Koncepty Renault: Studie a vize v proudu času

Úvod

Design automobilu bývá většinou hodnocen jako takový – bez většího ohledu na jeho méně zřejmé prvky a symbolické znaky, jež mívají skrytý, ale neoddiskutovatelný význam. Tím méně bývají zhodnoceny koncepční návrhy, které jsou pomyslnými kořeny návrhu. Můžeme si je představit jako opěrné pilíře výsledného designu, bez nichž by konečný produkt nikdy nevznikl. Právě prostřednictvím konceptů se prověřují tvarová, technická či mechanická řešení vozu, v mnoha případech také jeho možné přijetí veřejností. Proto je velmi důležité, aby se na koncepční práce – ať už hovoříme o studiích, prototypech nebo i kvalitních designérských cvičeních – nezapomínalo.

Nezřídka se však stane, že mnohé koncepty zapadnou pod tíhou novinek a intenzivního vývoje, jenž přichází se stále novými kreacemi. Neblahý vliv na aktuálnost studií mají také trendy a jejich nestálost, proto není od věci si občas připomenout práce, jimž vděčíme za sériové, leckdy velmi úspěšné modelové řady.

Dosud byla řeč o konceptech automobilek Ferrari, Kia, Lada, Peugeot, Volvo nebo kupříkladu o terénních a sportovních Audi. Prostor byl věnován také deseti nejpozoruhodnějším českým kreacím, automobilovým modernistům, avantgardním koncepcím kabiny či futurismu, který je esencí každé studie.

Dostalo se i na jednotlivé modely (Volkswagen W12, Škoda Ahoj!, Aston Martin Bulldog, Bertone Blitz a Porsche Panamera), jimž byl věnován samostatný článek. Dnes se ale zaměříme na značku, která před čtyřmi lety přestoupila na nový, dnes již plně etablovaný tvarový směr.

Studie luxusních Renaultů: Vzpomínky na budoucnost

Historie

Historie – Počátky spolupráce s věhlasnými návrháři, první pokusy o MPV a reakce na trendy 90. let

Jeden z nejpozoruhodnějších koncepčních Renaultů dvacátého století pochází z roku 1959 a nese typové označení 600. Jedná se o vizi s atypickým designem, jehož doménou je novátorské prostorové řešení, které se vyznačuje přesunutím těžiště kabiny směrem dopředu. Přepracování běžného prostorového konceptu si vyžádalo velmi dlouhý přední převis, jenž kontrastoval s nízkou zádí osazenou ostře zalomenými svislými světly. Takto posazené lampy opticky vyvažovaly horizontální orientaci linií profilu a byly vsazeny do rohů zadních partií.

Během příprav druhého (zeleného) prototypu byly voleny trojúhelníkové svítilny zabudované do reliéfní prohlubně. Na dispozici kabiny se však mnoho nezměnilo – vůz stále vycházel z unikátně řešeného obestavění prostoru, který je součástí nepřehlédnutelné karoserie s objemy, jež se vymezily vůči všem dobovým zvyklostem. Revoluční design, který je dílem italského návrháře Sergia Sartorelliho, se objevil již v roce 1957, a sice prostřednictvím prototypu 600. Vzhledem k primárnímu zaměření vozu, jímž je prostorové uspořádání kabiny, můžeme Renault 900 považovat za jeden z předvojů sériových velkoprostorových vozidel.

renault design

Druhý model, o němž bude řeč, je pravým opakem výše uvedeného experimentu. Jedná se o Renault R8 Coupe (1964), pod jehož elegantními a sportovními tvary je podepsán Filippo Sapino – autor, jehož široký tvůrčí repertoár zahrnuje klasická kupé s estetikou založenou na uhlazenosti a ladnosti (R8 Coupe), moderní díla věhlasných značek (Ferrari 512S Speciale) či například radikální sportovní modely (Ghia Action). V případě Renaultu R8 Coupe se podařilo navrhnout maximálně jednoduchý tvar při zachování sportovních proporcí, jež dotváří ostrá prohlubeň v ploše dveří. Obrys bočních oken, blížící se čistému tvaru kapky, může vyvolat vzpomínky na sportovní kupé předválečné éry. Premiéra konceptu proběhla na autosalonu v Turíně.

