dohromady zabere 1180 sekund a automobil během něj ujede přesně 11.023 metrů. Začíná se volnoběhem, poté zrychlením na 15 km/h (na první rychlostní stupeň), a po osmi sekundách vůz zase zastavuje. Následně zrychlí na 32 km/h (se čtyřsekundovou výdrží), opět zastavuje a rozjíždí se na 50 km/h, ze kterých po dvanácti sekundách zpomaluje o 15 km/h a po dalších třinácti sekundách opět zastavuje. Všechno se opakuje čtyřikrát a na konci měření dostanete spotřebu ve městě.

Cyklus pro mimoměstský provoz probíhá podobně. Vůz se rozjede na 70 km/h, zpomaluje na 50 km/h, postupně akceleruje na 70 a 100 km/h a zastavuje až poté, co deset sekund udržuje rychlost 120 kilometrů v hodině. Následuje 20 sekund běhu motoru na volnoběh a druhý výsledek je na světě.

Sami jistě uznáte, že k výsledku co nejpodobnějšímu běžnému provozu v testu něco chybí. Auto během něj vůbec nezatáčí (jízdní odpory jsou tedy citelně nižší než v reálu) a počítat nemůžeme ani s odporem větru. Měřicí cyklus NEDC nemá s reálnými podmínkami takřka nic společného, protože není v silách běžného řidiče, aby se podle něj řídil.

Jednou z variant je snaha Volkswagenu stavět se do role obětního beránka, který ale nakonec celý problém včetně Dieselgate vyřeší a stoupne v očích zákazníků. Mnohonásobně vyšší výsledky emisí NOx už neokecá ani s Boží pomocí a patrně měl pouze tu smůlu, že Černý Petr vyšel právě na něj (už nyní je téměř jisté, že se Dieselgate týká i dalších značek). Jenže než udávat další značky, je lepší jít cestou nejmenšího odporu. „Ano, lhali jsme, naše vozy skutečně neprodukují to, co slibujeme, ale uděláme všechno proto, abychom problém změnili“ – nějak takto by se dalo do srozumitelnější řeči přeložit oficiální prohlášení ze včerejšího dne. Značka si nasype popel na hlavu a pomocí mediálního humbuku popostrčí evropské úředníky, aby urychleně schválili měřicí cyklus, jehož výsledky budou bližší reálnému provozu.

Může také jít o snahu Volkswagenu odvrátit pozornost od podvádění s oxidy dusíku. Veřejnosti jednoduše předhodí kauzu, se kterou kvůli současné legislativě nemůže nic dělat, a v klidu bude přemýšlet, jak co nejlaciněji upravit automobily s motory EA 189 tak, aby neprodukovaly několikanásobné množství škodlivin. Problém s oxidem uhličitým značku nic stát nebude, a když se náhodou sejdou žaloby kvůli klamání zákazníků, argument je naprosto jednoduchý: „Měřili jsme vozy podle předepsaného cyklu a uvedli získané výsledky. Že nesedí s reálným provozem, je problém těch, kteří NEDC vymysleli“. Tím bude míč na straně Volkswagenu – odpovědnost padne na Evropskou unii a ve Wolfsburgu si budou moci poplácat po ramenou za to, že byli u zrodu nové éry v evropském automobilovém průmyslu.

Mohlo by jít také o diplomatickou přípravu na situaci, která neodvratně plyne ze softwarových úprav vozů s motory EA 189 (kauza Dieselgate). Současné technologie totiž nenabízejí ekonomicky přijatelné řešení, kterým by se snížila produkce NOx a zároveň nevzrostly emise CO₂ (a tím i výsledná spotřeba). Už dříve jsme uváděli, že možností pro zachování všech dynamických parametrů je instalace systému vstřikování močoviny, cena úpravy by se ale u každého z jedenácti milionů postižených vozů vyšplhala do desítek tisíc korun. Všechno tedy nakonec může dopadnout tak, že Volkswagen postiženým vozům pouze přehraje software, produkce oxidů uhličitého poroste rapidně nahoru, ale regulátorům to bude jedno. Hlavně když budou sedět en-óčka!