Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Lamborghini renovovalo další historický kousek. Připomeňte si příběh unikátní Miury SVR

David Bureš
Diskuze (0)
Miura SVR vznikla v jednom jediném exempláři. Inspirovala se speciálním prototypem Miura Jota, který bohužel nepřežil do dnešních dnů.

Lamborghini se od roku 2015 opět zabývá renovací svých historických automobilů, které od loňska probíhají v novém renovačním centru. Nejnovějším dílem střediska Lamborghini Polo Storico je renovovaná Miura SVR, která patří mezi nejraritnější vozy s rozzuřeným býkem ve znaku.

Příběh dnes červeného kousku známého jako Lamborghini Miura SVR začíná v roce 1968, kdy z bran továrny vyjel tehdy zelený kousek, v ikonické barvě Verde Miura, s číslem šasi 3781, číslem motoru 2511 a číslem karoserie 383. Jednalo se o verzi Miura S (Spinto), vylepšený model s přepracovaným zadním zavěšením kvůli novým pneumatikám Pirelli, silnějšími ocelovými díly šasi nebo posíleným čtyřlitrovým dvanáctiválcem na 370 koní (272 kW).

Po vystavení vozu na turínském autosalonu 1968 zamířil do dealerství Lamborauto v Turíně, odkud se po hned osmi změnách majitele v roce 1974 dostal do rukou jistého Heinze Strabera z Německa, který si nechal vůz přepracovat po vzoru unikátního prototypu Miura Jota.

Mura Jota byla v roce 1970 postavena tehdejším testovacím jezdcem Lamborghini Bobem Wallacem jakožto nejostřejší varianta tohoto superauta. Do vínku dostala karoserii vyrobenou z převážně z lehké slitiny Avional používané v letectví, přepracovaný vzhled inspirovaný závodními auty, odstrojený interiér nebo inovovaný dvanáctiválec naladěný na 324 kW.

Automobil vzbudil mezi zákazníky značky značnou pozornost, a tak si někteří majitelé Miury nechali svůj vůz přestavět po jeho vzoru, právě jako Heinz Straber. Jenže zatímco jiné takové kousky se dnes nazývají Miura SVJ, Straberův exemplář si vysloužil označení Miura SVR, úpravy šly ještě dál.

V Sant’Agatě se na něm pracovalo 18 měsíců, během nichž byla karoserie upravena po vzoru Miury Jota – byla rozšířena a doplněna o nové prvky, které přinesly mnohem agresivnější vizáž se speciálním střešním spoilerem. Zadní zavěšení bylo přepracováno pro použití širokánských pneumatik Pirelli P7R s rozměry 345/35 ZR15, nechyběly ani tlumiče Koni nebo brzdy původem z Porsche 917. Motor byl dále vyladěn, pomocí suchého mazání, „otevřeného“ výfukového systému nebo modifikovaných karburátorů Weber. Uvnitř se zase objevila sedadla Recaro.

Po dokončení prací auto změnilo majitele znovu, když se dostalo do Japonska, k panu Hiromitsu Itovi. A právě v zemi vycházejícího slunce způsobil senzaci. Stal se inspirací pro komiksovou sérii Circuit Wolf, firma Kyosho zase postavila jeho zmenšený model.

V Japonsku se vůz nachází dodnes, po dokončení nedávno proběhlé renovace byl prezentován na tamějším okruhu Nakayama. Majitel s ním totiž chce na závodních tratích pravidelně jezdit.

Renovační práce přitom nebyly nic jednoduchého, zabraly 19 měsíců. „Renovace vyžadovala naprosto odlišný přístup, než se kterým obvykle pracujeme. Původní výrobní list nebyl moc nápomocný, tak jsme se většinou spoléhali na specifikace úprav,“ vysvětluje ředitel centra Lamborghini Polo Storico Paolo Gabrielli.

Práce ztížilo i to, že automobil dorazil v rozloženém stavu, přesto se nakonec podařilo dosáhnout originálního vzhledu. V průběhu let přečalouněný interiér do kůže ve zlaté barvě se tak opět vrátil k černému provedení. Jedinou změnou byla instalace sportovních sedadel se čtyřbodovými bezpečnostními pásy a odnímatelný bezpečnostní rám, které si vyžádal majitel kvůli touze prezentovat auto na závodních tratích.

David Bureš
Diskuze (0)