renault design

V roce 1983 byl na ženevském autosalonu uveden koncept Gabbiano, kterým byla započata spolupráce Renaultu s italskou karosárnou Italdesign, z níž o tři roky později vzešel středně velký model 21. Gabbiano již na první pohled zaujme důsledným horizontálním členěním karoserie, která je formou výrazné lišty (v níž je zabudována klika dveří otvíratelných směrem nahoru) členěna na několik částí. Černé zbarvení sloupků jednak vizuálně odlehčuje karoserii, jednak utváří plovoucí efekt střechy. Vertikální zadní lampy pak připomínají řešení, jež známe z malého modelu 5. Rozměrné dveře zpřístupňují prostorný interiér se čtyřmi samostatnými místy a přístrojovou deskou s digitálním displejem a jednoramenným volantem.

renault design

Zajímavé prostorové řešení je vlastní také aerodynamickému konceptu Vesta II z roku 1987, který nabídl prostornou kabinu při zachování úzké stavby a velmi kompaktních rozměrů. Exteriér, na němž pracoval designér Gaston Juchet, tvoří štíhlá karoserie s hladkým povrchem, dlouhým čelním sklem a částečně skrytými zadními koly, což vyústilo v koeficient odporu vzduchu 0,186 a následně také rekordně nízkou spotřebu paliva. Karoserii ukončuje ostře zkosené zadní čelo s velkým oknem, pod nímž se nachází vodorovný pás světel a prostor pro registrační značku.

renault design

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let proběhla spolupráce Renaultu s karosárnou Coggiola, která pro francouzskou automobilku navrhla dva zajímavé prototypy. Prvním z nich je Renault Mégane, představený v roce 1988 na autosalonu v Paříži, který předjímal – kromě jména, jež bylo o sedm let později použito k pojmenování sériové kompaktní řady – nové stylistické zásady. Týká se to zejména vnější uhlazenosti (demonstrované například ukrytím předního stěrače do černé lišty), čelních světel oddělených prohlubní a uceleného světelného pásu na zádi, zejména pak jeho tmavé optiky. Interiér vozu, vybavený čtyřmi křesly (z nichž ta přední vyjíždějí ven a usnadňují tak nástup a výstup), je přístupný skrze pár bočních posuvných dveří.

renault design

Druhým počinem italské karosárny je jednoprostorový koncept Scenic, uvedený v roce 1991 ve Frankfurtu, kde prezentoval karoserii zaměřenou na cestovní komfort a bezpečnost. Svým pojetím se stal fakticky prvním kompaktním MPV, jež se v roce 1996 dočkalo sériové výroby. Vskutku jedinečný a v době svého vzniku revoluční návrh zaujal nejen objemem karoserie s nepřehlédnutelnou jednoprostorovou stavbou, ale také řešením dílčích částí. Ať už jde o mohutný čelní panel s vodorovnými světlomety, jež pokrývají značnou část plochy přídě, či uskupení prvků zádě, vyznačující se dynamickým střídáním vertikál a horizontál, ze všech úhlů pohledu je Scenic specifický. Nejinak je tomu v interiéru s pěti samostatnými sedadly, středovým panelem s praktickým stolkem a čalouněním, které je laděno do teplých barevných odstínů.

renault design

Počátek poslední dekády dvacátého století poznamenal stále častější výskyt plastu, který představoval nejen funkční, ale i estetický přínos designu. Typické je to zejména pro pařížský koncepční vůz Zoom (1992), jehož mohutné plastové nárazníky jsou elegantně protaženy do plochy dveří, kde tvoří rozměrné ochranné obložení. Variabilitě v městském provozu napomáhají nejen krátké převisy, ale především modulární zadní náprava, jejíž sklopení směrem dolů umožňuje zkrátit délku vozu z původních 2,65 metru na 2,10 m, přičemž výška vozidla se po tomto úkonu mění z 1,49 m na 1,72 m.

