Kudy do Chorvatska, varianta I: Po dálnicích přes Německo

Z Prahy až skoro do cílového Karlovace nesjedeme z autostrád. Trasa je jasná: přes Plzeň, Mnichov, Salcburk, Villach, Lublaň. Dálnici opustíme až u slovinského Nového Města. Odtud už do cíle zbývá jen asi 60 km po okreskách, ale to už snad nějak vydržíme…

V Holešovicích startujeme v devět hodin ráno a jen devatenáctikilometrové vymotání se na D5 nám trvá padesát minut. Naštěstí dálnice na Plzeň patří k nejlepším u nás, a tak cesta rychle a nerušeně ubíhá. Nesnažíme se soutěžit s ostatními, dodržujeme předpisy. A když se nám zachce, klidně zastavíme. Jako bychom jeli s rodinkou. Do hraničního Rozvadova trvá cesta dvě hodiny deset. Pozor, pokud nemáte v nádrži dostatek paliva, budete muset sjet a natankovat v některém městečku. První klasická dálniční benzinová stanice je totiž více než sto kilometrů za hranicemi!

Rychlá cesta na jih však začíná dostávat trhliny, provoz sílí – v bavorské metropoli jsme těsně před jednou odpoledne. Rychlost je proměnným značením téměř všude omezena na 120 km/h. Šedesát kilometrů za Mnichovem zastavujeme na čerpačce Shell kvůli známce. A máme štěstí: mají zde

nejen rakouskou, ale i slovinskou. Skvělé, nebudeme muset zbytečně zastavovat znovu. Z peněženky vylovíme 575 Kč, nalepíme obě viněty a jede se dál.

V Salcburku jsme v 15.20, to už máme za sebou 521 kilometrů cesty. Průměrná spotřeba se ustálila na 4,6 l. Před Villachem přichází první placený úsek, za průjezd úsekem s Taurským a Katschbergem zaplatíme 250 Kč. Hlavní „zábava“ nás však ještě čeká.

Když je na semaforu červená

Za Villachem, pod pohořím oddělujícím Rakousko a Slovinsko, je totiž téměř osmikilometrový tunel Pod Karavankami. Za průjezd uhradíte 163 Kč, avšak jako jediný na trase nabízí pouze jeden tubus. A to je problém. Nejenže se ve špičce (typicky v sobotu) často ve směru na jih tvoří zácpy,

navíc hrozí úplné zavření tunelu. To se děje v našem případě – u slovinského portálu totiž pracují silničáři a auta tunelem musí projíždět na střídačku. Nám na vjezdu padne těsně před nosem červená, a tak si pohled na portál tunelu užijeme nekonečných tři čtvrtě hodiny. Samotný průjezd tunelem

je pak záležitostí deseti minut. A jsme ve Slovinsku!

Vítají nás nové, velice kvalitní dálnice, nádherná příroda a státem garantované ceny paliv. Našince překvapí, když u benzinek neuvidí sloup s cenami: ty jsou však na všech čerpacích stanicích stejné, takže je to vlastně jedno. Levně natankujete všude, my můžeme vzít naftu za 1,337 eur, tedy 33,50 Kč za litr. No řekněte, není to ráj?

Lublaň, od místa startu vzdálenou 790 kilometrů, míjíme před sedmou večer. Následuje šedesátikilometrový úsek po dálnici směr Záhřeb a sjezd na Nové Město. Na hranice s Chorvatskem je to v tu chvíli třicet kilometrů, radost nám dělá skvělý povrch, žádný provoz a zábavné serpentiny. Ještě lepší je to za hranicemi na Slovinsku, kde se navíc otevře překrásný výhled do údolí. Do Karlovace dorážíme deset minut po osmé. Palubní počítač ukazuje celkovou průměrnou spotřebu rovných 5 itrů nafty, ujeli jsme 917 kilometrů. Nejdelší cesta se ukázala být nejpomalejší, jedenáct hodin a deset minut není právě ukázkový čas. Nebýt smůly a dlouhého čekání, byli bychom v cíli skoro o hodinu dřív. Jde však o sázku do loterie a zpátky tudy určitě nepojedeme.

Jídlo a palivo - Kde a za kolik?

Nejen vůz, i vy budete mít na dlouhé cestě velkou spotřebu. Na cestě k moři má česká rodina dostatek minerálek a řízků, zpátky už ale může přijít vhod bageta a minerálka na benzince. Nejdražší půllitrová voda byla v zahraničí k sehnání v Německu (50 Kč), naopak nejlevněji byste se napili na Slovinsku – za 20 Kč. V Chorvatsku a Rakousku se ceny pohybují kolem 35 Kč. Hlad spolehlivě utiší šunková bageta – opět je nejdražší Německo (85 Kč) a nejlacinější Slovinsko, kde bychom bagetu pořídili za 60 korun. Rovněž tankovat se na Slovinsku vyplatí, nafta zde stála 33,50 a benzin 37,20 Kč. U nás před hranicemi se diesel pohybuje kolem 39 Kč za litr, benzin je o 40 haléřů dražší. Benzinky těsně za Prahou jsou však jen o několik desítek haléřů výhodnější. Německo a Rakousko vycházejí na této trase vůči sobě cenově v podstatě stejně, o fous lacinější byl diesel v Německu (kolem 39,40 Kč za litr), naopak v Rakousku byl výhodnější benzin. Ten však stál kolem 41,50 Kč, což je docela drahota. V samotném Chorvatsku jsou paliva o poznání dostupnější – naftu koupíte za 33,60 Kč, benzin 37,00 Kč.

Zpáteční cesta - Krátká klasika

Na zpáteční cestě jsme vyzkoušeli čtvrtou trasu, taktéž převážně dálniční. Protože jsme již měli nakoupeny dálniční známky do Rakouska i Slovinska, rozhodli jsme se využít kvalitních dálničních sítí obou těchto zemí co nejvíce. Z Rijeky vedla krátká cesta na hraniční přechod Rupa po nově vybudované dálnici směrem na Lublaň (mýto 1 euro), následně jsme však museli 42 km zdolat po okresní silnici. Ta se vine překrásnou krajinou, navíc provoz zde byl naprosto minimální a potěšil i průjezd městem se sympatickým názvem Pivka. Zde je zajímavé vojenské muzeum. Česku vstříc jsme vyrazili po pěkných dálnicích kolem Lublaně, Mariboru a Grazu. Mezi ním a Lincem čekají dva placené tunely: Gleinalm (188 Kč) a Bosruck (113 Kč). Druhý jmenovaný nabízí pouze jeden 5,5 kilometru dlouhý tubus, druhý by měl být otevřen příští rok. Po opuštění dálnice A7 za Lincem vás čeká už jen zhruba 35 km po okreskách a jste v ČR. Potěšila nás cena na první naší benzince: 34,50 za litr nafty a 35,50 Kč v případě benzinu. Z Rijeky jsme do holešovické redakce dorazili za devět a půl hodiny. Octavia GreenLine urazila vzdálenost 765 km s průměrnou spotřebou 4,5 l nafty na 100 km. Jeli jsme tedy o půl litru šetrněji než přes Německo.

Autem do Chorvatska 2012: Speciální příloha Auto.cz

autemdochorvatska

pozn.: od 7.6. 2012 došlo v Chorvatsku ke zdražení určitých úseků dálnic a to o zhruba 10 až 15 %.