TEST Lancia Voyager: První jízdní dojmy

Poté, co jsme vyzkoušeli novou Themu, usedli jsme také do druhé Lancie s příchutí Ameriky. Tentokráte i sama automobilka přiznává ohledně jeho původu barvu, ostatně model Voyager a Grand Voyager má v Evropě mnoho spokojených fandů, na které Lancia primárně míří. Jméno Phedra zde očividně nemá tak dobrou pozici jako pojmenování Voyager.

Nejlepší Voyager všech dob? Alespoň tak to tvrdí tisková zpráva. A asi není důvod jí nevěřit, vždyť po 27mi letech výroby a více než třinácti milionech prodaných kusů mají inženýři dostatek zkušeností s výrobou vozů kategorie MPV. Zatím poslední generace (zde jako Lancia) má úctyhodných 5218 milimetrů na délku, 1998 milimetrů na šířku a 1750 mm na výšku. Rozvor, 3078 mm, je neméně americký. Nejenom evropského zákazníka samozřejmě zajímá praktičnost.

Základní objem zavazadlového prostoru je 934 litrů, po sklopení třetí řady sedadel je to už krásných 2394 litrů. Bylo by neodpustitelné hovořit o zavazadlovém prostoru a nezmínit se přitom o systému Stow ’n Go. Díky němu se kupříkladu sedadla druhé a třetí řady sklápějí pod podlahu tak, že pro dosažení zcela rovné ložné plochy není třeba sedadla vyjímat. Vše je jednoduché, přestavba z rodinného MPV na užitkovou dodávku z důvodu převozu gauče z IKEY je dílem několika málo sekund. Naprosto perfektní, intuitivní a hlavně maximálně praktické.

Jedna drobná nevýhoda tu však přeci jen je. Druhá řada sedadel zahrnuje dvě samostatná sedadla místo obvyklejších tří – to znamená, že převážíte-li větší náklad a sklopíte zadní třímístnou lavici (dělenou 60:40) do podlahy, získáte sice 2394 litrů, avšak místo jen pro čtyři cestující.

Američanka z italské čtvrti

Uvnitř Voyageru jsme se okamžitě zabydleli. Pohodlná sedadla, velký, tlustý kožený volant (tlačítka známe z Jeepů) a vzpřímená pozice řidiče předurčuje vůz k dlouhému cestování po dálnicích, kde se ostatně rozhodně necítí špatně. Ve městě je to už o něco horší, přeci jen více než 5,2 metr délky jen tak do každé mezírky nenacpete. Řidiči zde pomáhají velká zpětná zrcátka ale třeba i systém hlídání mrtvého úhlu. Ten by pro italský (a možná i český?) trh měl být s nadsázkou řečeno překonfigurován, protože je až příliš bezpečný a v hustším provozu vás gong neustále upozorňuje na vozy jedoucí šikmo za vámi.

Překvapil nás odpich na jedničku a dvojku, Voyager se vznětovým čtyřválcem o objemu 2,8 litru dokáže díky šestistupňovému automatu ze křižovatky doslova vystřelit. To se samozřejmě hodí a my se těšili, co agregát o výkonu 120 kW ukáže na dálnici.

Jak ale asi tušíte, zase tak slavné to nebylo. V přímém kontrastu se schopností vystřelit na semaforech je až otravná lenost auta při potřebě maximální akcelerace nad 120 km/h, kdy vůz obsazený dvěma novináři zrychloval na rovince jen velmi neochotně. Pravé chodidlo putovalo k podlaze opravdu velmi často, dá se říci že při každé potřebě zrychlit tempo naší jízdy. Voyager s provozní hmotností 2,3 tuny by potřeboval šestiválec od VM Motori doslova jako sůl. Abychom ale nehanili – on se vůz na požadovanou rychlost dříve (nebo spíše později) přeci jen dostane a důležitější je, že si za to neřekne o příliš mnoho drahocenného paliva. My jsme projeli kombinovaný úsek v průměru za devět litrů nafty na 100 km. Brzdy o průměru 330 mm vpředu a 328 mm vzadu se zdají být dostatečně dimenzované.

Jízdní komfort je velmi dobrý, Voyager se mírně pohupoval a snažil se žehlit všechny nerovnosti, kterých však na testovací trase příliš mnoho nebylo. Tipujeme však, že ani na českých silnicích nebude posádka Lancie trpět na sedmnáctipalcových ráfcích diskomfortem.

Umístění řadicí páky vpravo od volantu znamená jediné – prostor. Divím se, proč toto řešení nemá více následovníků – mezi sedadly je tak místo na obrovské odkládací prostory (a to se u MPV počítá!), řadicí páka je navíc nádherně na dosah a dokonce lze řadit manuálně jednotlivé stupně aniž byste sundali ruce z volantu; tedy něco jako babička moderních pádel pod volantem. Boční vedení sedadel hodnotíme podobně jako u Themy velmi nízkou známkou, naštěstí zde jsou sklopné loketní opěrky které vás v zatáčce vypadnout ze svého sedadla nenechají. Jak boční posuvné dveře tak ty zadní výklopné mohou být otevřeny dálkově ovladačem.

Výbava: zlatý základ

Na italském trhu je Lancia Voyager nabízena v jediném stupni výbavy, nazvaném Gold. Jeho součástí je ESP, šest airbagů, tempomat, třízónová automatická klimatizace, kožené čalounění, vyhřívání předních a zadních sedaček, elektrické nastavení předních sedadel, rádio se šesti reproduktory, MP3 přehrávačem, přípojkou na iPod a ovládáním na volantu, parkovací asistent, zadní parkovací kamera, hands-free systém U-ConnectTM a vyhřívaná zrcátka.

Lancia Voyager: Technická data, nové fotografie

Z bezpečnostních systémů nechybí ani aktivní kapota, jejíž zadní část se v případě srážky s chodcem zvedne, aby snížila riziko poranění sražených chodců či (za příplatek) varování před kolizí s vozidly v mrtvém úhlu. Za příplatek můžete dále mít třeba zábavní systém s dvojicí devítipalcových obrazovek pro druhou a třetí řadu, bi-xenonové světlomety nebo elektricky ovládané střešní okno.

Italští zákazníci mohou vybírat ze čtyř odstínů karoserie (černého, šedého, stříbrného a bílého) a dvou barevných provedení interiéru. Hliníková kola jsou 17palcová, střešní nosič je lakován černou barvou. A cena? Za Gold si italští dealeři řeknou 39.900,- Eur, tedy zhruba jeden milion Kč. Základní cena pro český trh by měla být o něco nižší, na přesná čísla si ještě musíme několik dní počkat.

Závěrem však může být: ano, italský šarm kombinovaný s americkým umem cestovat může oslovit i českého zákazníka. Uvidíme, jak do konečného účtování promluví ona základní cena.