renault design

Zmiňme ale i oblast užitkových vozidel, v níž roku 1994 zazářil dodávkový koncept Modus, jeden z počinů navržených v rámci programu Les Citadines, který byl zaměřen na městskou a ekologickou dopravu. Kopulovitá a bohatě prosklená kabina ukrývá členitou přístrojovou desku a praktický středový panel. Spolu s osobním automobilem Ludo (spadajícím do téhož programu) byl vůz uveden na autosalonu v Paříži.

renault design

1995 až 2004

1995 až 2004 – Radikální změna identity

Příchodem konceptu Initiale, jehož premiéra proběhla v roce 1995 v Paříži, nastává nová etapa designu francouzské značky. Kreace, navržená Patrickem le Quémentem, představuje neotřelý a nebývale progresivní pohled na jednu z nejstarších automobilových karoserií. Skutečnost, že jde o kompozičně klasický sedan, je umně maskována řadou osobitých řešení, jež byla během následujících let uplatněna při práci na sériových návrzích. Vůz opouští konzervativní sedany absencí centrované masky, jíž nahrazuje čtyřmi čelními vstupy, které od sebe horizontálně odděluje štíhlá chromová linka. Tento způsob uspořádání nasávacích otvorů se posléze stal jedním ze základních identifikačních znaků moderních Renaultů, přičemž v sériové výrobě byl poprvé použit v roce 2002, v souvislosti s generační obměnou kompaktního modelu Mégane.

Je-li řeč o přídi, nutno poukázat na vertikální světlomety, s nimiž jsme se o pět let později setkali u produkčního vozu Vel Satis. V kontextu čelních partií studie Initiale však korespondují s mlhovými světly vsazenými do plochy nárazníku. Zvláštní pozornost zasluhuje rovněž mohutný střed kapoty, ukrývající desetiválcovou pohonnou jednotku o objemu 3,5, jenž kontrastuje s nízkým pontonem a velkými bočními okny. Skutečné tvarové specifikum však představuje záď s unikátní architekturou, která opouští vše, co jsme dosud v oblasti sedanů viděli. Ostře zkosený třetí karosářský prostor spoluutváří mohutné plastické víko, které se pohybuje po vertikální ose a ukrývá prostor pro speciální zavazadla značky Louis Vuitton. Tvary zadních partií konceptu – zvláště pak provedení okenní plochy, jež je vsazena do vyvýšené hmoty – našly uplatnění na karoserii druhé generace liftbacku Laguna (2000).

renault design

O dva roky později byla na tomtéž místě představena studie Vel Satis, moderní čtyřmístné kupé s karoserií, která předznamenala pozdější trend, podle něhož bylo navrženo několik vozidel napříč rozměrovými i karosářskými kategoriemi. Prostřednictvím této unikátní vize byla důkladně rozvinuta myšlenka masky členěné na dva vodorovné vstupy, zde však proložené vertikálními žebry, což oživuje – spolu s podobně orientovanými koncovými světly – horizontální charakter linií vozu. Avšak také v tomto případě je klíčovou partií záď, jejíž dominantou je klenutí okna, vsazeného do úhledně zaobleného zadního čela. Progresivní ráz automobilu však nelze vnímat jako čistě futuristický, neboť jeho tvůrci se při práci na prostorovém řešení přídě inspirovali historickými vozy, což je patrné na dlouhé kapotě s nízko posazenou spodní hranou.

renault design

Koncepce vydutého okna, jež svírá s plochou zádě velmi ostrý úhel, je typická pro karoserii průkopnického Renaultu Avantime, jehož koncepční předobraz byl představen na posledním ženevském autosalonu dvacátého století. Vůz se tak stal předzvěstí nových designérských pravidel, jež měla utvořit alternativu ke klasicky stavěným vozům vyšších tříd, od nichž by se lišila nejen uspořádáním karoserie, ale také kreativním nakládáním s barvami a moderními technickými či mechanickými prvky. Vůz je postaven na velkoprostorovém základu a svůj velkoryse řešený interiér zpřístupňuje mohutnými dveřmi zavěšenými na dvou kloubech, díky čemuž se při otevření povysunou směrem dopředu – z důvodu usnadnění výstupu a nástupu v úzkých uličkách parkovišť. Z hlediska tvůrčí invence jde o jeden z nejpozoruhodnějších počinů přelomu milénií, jenž je stále aktuálním tématem v diskusích designérů, ať už amatérských nebo profesionálních.

renault design

2001

2001 – Příchod designérského směru interiérů s názvem Touch Design

Počátek nového tisíciletí přinesl také pokrokový a dodnes vlivný designérský směr, týkající se uspořádání a materiálového pojetí interiérů, který je znám pod označením Touch Design. Průkopníkem nového způsobu vnímání kabiny je kreace Talisman, představená v roce 2001 ve Frankfurtu a ověnčená několika cenami, mezi něž patří druhé místo v anketě Prototyp roku a vítězství v kategorii o nejlepší interiér (obojí v rámci soutěže o koncept roku pořádané časopisem Automotive News).

Jak již vypovídá název tohoto proudu, jednotlivé prvky kabiny mají vybízet k dotyku – svými měkkými materiály, přívětivými tvary, které jsou součástí vzdušného a minimalistického prostředí, či drobnými detaily, které napomáhají intuitivnímu ovládání prvků. Do této skupiny patří například vyhloubený otisk rukou ve věnci volantu. Tím vším se vyznačuje interiér studie Talisman, jehož výrazové prostředky byly redukovány na minimum. Přístrojovou desku tvoří oválný tubus, který svou optickou lehkostí ladí se štíhlými sedadly, jež zaujmou svou vrstevnatostí – základ sedadel je pevně zabudován do podlahy a ukotven v bočním prahovém panelu. Puristické prostředí zpestřuje volant se dvěma vertikálně posazenými rameny, za nímž se nacházejí čtyři kruhové ukazatele.

renault design

Touch Design byl pečlivě rozvinut studií Ellypse, uvedenou následujícího roku v Paříži. Žlutá přístrojová deska vychází ze zásad minimalismu, které se zde projevují snahou o plné začlenění víka přihrádky před spolujezdcem do hmoty desky (což má za následek maskování hran mezi použitými díly), sdružením ukazatelů do dvou centrálních displejů a jednoduchými sedadly, která dodnes poutají pozornost trivialitou vzhledu i konstrukce. Nadto jsou plně sklopitelná do podlahy, čímž vznikne rozměrná ložná plocha. Boční stranu kabiny lemují přihrádky včleněné do souvislého pásu.

renault design

Charakteristické rysy konceptů Talisman a Ellypse jsou obsaženy v designu vize Be Bop, jež vznikla ve dvou verzích – sportovní (žluté) a víceúčelové (stříbrné). Oba modely sdílejí klíčové znaky exteriéru a 50 % užitých dílů. Hovoříme zejména o kapkovém bočním prosklení, které, dle dobového ředitele úseku konceptů divize Renault Design Michela Jardina, symbolizuje především aerodynamickou čistotu. Pozornost zasluhují také vertikální koncová světla vsazená do zadních horních rohů karoserie, či například uskupení prvků přídě. Také v tomto případě je však zcela zásadní interiér, jenž byl navržen a následně postaven dle pravidel systému Touch Design. Zde ale dochází k jeho dalšímu rozvinutí, a sice formou nového řešení středové konzole, která volně plyne prostorem a rozděluje vnitřní prostor na dvě části. S ní korespondují boční oblouky, sloužící jako loketní opěrky.

renault design

2004 až 2008

2004 až 2008 – Tvorba charakteristické tváře a kultivace forem

V roce 2004 bylo v Paříži představeno koncepční kupé Fluence, které je pro designu vozidel Renault dalším přelomovým modelem. Kromě elegantních proporcí a zádě, jež svými tvary i mechanismem otvírání víka zavazadlového prostoru odkazuje na studii Initiale, jde o průkopníka nového kompozičního řešení přídě. Vůz opouští klasické uspořádání čelních partií s centrálním bodem v podobě tradiční masky chladiče, které nahrazuje sdružením všech funkčních prvků přídě do souvislého pásu, přičemž čelo vozu – sestavené ze tří ploch – je vyhrazeno pouze logu výrobce.

Fluence je skulpturálním dílem, které plasticitou vnějších panelů opouští všední automobilovou praxi – zejména plavnost bočních linek a jejich sbíhání směrem dozadu posloužila jako vzor při navrhování těch samých partií kupé Laguna (2008). Studie také důkladně prověřila flexibilitu směru Touch Design, který zde nabyl podoby jednoduchého interiéru, v němž převládá sytý odstín červené barvy s názvem Margaux. Při jeho navrhování se tvůrci nechali inspirovat oblastí bytového designu, což dalo vzniknout i takovým detailům, jako jsou čtecí lampy. Ty jsou vsazeny do stropu, z něhož je lze vysunout pomocí kožených pásků. Působivost prostředí dotváří sedadla, která svou kontrastní bílou barvou působí dojmem levitujících křesel. Jednoduché plochy jsou lokálně dekorovány mírným rastrem, čímž je dozdobena pravá polovina horní části desky či loketní operky předních sedadel.

renault design

Myšlenka moderní přídě, která by nebyla obtěžkána tradiční maskou chladiče, se stala jedním ze základních poznávacích znaků koncepčních Renaultů v letech 2004 až 2008. Absence klasické mřížky, nahrazené úzkou štěrbinou, spoluutváří neobvyklý vzhled čelní části mohutného SUV Egeus, představeného v roce 2005 na autosalonu ve Frankfurtu. Automobil dodnes poutá pozornost hned několika svými vlastnostmi. Kromě velkých vnějších rozměrů (4700 mm x 1920 mm – včetně vnějších zpětných zrcátek – x 1660 mm) a výrazné modré barvy jde především o brilantní sladění objemu karoserie s optickou lehkostí, na níž má vliv nejen absence centrované masky, ale také modelování hmoty formou křivek. Nekonformní charakter tvarů vrcholí zádí s šípovitými světly a oknem, jehož spodní hrana zasahuje do zadního čela. Vozidlo tak rozpracovává prvky kreace Fluence, ale také malého roadsteru Wind, jenž byl uveden o rok dříve v Ženevě.

renault design

Do téhož designérského období patří také velký, téměř pět metrů dlouhý kabriolet Nepta (2006), který je moderní interpretací reprezentativních otevřených vozů minulého století. Klíčovým prvkem studie jsou křídlové dveře o délce 3760 mm, přičemž každé křídlo se otvírá spolu s částí kapoty a plochy nad zadními blatníky. Když si však odmyslíme toto řešení, které je možné uplatnit jen na výstavních akcích, zvláštní pozornost zasluhuje vysoký ponton, jenž je estetickým těžištěm karoserie.

renault design

Nelze opomenout ani originální koncept kompaktního vozu, inklinujícího ke kategorii shooting-brake a nesoucího název Altica. Studie byla představena téhož roku na autosalonu v Ženevě a svým pojetím vyvolala otázky, týkající se budoucí podoby Renaultu Mégane. Nakonec ale šlo o výstavní exponát, jenž demonstroval moderní designérské zásady a kreativitu designérů Renaultu, obsaženou kupříkladu v dekorativní skleněné mozaice v ploše sloupků C.

renault design

Touch Design byl i nadále rozvíjen, včetně jeho klíčových aspektů v podobě praktičnosti, minimalismu, důrazu na kvalitní materiály a intuitivního ovládání, v konkrétních případech doplněných atraktivními stylovými doplňky (například prvky s náznaky retro stylu v interiéru kabrioletu Nepta).

Ondelios a řada Z.E.

Renault Ondelios a elektrická řada Z.E. – Na pomezí dvou stylů

S příchodem kreace Ondelios se začalo hojně diskutovat o podobě dvou vrcholných vozidel značky – množného nástupce luxusního vozu Vel Satis a páté generace velkoprostorového modelu Espace. Předpokládalo se, že by oba produkty sdílely technický základ a nabízely možnost třetí řady sedadel. Současná studie Initiale Paris, koncepční předvoj pátého generačního vydání zmíněného velkoprostorového vozu, tyto úvahy potvrzuje – automobil Ondelios byl faktickým předvojem nové koncepce pro modelovou řadu Espace. A bude-li v tomtéž karosářském provedení produkována i luxusnější verze s označením Initiale Paris, naplní se i někdejší představy o nástupci extravagantního křížence Vel Satis.

renault design

Prostřednictvím studie Ondelios se vrací do hry mohutná maska chladiče, která je dominantou přídě s nebývale plastickým a členitým zpracováním. Výplň masky tvoří horizontálně uspořádaná žebra s proměnlivým průběhem, která jsou po stranách svírána směrovkami, přičemž do takto ztvárněného celku shora zasahují hlavní světla v podobě dvou esovitých křivek. Podmanivost návrhu znásobuje podsvícení masky a loga výrobce – exteriér tak představuje jedinečnou hru světla a stínu, jíž najdeme také v kabině, kde oživuje vrstevnatý povrch spodní části přístrojové desky a v podobném stylu navržených výplní dveří.

renault design

Geometrický a inženýrský duch předchozích studií byl nahrazen organickými tvary, které jsou vizuálně odhmotněny světlem a pokryty panely bez jakýchkoliv výraznějších hran. Tuto dobu však ovlivnil i příchod elektrických studií, zastoupených různorodými karoseriemi, jež sdílely provoz bez emisí a futuristický vzhled s rozsáhlým užitím bílé a modré barvy – chladných odstínů, které jsou symbolem čistoty a svěžesti.

Nejpozoruhodnějším počinem této skupiny konceptů byl městský model Twizy Z.E., koncepční předobraz sériového provedení, jež si ponechalo tutéž koncepci karoserie. Interiér dvoumístného vozítka ukrývá dvě sedadla, která jsou seřazena za sebou, přičemž opěradlo toho zadního je připevněno ke střeše. Oválná přístrojová deska, doplněná moderně stylizovaným květem rostliny, přiléhá ke stěně karosářského prostoru zpestřeného šestiúhelníkovým motivem, který se opakuje na čele vozu. Vůz byl navržen takříkajíc na čistém listu papíru, jako moderní městský elektromobil.

renault design

Laurens van den Acker

Laurens van den Acker – Paradigmatický obrat

Rok 2009 byl pro Renault zlomový. Do čela designu francouzské značky nastoupil Nizozemec Laurens van den Acker, designér se zkušenostmi z Fordu (kde je podepsán pod designem vozidla Escape či studie Model U), ale především z Mazdy, pro níž navrhl studie Nagare (2006), Ryuga (2007), v témže roce představenou vizi Hakaze či o rok mladší koncept Kiyora. Během působení u japonské značky prokázal schopnost pracovat s organickými náměty – zejména větrem nebo kapkou vody – a následně je převést do oblasti průmyslového designu. Návrhy z tohoto období se vyznačují minimálním počtem hran a příkladnými aerodynamickými vlastnostmi, pramenícími právě z hladkých, propracovaných a organicky propojených tvarů.

V podobném duchu byla navržena skupina koncepčních prací pro francouzský Renault, v níž každá kreace symbolizuje určité životní období – od zamilovanosti (DeZir) přes cestování (Captur), práci (Frendzy), rodinu (R-Space) až po trávení volného času (Twin´Run) či poklidného života (Initiale Paris). Akcent na různé životní etapy je znát z organického tvarosloví, které pracuje s měkkými prohlubněmi a velkým množstvím křivek. Právě zde můžeme vypozorovat podstatný rozdíl oproti nejznámějším vizím Patricka le Quémenta, jež se vyznačují geometrickými tvary a mnohdy velmi ostrými předěly mezi jednotlivými vnějšími plochami.

Osobitou filozofii nejnovějších konceptů dotváří několik – pro výsledný dojem nezbytných – faktorů. Prvním z nich, který zaujme již na první pohled, je barevnost. Lak exteriéru, nezřídka doplněný různými dekorativními prvky, je jedním z výrazných znaků designu nových koncepčních Renaultů, neboť dává najevo charakter vozu. Patrné je to například na sportovním modelu DeZir, jehož senzitivní křivky zvýrazňuje červený lak Flamme, uplatněný posléze na sériovém Cliu.

renault design

Zmíněný DeZir byl prvním konceptem plně navrženým pod van den Ackerovým vedením. Jde o návrh, který můžeme vnímat jako manifestaci tvarů, jež odstartovaly novou epochu designu značky. Změny jsou vpravdě revoluční – v případě kupé DeZir hovoříme o zcela novém uspořádání hmoty, které opustilo geometrickou pravidelnost le Quémentových studií a zaměřilo se na měkčí tvary s absencí hran. S novým pohledem na karoserii souvisí ztvárnění přídě, kde došlo k harmonickému propojení světlometů, masky a loga výrobce. Tento celek nově tvoří základní identifikační znak Renaultů, zároveň jde o velmi flexibilní prvek, s nímž lze – jak za chvíli uvidíme – pracovat na mnoho způsobů. S organickými křivkami, které zdobí masku a zadní difuzor, se však setkáváme již u zmíněného prototypu Ondelios.

Po kupé následoval ženevský crossover Captur s propracovaným exteriérem od Julia Lozana. Autor se při navrhování exteriéru inspiroval postojem atleta ve startovním bloku – v praxi to znamená výrazné přední blatníky, postupně se svažující střechu a krátkou záď. Zatímco vnější tvary překypují energií, v kabině – jejímž autorem je Kana Watanabe – překvapí průhledné materiály (užité zejména na přístrojové desce) a pod nimi světelná vlákna, jež zduchovňují atmosféru v interiéru a ladí s výpletem sedadel.

renault design

S francouzskými koncepty se váží symbolické prvky, jež jsou typické zejména pro projekt R-Space (2011). Při navrhování tohoto velkoprostorového vozu se jeho tvůrci inspirovali nedělní rodinnou snídaní, což se projevilo především na barevnosti – zlatý lak exteriéru evokuje med, hnědé doplňky čokoládu a bílý interiér mléko. Důraz na rodinu je velmi zřetelný v kabině, kde najdeme sedadlo řidiče, jež objímá sedadlo spolujezdce. Jde o neobyčejně působivý odkaz na manželský pár v objetí, který je doplněn nekonvenčním pojetím zadních sedadel, skládajících se z pestrobarevných posuvných bloků, jež připomínají dětské hřiště.

renault design

Čtvrtým projektem, tentokrát se zaměřením na práci, je model Frendzy s designem, který zdánlivě připomíná Škodu Roomster a její členění druhého karosářského prostoru na dvě jasně definované zóny, jimiž jsou Driving Room a Living Room. Skutečnou inspirací však nebyl český automobil, nýbrž letouny Airbus Beluga a Antonov An-224. Vzhledem k tomu, že koncepty nové etapy designu slouží jako předvoj budoucích sériových vozů (buď přímo, nebo jen symbolicky), i v tomto případě můžeme očekávat jistý vliv na budoucí produkční modely, konkrétně lehkou užitkovou řadu Kangoo.

renault design